Neviditelný čert

Včera jsem se večer stavil v kavárně Satori na stanici metra.

Lucifer

Satori je cílem duchovní praxe Zen buddhismu - čínsky se to řekne Wu, ale pochází z japonštiny. Satori se běžně překládá jako osvícení, probuzení nebo záblesk náhlého uvědomění, nejpřesnější překlad je poznání - zbytek najdete ve Wikipedii. Dal jsem si skleničku bílého vína, k tomu oříšky kešu a začetl se do poslední kapitoly knížky Svět podle prota. U druhé skleničky jsem knížku odložil a pocítil zvláštní záblesk náhlého uvědomění. Nejdříve jsem těkal pohledem kolem sebe, prohlížel si kavárnu, všímal si různých věcí a když můj pohled zabloudil ke stropu, všiml jsem si, že je ozdoben kulatými větracími mřížkami. Vypadalo to jako větrník, ale netočilo se to. Možná, že se něco točilo za tím nebo tak nějak, v každém případě to zřejmě odsávalo vzduch, a vzpomněl jsem si, že jsem to nedávno zažil v nemocnici.

První fázi svého pobytu v nemocnici jsem prožil asi tři týdny v umělém spánku. Nebylo to však zcela bezvědomí. V hlavě se mi promítaly nejrůznější sny a většina z nich se odehrávala v nějaké místnosti, zpravidla to vypadalo jako místnost nemocniční, a ty kulaté mřížky či větráky na stropě jsem často podrobně sledoval. Působily na mě tak trochu tajemně a symbolicky. Některé mi připadaly, že fungují nebo dokonce točí, jiné zase ne. Když jsem se po třech týdnech probudil, tak první, čeho jsem si všimnul, byly tytéž větráky na stropě. Konečně jak jinak, ležel jsem totiž povětšinou na zádech a koukal do stropu. Asi jsem se během spánku občas probral, viděl je a pak se mi transformovaly do snů.

Včera jsem si uvědomil, že jsem je už viděl před tím, ale nevěnoval jim pozornost. Například, tuším, je mají ve třetím patře nákupního centra Nový Smíchov. Pozornost jsem jim začal věnovat až teprve poté, co jsem byl nucen zaujímat polohu, kterou jsem běžně nepoužíval. Na zádech a s očima upřenýma do stropu. Na nic jiného jsem neměl výhled, a tak jsem zkoumal strop.

A tak mě napadlo, asi tím zábleskem náhlého uvědomění, že někdy není od věci změnit polohu. A to myslím tak, že obecně, tedy i obrazně, duchovně, a pak uvidíme věci, kterých bychom si jinak ani nevšimli. Netýká se to jen větráků na stropě, popřípadě jakýchkoli jiných věcí, na které bychom se v naší oblíbené poloze nikdy nepodívali, ale i lidí. Většina lidí totiž zaujímá nejrůznější polohy, ke kterým byli vychování od malička, a o žádné jiné nemají zájem. Tím se může stát, že se potkají s jiným člověkem, který je v poloze, která jim nevyhovuje, a tak vidí jenom to, co je na něm špatné. Na každém je něco špatného, na každém i něco dobrého, ale my vidíme jenom to, co vidět chceme, kam je náš zrak namířený. Někdy by stačilo aspoň na chvíli změnit polohu a objevili bychom, že člověk, který u nás vzbuzoval odpor, je vlastně krásný, a to tak, že mnohem více než těch pár ošklivých flíčků.

No a došli bychom k tomu poznání a porozumění.

03.09.2010, 17:21:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7