Inženýrství a hudba ve spojení

rubrika: Pel-mel


Jistí inženýři a hudebníci uhodili na správnou notu.

 

Zuzana


Jistí inženýři a hudebníci uhodili na správnou notu. Inženýr Marck Bocko s láskou k hudbě a hudebník Dave Headlam, milující technologii, jsou oba profesoři na University of Rochester. Jejich víc než deset let trvající spolupráce se posunuje dopředu na obou polích. Uvědomili si, že jejich profese a záliby mají hodně společného. Oba se stali členy hudebního výzkumu v Rochester Eastman School of Music a spolupracují v universitní Music Research Lab. Cílem je hudebně informativní výzkum a vyvinutí technologie, které reflektují zkušenosti hudebníků, vědců a inženýrů. Bocko je profesorem počítačového inženýrství a používá počítač, aby zjistil preciznost, s níž hudebníci tvoří zvuk. Celá myšlenka je v tom, že chtějí zachytit jádro fyziky práce instrumentů. Např. Bocko studuje každý aspekt, jak hráč na klarinet ovlivňuje nástroj.

 

Počítač zjistí, jak silně hráči na nástroj foukají, tlak a změny ve foukání v průběhu času - a jak jsou ty věci spojeny dohomady. Důležité je dovědět se parametry hry. Z inženýrského pohledu tento druh informace vede ke zlepšení muzikální komprese. Vetšina lidí je seznámena s kompresí na iPod, nebo dalších MP3 'players'. Základní myšlenka ohledně komprese je redukovat velikost souborů, které je nutno přenášet nebo skladovat, takže stovky songů se mohou vejít na nepatrné zařízení. Za pomoci National Science Foundation, Bocko a jeho tým zachytil rozdílné typy hudební komprese. Docílil to analýzou instrumentů a hudebníků zároveň, aby porozuměl, co je v hudebním souboru kritické a co ne. Díval se, kolik je dat v audio souboru, což je 1.5 miliónů bitů za vteřinu a potom se podíval na hudebníka, hrajícího na nástroj; a pak se zeptal, no dobře a kolik informací může vlastně člověk přenést za vteřinu? Hudebník může změnit foukací sílu, sílu tlaku rtů na píštalu, prstoklad a další věci. Ale není možné, aby hudebník sdělil nástroji jeden a půl miliónů bitů.

 

Takže učí počítač, jak hrát na klarinet a užívá precizní akustické měření skutečného instrumentu. Virtuální instrument umožňuje Bočkovi slisovat klarinetové sólo do pramaličkého souboru. Tento objev nebude asi použit ke zlepšení iPod. Pravděpodobněji bude užít ke zlepšení dalších věci, které zahrnují audio přenos. Například, mohlo by to zlepšit 'videoconferencing' ke zbavení se otravného opožďování v situacích, kdy televizní hlasatele mluví s reportérem ve vzdálených zemích. Rozhodně by to zlepšilo komunikaci mezi hlasatelem a reportérem někde v Afganistánu, např. Hlasatel klade reportérovi otázky a reportér nejmin půl vteřiny vypadá, jako by spal. Redukování čekací doby by tedy pro média bylo výhodné a užitečné.

 

Další možnosti užívání zlepšené komprese zahrnují hraní hudby na internetu s hudebníky hrajícími stejnou hudbu v rozdílných městech. Tato telepresence by mohla být užitečná i pro další profesionály, třeba tanečníky nebo i chirurgy.

 

Inženýrská zkoumání by mohlo taky učitelům dodat nové učební pomůcky. Studenti by mohli hrát na instrument a spojit kinetické, kognitivní, a muzikální aspekty dohromady. Takže by se mohli věnovat muzikálnímu obsahu místo aby se trápili technikou. Nyní se studenti plně koncentrují na sluch, ale mohli by taky užívat zrak a koordinovat oba.

 

Představte si, že hrajete na nějaký nástroj, koukáte na obrazovku v nějakém druhu osciloskopickeho zařízení a můžete vidět, jak hrajete, pak můžete vidět i učitelovu linii a ty se pak graduálně propojí v určitém bodu a dosáhnete svého cíle kombinaci zraku i sluchu Oba výzkumníci konstatují, že je to práce hrou, která je nesmírně baví, zajímá a těší, už proto, že nejen profesor hudební teorie Headlam, ale i inženýr Bocko je muzikant a chce vědět, co dělá hudbu dobrou hudbou.

