Neviditelný čert

Místo plánovaného zamyšlení na téma mecenášství dávám přednost uvedení faktů o životě a práci největšího „sponzora“, jakého tato země kdy měla. Vedle podrobnější zmínky o metropolitním komplexu v Bukovině se zastavím u zajímavostí o Hlávkových kolejích. Jak Hlávka zajišťoval podmínky pro úspěšné studium – a jaký význam tedy budoucí inteligenci přikládal. Sám se ovšem domníval, že vzdělanci budou pro svůj národ pracovat do „roztrhání těla”, jako on sám.

Stella

Josef Hlávka vyšel z relativně skromných poměrů. Narodil se r. 1831 do rodiny státního úředníka, který často měnil zaměstnání. Proto také Hlávka začal studovat nejprve na latinském gymnáziu v Klatovech, pokračoval v Kolíně, až přešel na stavovskou reálku v Praze. Reálka v Dominikánské ulici byla připojena k polytechnickému ústavu. (Polytechnika zahájila činnost r. 1803 jako jediná technická škola v Rakousku.) Na pražské polytechnice Hlávka s výbornými výsledky absolvoval pozemní stavitelství. Studovat architekturu tehdy v Praze nebylo možné. Hlávkovi se ale podařilo vystudovat Vídeňskou akademii výtvarných umění, obor architektura. Za studijní výsledky obdržel Státní cenu. O prázdninách získával praxi na stavbách. Vyučil se zedníkem a stal se stavbyvedoucím u vídeňského stavitele Františka Šebka. Později vedl Šebkovu kancelář. (Při odchodu do penze Šebek Hlávkovi celý podnik přenechal.)

Tou dobou už měl Hlávka pověst vysoce výkonného a spolehlivého stavitele. Získal dvouleté státní stipendium – poznávací cestu po Evropě. Informace o architektuře, které ze svých cest zprostředkovával, byly natolik hodnotné, že mu bylo stipendium prodlouženo o další rok. Hlávkova stavební kancelář zaměstnávala 19 architektů a obvykle měla současně vyprojektovaných a rozestavěných přes 50 staveb. Hlávka všechny stavby osobně kontroloval. Snad i v důsledku pracovního vypětí ve 38 letech zkolaboval, téměř přišel o zrak a ochrnul na obě nohy. Po deseti letech se jeho zdravotní stav zlepšil natolik, že mohl podávat téměř takový výkon, jako před onemocněním.

V průběhu léčby Hlávka pobýval v Lužanech u Přeštic na zámku, který koupil původně pro matku. Na svých pozemcích provedl melioraci luk, založil vinici, sady a zeleninové zahrady, skleníky pro exotické rostliny, dokonce vyráběl sýr. Zámek chtěl odkoupit sám císař, ale Hlávka prodej odmítl a uskutečnil náročnou architektonickou přestavbu. Lužanský zámek byl místem, kde se scházeli přední čeští umělci: Zeyer, Sládek, Vrchlický, Mařák, Suk, ale především zde pobýval Antonín Dvořák. Antonín Dvořák byl dlouholetým přítelem Hlávkovy druhé ženy, koncertní pěvkyně Zděnky. (První Hlávkova žena, studentská láska Marie, po několika letech bezdětného manželství zemřela. Hlávka prý na ni před druhou ženou často a nešetrně vzpomínal.)

R. 1882 se Josef Hlávka usadil v Praze. Věnoval se především poradenské a organizační činnosti. Byl členem komisí, které vybíraly projekty na stavbu ND, Národního muzea, AVU. Podílel se na plánech na dostavbu chrámu sv. Víta, na přestavbu a záchranu Karlštejna, chrámu sv. Barbory a Vlašského dvora v Kutné Hoře. Zasloužil se o to, že Karlův most byl po povodni 1890 rekonstruován do podoby ze 14. st.. Dal podnět k soutěži na jezdecký pomník sv. Václava před Národním muzeem. R. 1891 se stal prvním prezidentem České akademie pro vědy, slovesnost a umění (sídlila v budově muzea). Byl členem Archeologické komise, podporoval Národohospodářský ústav, právě tak, jako krajanské spolky ve Vídni. Zasloužil se také např. o překlad Shakespeara. Hlávka jako politik byl členem Národní (staročeské) strany, poslancem Říšské rady, později členem Panské sněmovny (horní komora parlamentu Rakouska – Uherska).

