Neviditelný čert

V závěrečné části Přímou stezkou do podvědomí IV jsem naznačil, že se k Indigovému světu Simona Loyda ještě v nějakém post scriptu vrátím. Ten okamžik právě nastal. Pro dnešek jsem z toho pozoruhodného spisku vybral pár postřehů, které se týkají víry. Není tím myšleno jenom nějaké náboženství, ale obecně víra v něco, co vás povznáší, ochraňuje, inspiruje, vede vás za ruku do končin, kam byste se bez víry jinak neodvážili, víra, o kterou se můžete opřít, která vás nezklame. Předávám slovo Simonu Loydovi.

Lucifer

Víra hory přenáší, říká se, a vskutku tomu tak je. Proč myslíte, že nejhloupější sedlák měl vždy největší brambory? Protože je zasadil s vírou, že mu takové vyrostou. Ve své nevědomosti neřešil nemoci, škůdce, plísně, sucho nebo naopak přehnané vlhko, prostě na jaře věřil, že za pár měsíců bude mít velké zdravé brambory, a vskutku je pak na podzim sklidil. „Chytří“ sedláci pak mohli puknout závistí a lámali si hlavy, jak je to možné.

Čemu věříte, co vnitřně přijmete, to se stane a tak to bude. Největší potíže s vírou mají striktní realisté. Takoví lidé vidí svět jen úzkou štěrbinou svého obzoru a z toho určují, co je a co není možné. Takový člověk by nemohl být vědcem (ale přesto jsou takoví!), protože by si nepřipustil nějakou novou, nekonvenční a revoluční myšlenku nebo nápad. Okamžitě vše zavrhuje a má tisíce důvodů, proč to není možné. Je to vlastně handicap, který ho svazuje a omezuje.

Typickým příkladem jsou tvrzení: „Člověk nikdy nebude moci létat.“ Po vynálezu balónu: „Dobře, nic těžšího než vzduch však vzlétnout nemůže“ (podobné závěry byly pronášeny i o kovových lodích). Po letadle bratrů Wrightových: „Inu, do vesmíru se ale člověk nikdy nedostane.“ A tak dále. Není to dávno, co jeden světoznámý anatom tvrdil, že člověk vzdálenost sto metrů pod deset sekund z fyziologického hlediska nezaběhne. Podívejte se na časy současných sprintérů… A tak bychom mohli pokračovat, o nevěřících Tomáších by bylo možné napsat nepřebernou řadu knih. Nejabsurdnější a nejznámější je případ jednoho úředníka, který chtěl zrušit patentový úřad, protože podle jeho přesvědčení už vše bylo objeveno a vynalezeno a nikdo již s ničím novým nepřijde. Striktní realista postaven před nepopiratelné důkazy, že něco nového a nekonvenčního opravdu u ostatních funguje, začne vymýšlet odůvodnění, aby to mohl zavrhnout: „U mě to fungovat nebude. Mně se to nepovede. Já jsem v tomhle jiný,“ protože je pro něj lepší nic nezkoušet než měnit názory.

I křesťané říkají, že věřit je těžší než nevěřit. Ego nemá rádo konkurenta. Chcete-li něčeho dosáhnout, věřte a toho přísného realistu v mozku přesvědčte, že toho reálného je na tomhle světě mnohem více, než je ochoten si ve své zaslepenosti připustit. Není to těžké, v podobném stavu jste už přeci v životě byli jako děti. Dítě je optimistické, pozitivní, všemu věří a všechno je pro něj možné. Ano, nemá informace, rozhled atd., zatímco vy ano – tak si je upravte tak, aby vám víru dodaly. Vše se přece dá vysvětlit tak i onak.

Víra je velmi závislá na vašem duševním stavu. V dobré náladě nás ovládne optimismus, elán, všechno je možné a věříme takřka čemukoliv, co je jen trochu reálné. Máme totiž sebedůvěru, věříme sami sobě – svým možnostem a schopnostem. Svět vidíme kladně, věříme v příznivé okolnosti, které se utvoří a v našem díle nám pomohou. Naproti tomu v depresích jsme pesimisté bez sebedůvěry a vše vidíme černě. Proto je tak důležité se cítit dobře a mít, pokud možno, neustále dobrou náladu (nebo alespoň neutrální). Víra je rovněž otázkou času. To, co dnes pokládáme za nemožné, se nám za pár dní bude jevit jako pravděpodobné a za několik týdnů již reálné…

Zdroj: Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky

14.08.2013, 00:13:02   Publikoval Luciferkomentářů: 11