1 MudrováníHonza (neregistrovaný) 18.08.2010, 08:31:29
záznam zvuku a komprese objemu dat resp. redukce datového toku je stará věc. První záznamové medium byly kovové nebo papírové kotouče nebo řada karet - leporelo s dírkami. Nejednalo se ovšem o záznam někým vyluzovaného zvuku, pouze o mechanické spušťadlo toho či onoho instrumentu v hrací skříni. Šlo tedy o záznam skladatelovy myšlenky, nikoliv hry. První záznamy vyluzovaného zvuku se odehrály, tuším, do vosku, později do šelaku. (u fotografie do asfaltu) Záznam čistě mechanický, tlak vzduchu (hudba je zřeďování či zhušťování vzduchu nebo vody ve směru od zdroje) rozechvíval membránu spojenou s nějakým rycím zařízením. Zároveň ale probíhaly pokusy o elektromagnetický (nemechanický) přenos (zatím ne záznam). Tak vznikla telefonie a později radio (bezdrátový přenos). Zde bychom mohli najít první pokusy o kompresi dat. Jde vždy o modulaci jedné vlny druhou, tedy na principu resonance se v závislosti na frekvenci vyzdvihují vlastně jen některé části záznamu a je již z principu možno datový tok ovlivnit ořezáváním vln, filtrováním či v extrémním případě vygumováním části záznamu, např. proto, že chci souběžně jedním kanálem přenášet více nezávislých záznamů. V brzké době se objevil záznam zvuku, ale i obrazu elekromagnetickou cestou na kovový pás, později plast, pokrytý tenkou vrstvou magneticky citlivého materiálu. Tento způsob je svým způsobem dokonalý. Pro hudebníky to jest požehnání a je zatím kvalitativně nepřekonán. Pravý analogový v podstatě věrný záznam skoro všeho, co nástroj a hudebník ze sebe vydali. Obohacený o mírnou kompresi danou vlastnostmi materiálu pásku a el. obvody předzesilovačů magnetofonu, ve výsledku teplý, plný, sjednocený, zakulacený zvuk, ničím nenahraditelný. Myšlenka komprese objemu dat pomocí digitalizace se objevila s binární technologií, s nástupem počítačů (od 40. let). jedná se o kvalitativní skok, o úplně přehozenou výhybku. Slovo kvalitativní zde neznamená lepší nebo dobrý. Digitalizace hudby je z hlediska "dobrosti" jednoznačně krok k horšímu. Původní záznam je nevratně zničen a předělán na něco, co se mu zdánlivě podobá. Míra a způsob komprese se volí právě s ohledem na to zdánlivě. Tedy, způsob záznamu a ukládání dat se neřeší, technika je vyspělá, zkoumáme již pouze vlastnosti ucha, spojení mezi mozkovými centry, vjemy a pojmy, které si mozek vytvoří a pocity, které člověk má. Dle toho je z původního zvuku nebo hudby větší či menší část přetvořena, zničena nebo zatajena (vygumována, to nejčastěji). Někdy je dokonce již při záznamu k hudbě něco přidáno, při přehrávání naopak ubráno nebo i naopak. Zvuky jsou dorovnávány, pracuje se i s výškou i s barvou i intenzitou tónu, vše je velkou rychlostí dopočítáváno a mršeno. Někteří lidé toto odmítají z principu, takříkajíc se jim "křiví kudla v kapse", někteří nevědí o principu zhola nic, ale prostě jim ouško říká, že "něco není v pořádku".
Zde se konečně moje trapné a sáhodlouhé mudrování začíná dotýkat tématu článku. Přesně tady začínáme špekulovat o tom, co dělá hudbu hudbou, proč někomu sedí to či ono a to co jednomu vadí, jiný si toho ani nevšimne. A to jsme pouze u záznamu a skladování dat. Takže to uzavřeme, páni inženýři zmíněné budou zkoumat do smrti a na nic podstatného nepřijdou. Museli by toiž odpovědět na otázku, jaktože hlas milované osoby v telefonu (zcela zničen, degradován, změněn)vzbuzuje neskutečné změny v metabolismu telepartnera. Stejně jako jakkoliv zmršený záznam hudby, která vás "bere". Odpověď neexistuje ve smyslu zákona o poznatelnosti světa. Svět z principu do důsledku poznatelný není. Objeveno. Nerespektováno (což nehraje roli).