R. 1904 Josef Hlávka založil Nadání Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových. Tato nadace se stala univerzálním dědicem veškerého Hlávkova majetku. 58.5 % z každoročního výnosu mělo připadnout na vědeckou, literární a uměleckou činnost. 21.5 % bylo určeno pro „snaživé a způsobilé studenty“ vysokých škol pražských, 20% pro národohospodářskou činnost. Nadání přežilo všechny režimy a působí dosud. S Hlávkou nadací souvisí i založení Hlávkových kolejí.

Příklady významných Hlávkových staveb: Rezidence pravoslavného biskupa v Černovicích, Vídeňská opera (řídil stavbu), Zemská porodnice v Praze (moderní pavilonová stavba – slouží svému účelu dosud), Akademické gymnázium ve Vídni, vídeňské Dvorní muzeum, synagoga, vojenský areál ve Vídni, několik kostelů, paláců, desítky činžovních domů ve Vídni i v Praze, studentská kolej…

Rezidence metropolity v Černovicích

Za nejvýznamnější Hlávkovo dílo se považuje rezidence řecko - pravoslavného biskupa v Černovicích (původně Černovcích), dnes komplex Černovické národní univerzity Juryje Feďkoviče. (Juryj – ukrajinský pravopis. Černovice jsou město v Bukovině – dnes Ukrajina, dříve Rumunsko, poté habsburská monarchie. Říká se jim malá Vídeň nebo malá Paříž.) Na tento projekt získal Josef Hlávka státní zakázku r. 1860.

Dva roky Hlávka pracoval na projektu a poté byl pověřen i technicko – uměleckým řízením stavby. Osobně procestoval celou oblast, především navštěvoval kláštery. V projektu se mu podařilo spojit prvky orientální, pravoslavné, gotické a romantické. Toto pojetí mělo takový úspěch, že Hlávka dostal za úkol vybudovat jak rezidenci, tak synodní budovy se zasedacím sálem, kněžské ubytovny, kancelář a kostel arménské církve. Základní kámen byl položen r. 1864, stavba byla dokončena r. 1870. Hlávka se osvědčil jako schopný organizátor. Dal postavit několik cihelen, otevřel několik kamenolomů a dopravu vyřešil pomocí vlečné dráhy na základě vlastního projektu. Dovezl z Vídně řemeslníky – kameníky, zedníky.

Rezidence metropolity, seminář a kněžský dům jsou samostatnými paláci. V jejich středu je velký park. Stavby tvoří cihlový komplex s jasnými barevnými obklady, s mozaikami a obrazci geometrických tvarů. Dále k výzdobě patří komíny a věžičky. Hlávkovi se podařil jeho záměr – vytvořit pompézní architekturu v orientálním duchu. Sám navrhl veškerou vnitřní výzdobu. Obložení stěn, kování dveří, kliky, zábradlí, osvětlovací těles. Jeho dílem jsou i liturgické předměty, jako svícny, kříže, roucha, biskupská berla.

Na světové výstavě v Paříži r. 1867 za metropolitní komplex Hlávka získal 2. cenu v oboru architektura. Od r. 2011 je černovická univerzita zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO. Oficiální stránky ukrajinského města Černovce uvádějí, že ten, kdo neviděl univerzitu, neviděl drahokam hlavního města Bukoviny a nemůže říci, že vůbec v Bukovině byl. Univerzitní komplex (jako univerzita rezidence slouží od r. 1956) bývá také srovnáván se španělskou Alhambrou (viz Granada a Andaluský pes, Krátká zpráva z výletu do Alhambry, Granadské postřehy).

Zde jsou tři obrázky Rezidence metropolity v Černovicích: první, druhý, třetí.