 

Volně převyprávěno z National Science Foundation


komentářů: 7         



Komentáře (7)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

7 Dekuji za nazory..
Zuzana (neregistrovaný) 18.08.2010, 19:27:33
Debata ani moc ne, jen to, co jsem uz napsala - vzdycky davam kredit lidem od fochu a vy jste hudebnik - Anna tusim taky a hlavne je ma v blizke rodine. Se zajmem jsem si vas vyklad precetla, je to fakt zajimavy.
A taky zasmala, ty vase dialogy me nekdy berou. :)

6 aha, debata, fajn
Honza (neregistrovaný) 18.08.2010, 13:23:36
Zuzano, navazuju ... poslední dva odstavce opravdu něco říkají, naznačují ... vlastně v tom už dávno jedeme .. kámoš má kapelu přes Skype, nikdy se neviděli naživo ...
za další, na Youtube sou školy, má to ohromnej smysl ... a hlavně naživo to známe všichni ... v kapele bych asi měl mluvit jen za sebe, ale snažim se hrát tak, abych byl s tim druhym ... tedy, buď se koukám na jeho výraz tváře a hraju podle pocitů,který z toho mam, nebo se mu koukam na prsty a vžívam se do jeho pohybů, nechávam si najet, co zahraje v příštim zlomku vteřiny, nebo zavřu voči a necham skrz sebe proudit hudbu, která si taknějak řekne sama, co je potřeba zahrát. Technika nejni tak důležitá. Přijde sama. Hudba je to hlavní.A měla by bejt přítomná vod samýho počátku. Na kytaře nebo klávesách je možný zmáčknout jakejkoliv souzvuk, vo kterej si hudba řekne sama a nejni potřeba vědět, že se to nějak menuje. A když se prstíky lámou, tak se to trénuje až si zvyknou. A při tom tréninku a soustředění se používá zrak ... takže technika je vlastně svalová, zraková, sluchová a emocionální paměť. Byla vo tom ta stať?

Jinak, na nástroj je nejlepší hrát tak, že se na něj nekoukáte, nesoustředíte, hudbu neprojektujete, prostě je necháte muziku skrz sebe proudit a vono vám dycky vo zlomek vteřiny před tim tónem samo najede co a kde máte zmáčknout nebo udělat, vy sama to jen sledujete jako prima film ... v ideálním případě se nestaráte vo hudbu, ta jede sama, staráte se vo spoluhráče a případné publikum.

5
Anna Kopecký (neregistrovaný) 18.08.2010, 13:17:44
Na digitalizovaný trojrozměrný obcování se vám vykvajznu. Všudypřítomnost dokonalý techniky, racionality, mikrovlnotechniky, procesorový efektivity a hafodispejovanosti a v důsledku toho bezstarostný víry v samospasitelnost vědeckotechnickýho růstu naší pošášaný civilizace je minimálně pochybný, ne-li přímo úchylný.

4
Honza (neregistrovaný) 18.08.2010, 13:08:01
luddistky je potřebí digitalizovat, vořezat amplitudy, komprimovat a vygumovat všude tam kde si to lze domyslet a dopočítat, vhodně uskladnit, nevytahovat moc často, vonudí se to. Usmívající se
Anna, víte, že nejni technicky problém udělat váš digitalizovanej trojrozměrnej (prostorovej) vobraz resp. kompletní pohyblivou iluzi? Je to jen otázka rychlosti procesorů, velikosti bafrů, efektivity softíku a samozřejmě peněz. Až to bude moje mikrovlnka (bacha, kupuju jen v bazaru, nový věci sou strašně předražený) umět, budete číslo jedna v databázi na hafodysplejy, jo?

3
Zuzana (neregistrovaný) 18.08.2010, 13:06:06
Zde imho nejde o polotovar, mila Anno.
Ale urcite vyhody jejich zkoumani prineslo uz ted, vyjmenovala jsem je. Sice opozdene, protoze mi tam vypadly dva dulezite odstavce, omlouvam se. Byly do textu umisteny az pozdeji.

