Neviditelný čert

Opět se hlásím o slovo.

Lucifer

Týden zvolna končí a už bych měl zase něco napsat. Fyziku asi ještě nechám na později a zajímavou knihu o egyptských faraonech a jejich posmrtné pouti k pásu Orionu nemám dočtenou. Co teď. Byl jsem dnes ve vršovickém Edenu v levných knihách a tak to vylíčím.

U Palackého náměstí jsem nastoupil do tramvaje číslo sedm. Sedmička je moje magické číslo. Byla dost narvaná, takže jsem se chopil tyče. Vlevo stálo nějaké děvče a periferním pohledem jsem zaznamenal, že je to černoška. No a pak jsem si všimnul, že mě pozorně sledovala, což mě docela zaujalo. Vpravo u okna na židli seděly dvě malé děti, zřejmě sourozenci, děvče a chlapec zhruba ve věku čtyř let a nad nimi se nakláněl jejich tatínek. Když vystupovali pár zastávek od Edenu, sedl jsem si na jejich místo. Najednou mě napadlo, že se podívám k otevřeným dveřím a venku jsem zahlédl děvče, jak se dívá na mě, kterak sedím na místě, kde před chvíli seděla, a pak mi zmizela. Tramvaj se začala rozjíždět a tak jsem koukal ze dveří, zda ji ještě neuvidím. A uviděl. Mávala mi na rozloučenou.

V Edenu jsem navštívil zlevněné knihkupectví. Nabral jsem si dvě knížky a šel k pokladně. U pokladny stálo děvče a přivítalo mě úsměvem tak hřejivým, že mě to docela zaskočilo. Safra, napadlo mě, nejsem na tom asi tak špatně, když po mně jdou ženský a to bez ohledu na věk a barvu. Jedna z těch knížek je od Franka Herberta, který se proslavil Dunou. Tahle byla jeho poslední a on se už nedožil jejího vydání. Dopsal ji jeho přítel Bill Ransom. No a druhá Kouzla milují žár mého těla mě zaujala zajímavými fantastickými náměty. Až teprve venku jsem si na obálce přečetl, že se jedná o okouzlující příběhy od čtyř uznávaných autorek amerických bestsellerů. Takže tři a čtyři je sedm.

Od Edenu jsem se vydal pěšky směrem k Vyšehradu. Cestou jsem přecházel můstek přes potok Botič. Vzpomněl jsem si, že nedávno jsem navštívil Dendrologickou zahradu u Průhonic, kudy protéká směrem k Hostivařské nádrži. Tak jsem se zahleděl na vodu a co nevidím. Kousek od můstku vlevo u břehu se něco vlnilo na místě proti proudu a vypadalo to jako asi půlmetrová ryba. No toto! řekl jsem si a přemýšlel, jestli nemám halucinace. Z druhé strany můstku přicházel mladý hoch a tak jsem mu řekl, že támhle je ryba. Podíval se a prohlásil, že to zřejmě je ryba a odkráčel. Tak to mě podržte...

Knížku od Herberta a Ransoma Faktor nanebevzetí jsem prolistoval a každá kapitola byla uvedená citací. Dvěma bych si zde dovolil toto povídání zakončit.

Věci, které lidé chtějí, a věci, které jim prospívají, se od sebe velmi liší... Velké umění a domácí blahobyt jsou navzájem neslučitelné. Dříve nebo později si budeš muset vybrat. - Arthur C. Clarke -

Jestliže vezmete jakoukoli aktivitu, jakékoli umění, jakoukoli disciplínu, jakoukoli dovednost, vezměte ji a tlačte co nejdál, tlačte ji až tam, kde ještě nikdy nebyla, tlačte ji k nejdivočejším hranicím hranic, a pak ji násilím vnutíte do říše magie. - T. Robbins -

];-)

08.08.2010, 22:21:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0