Hlávkova kolej

Po dlouhých peripetiích se podařilo dosáhnout toho, že císař r. 1888 povolil zřízení České akademie v Praze. Za tím účelem Hlávka věnoval sněmu království českého základní fond 200 000 zlatých (platil v hotovosti).  Akademie byla otevřena r. 1891. Aby Hlávka zajistil kvalitní vědecký a umělecký dorost, založil Studentské koleje. Jejich budova byla otevřena r. 1904 v Jenštejnské ulici. Protože ještě začátkem 20. století byli nemajetní studenti odkázáni na podpůrné spolky, osobně Hlávka poskytoval pravidelnou podporu stovkám mladých lidí. Podmínkou bylo, aby student vykazoval vynikající prospěch. Podpora sloužila českým studentům, bez rozdílu náboženského vyznání. Koleje získaly právní postavení spolku a do budoucna počítaly s podporou veřejnosti. Plán budovy vypracoval Josef Fanta. Hlávka se zabýval účty a schvalováním plánů. Sám stavbu financoval.

Koleje poskytly bydlení 211 nemajetným studentům a měly 93 dvoulůžkových a 29 jednolůžkových pokojů s ústředním topením. Studenti měli k dispozici čítárnu, knihovnu, 4 hudební místnosti, hernu, fotografický ateliér, tělocvičnu, lékařskou ordinaci. Dále zde byla zřízena pražírna kávy, kuchyň, pekárna, pivní sklípek, prádelna se sušárnou a mandlem. Hlávka osobně zajistil nejlepší matrace, ložní a stolní prádlo, nádobí, potahy, závěsy. Jeho rodina i četní přátelé si stěžovali, jak je terorizuje přípravou kolejního vybavení – museli se celé dny podílet na značkování tisíců kusů prádla atd. V jídelně se ráno prostíraly kávové ubrusy, v poledne bílé. Příbory byly z čínského stříbra. Oběd se v mísách donášel na stoly. Každý student měl ubrousek s osobním číslem. V pokoji byl pro každého studenta stůl s kalamářem a s popelníčkem, židle, železná postel se zvláštní přikrývkou na léto a zvláštní přikrývkou na zimu, dále jedna sklenička na pití, jedna k čištění zubů. Skříň byla pro dva studenty společná.

Stravování. K snídani dostávali 2 housky a nápoje, k obědu bylo každý den maso. Jídelníček schvaloval lékař. Protože peněz bylo zprvu málo, podával se k večeři chléb z vlastní pekárny. Denně se na osobu spotřebovalo přes půl kila chleba. Každý si bral, kolik chtěl, takže “kolejáci“ zásobovali i mimokolejní studenty. Toto Hlávka mlčky toleroval. Studenti přispívali 12 korunami měsíčně na stravu a praní prádla. Prostředky získávali z kondic, které zajišťovala jejich kolej.

Kdo nesplnil podmínku výborného prospěchu, byť jen jednou za pololetí, byl z kolejí vyloučen. Podmínkou pobytu byla také účast v jazykových kursech a na šermířském výcviku. Jazyky vyučovali nejlepší univerzitní profesoři a šerm trénoval italský mistr. Na kolejích se pořádaly debatní a čajové večírky. Diskutovalo se na odborná témata a konala se vystoupení významných osobností kultury. V herně probíhaly šachové a kulečníkové turnaje.

Studenti měli na kolejích samosprávu. Hlávkovy koleje byly považovány za nestranický, nepolitický ústav, za naprosto demokratické zařízení, v němž vládl duch bezpečí a domova. Od r. 1904 do 1939 prošlo Hlávkovými kolejemi 3 500 studentů. 28. 10. 1939 byl při demonstraci zraněn Jan Opletal, student z Hlávkovy koleje. Po 17. 11. 1939 byly koleje uzavřeny. Otevřeny byly r. 1945 a svému účelu slouží dodnes.

Zdroj: Lodr, Alois: Josef Hlávka, Melantrich, Praha 1988

31.08.2013, 00:17:46   Publikoval Luciferkomentářů: 8