Jiste mate pravdu, ze tzv. 'slow cooking' je chutnejsi a zdravejsi. Ale kdyz varite na ocouzenem sporaku za soucasneho plkani, je to casto plkani i tady na internetu, kde nejen chatujete, ale poslouchate i hudbu, nebo ne ;)

2 Pokračování mudrování
Anna Kopecký (neregistrovaný) 18.08.2010, 10:48:11
...a jaktože jídlo vařený tři hodiny na starym vočouzenym sporáku za současnýho plkání, popíjení, míchání a přihazování ingrediencí chutná tisíckrát anebo nesrovnatelně líp než polotovar, byť velmi kvalitní a chutný, připravený k servírování za dvěapůl minuty ve vydyzajnovaný mikrovlnce s hafo displejema? my luddistky víme svý Mrkající

1 Mudrování
Honza (neregistrovaný) 18.08.2010, 08:31:29
záznam zvuku a komprese objemu dat resp. redukce datového toku je stará věc. První záznamové medium byly kovové nebo papírové kotouče nebo řada karet - leporelo s dírkami. Nejednalo se ovšem o záznam někým vyluzovaného zvuku, pouze o mechanické spušťadlo toho či onoho instrumentu v hrací skříni. Šlo tedy o záznam skladatelovy myšlenky, nikoliv hry. První záznamy vyluzovaného zvuku se odehrály, tuším, do vosku, později do šelaku. (u fotografie do asfaltu) Záznam čistě mechanický, tlak vzduchu (hudba je zřeďování či zhušťování vzduchu nebo vody ve směru od zdroje) rozechvíval membránu spojenou s nějakým rycím zařízením. Zároveň ale probíhaly pokusy o elektromagnetický (nemechanický) přenos (zatím ne záznam). Tak vznikla telefonie a později radio (bezdrátový přenos). Zde bychom mohli najít první pokusy o kompresi dat. Jde vždy o modulaci jedné vlny druhou, tedy na principu resonance se v závislosti na frekvenci vyzdvihují vlastně jen některé části záznamu a je již z principu možno datový tok ovlivnit ořezáváním vln, filtrováním či v extrémním případě vygumováním části záznamu, např. proto, že chci souběžně jedním kanálem přenášet více nezávislých záznamů. V brzké době se objevil záznam zvuku, ale i obrazu elekromagnetickou cestou na kovový pás, později plast, pokrytý tenkou vrstvou magneticky citlivého materiálu. Tento způsob je svým způsobem dokonalý. Pro hudebníky to jest požehnání a je zatím kvalitativně nepřekonán. Pravý analogový v podstatě věrný záznam skoro všeho, co nástroj a hudebník ze sebe vydali. Obohacený o mírnou kompresi danou vlastnostmi materiálu pásku a el. obvody předzesilovačů magnetofonu, ve výsledku teplý, plný, sjednocený, zakulacený zvuk, ničím nenahraditelný. Myšlenka komprese objemu dat pomocí digitalizace se objevila s binární technologií, s nástupem počítačů (od 40. let). jedná se o kvalitativní skok, o úplně přehozenou výhybku. Slovo kvalitativní zde neznamená lepší nebo dobrý. Digitalizace hudby je z hlediska "dobrosti" jednoznačně krok k horšímu. Původní záznam je nevratně zničen a předělán na něco, co se mu zdánlivě podobá. Míra a způsob komprese se volí právě s ohledem na to zdánlivě. Tedy, způsob záznamu a ukládání dat se neřeší, technika je vyspělá, zkoumáme již pouze vlastnosti ucha, spojení mezi mozkovými centry, vjemy a pojmy, které si mozek vytvoří a pocity, které člověk má. Dle toho je z původního zvuku nebo hudby větší či menší část přetvořena, zničena nebo zatajena (vygumována, to nejčastěji). Někdy je dokonce již při záznamu k hudbě něco přidáno, při přehrávání naopak ubráno nebo i naopak. Zvuky jsou dorovnávány, pracuje se i s výškou i s barvou i intenzitou tónu, vše je velkou rychlostí dopočítáváno a mršeno. Někteří lidé toto odmítají z principu, takříkajíc se jim "křiví kudla v kapse", někteří nevědí o principu zhola nic, ale prostě jim ouško říká, že "něco není v pořádku".
Zde se konečně moje trapné a sáhodlouhé mudrování začíná dotýkat tématu článku. Přesně tady začínáme špekulovat o tom, co dělá hudbu hudbou, proč někomu sedí to či ono a to co jednomu vadí, jiný si toho ani nevšimne. A to jsme pouze u záznamu a skladování dat. Takže to uzavřeme, páni inženýři zmíněné budou zkoumat do smrti a na nic podstatného nepřijdou. Museli by toiž odpovědět na otázku, jaktože hlas milované osoby v telefonu (zcela zničen, degradován, změněn)vzbuzuje neskutečné změny v metabolismu telepartnera. Stejně jako jakkoliv zmršený záznam hudby, která vás "bere". Odpověď neexistuje ve smyslu zákona o poznatelnosti světa. Svět z principu do důsledku poznatelný není. Objeveno. Nerespektováno (což nehraje roli).

«     1     »