Neviditelný čert

Jak už tak internetem kolují inspirativní obrázky nebo rady, bez nichž člověk nemůže vůbec existovat, dostala jsem dnes od přítelkyně fotografii neoblečeného, svalnatého, lesklého pána. Obrázek není úplný, protože pán je stydlivý. Přesto je ten černobílý snímek pěkný.  Jenomže kamarádka mi tu fotečku neposlala z estetických důvodů, ale jako povzdech. Doma jí totiž obětavě spočívá na gauči manžel, který se v poslední době odmítá holit, ba i koupat. Je schopen celý den posedávat a polehávat v pyžamu. Nepropadl žádné depresi, ale dospěl k životní moudrosti. Tak on tomu říká. Podle něho jsou ty podivné hygienické úkony zbytečné, a komu se to nelíbí, ať si jde. Jeho paní má ráda pořádek a je nesmírně pracovitá. Celý den se nezastaví, a tak není divu, že se cítí unavená.  Muž jí předhazuje, že dříve ženský rodily, dřely na poli, vařily, obstaraly dobytek, všechno zvládly levou rukou a nestěžovaly si. Prostě, opakuje občasný argument mužů vzdělaných i nevzdělaných. Ale věci se měly trochu jinak.

Stella

Čtivá a velmi užitečná kniha Z dějin české každodennosti se zabývá mimo jiné tím, jak kdysi vypadal provoz DOMÁCNOSTI a jak probíhala výchova dětí.  Abych nepřipravila budoucí čtenáře této obsažné publikace o mnoho zajímavých detailů, vybírám jenom některá fakta charakterizující způsob života v 19. století. Protože stopy této doby v sobě neseme větší měrou, než si uvědomujeme.

Tak tedy, několik poznámek o BYDLENÍ a HYGIENĚ. Chudé rodiny ve městě i na vesnici bydlely zpravidla v jedné místnosti. V ní probíhalo všechno: rození, nemoci, umírání. O soukromí nemůže být řeč. V chalupě hospodář spal v komoře, ostatní, kde se dalo. Na lavicích, na peci. Čeleď ve chlévě, na půdách… Ještě v 80. letech 19. století žije v jedné místnosti v Praze 87 % chudiny a např. v Ústí nad Labem 66 %. Oddělený bytový prostor byl dlouho výsadou šlechty. Byt lepšího měšťana z poloviny století sestával z parádního – obývacího pokoje, z ložnice, z kuchyně. Někdy i z dětského pokoje a pokojíku pro služku.  Drobní kupci a hokynáři bydleli vzadu ve svém krámku, v části bez oken. Světlo procházelo sklem oddělujícím prodejní část od obytné. Koupelna součástí bytu ještě dlouho nebude. Soukromí a hygiena patří do světa nejbohatších. (Toaletu nahrazovaly noční nádoby – ve skříňkách, nočních stolcích, výklencích, v tzv. tajných pokojích…. Později na poschodí přibyla suchá toaleta sloužící pro několik bytů. Vesničan měl k dispozici hnojiště… Další ráda přenechám zájemcům jejich vlastnímu studiu.)

KUCHYŇ. Sloužila k celodennímu pobývání rodiny. Zde se vařilo, jedlo, děti psaly úkoly, řemeslník vykonával svou práci. Počátkem století nacházíme ještě tzv. černé kuchyně – otevřené ohniště. Otevřené ohniště zmizelo s příchodem sporáku, který už se v polovině století stal běžnou věcí. Říkalo se mu stolokrb. A před koncem století kuchařce ulehčují práci některé strojky, jako mlýnek na maso, na mák, na strouhanku.

LOŽNICE. Pokud to podmínky umožňovaly, zachovával se v bohatších vrstvách zvyk odděleného spaní manželů. Muž docházel za manželkou (taky), proto měla manželka postel širší. Postele se povlékaly v podstatě stejně jako dnes. Ale. Pokud jde o PRANÍ, až mnohem později se stalo zvykem tzv. velké prádlo, nejčastěji v pondělí. Údajně nebylo výjimkou velké prádlo  4x do roka.  Bylo žádoucí, aby nevěsta měla co nejbohatší výbavu. Nejen proto, aby mohla předvést bohatství, ale také proto, aby v domácnosti byl dostatek čistého prádla, než dojde k dalšímu praní.

OBÝVACÍ POKOJ.  Hledali bychom ho marně hodně dlouho i u středních vrstev. Literární apod. salony, jako dávno existovaly ve Francii, u nás byly vzácností. Když se parádní pokoj prosadil, zůstával neobývanou místností. Okna v něm byla zatažená, nábytek byl pokrytý potahy, netopilo se zde. A tak se ukázalo se, že je výhodné v něm skladovat potraviny.

KOUPELNA. Kdo si to mohl dovolit, používal „toaletní kabinet“, do něhož se přinášela vana. Až po rozsáhlých městských asanacích koncem století se budují domy s koupelnami. Boháči mají ve vilách koupelen několik.  Běžnou součástí bytu se ovšem koupelna stala až mezi válkami, tedy v 1. polovině 20. století. Postoj k čistotě odrážel nejen to, jak dostupná je pro koho voda, ale byl i postojem k vlastnímu tělu. A tady hrály svou roli také náboženské důvody.  Nahé tělo je hříšné. Do výbavy např. patřila koupací košile nebo zástěra. Osvícení lékaři a vědci prosazovali výstavbu lázní. Postupně se podařilo vybudovat i veřejné lázně pro nemajetné. Velkým problémem byla nedostatečná kanalizace, takže i proto časté koupání nepřicházelo v úvahu. Vlasy se myly málokdy. Mastný lesk se považoval za projev krásy. Na venkově si děvčata mazala vlasy sádlem. Dá se říci, že s hygienou na tom byla nejlépe nemluvňata, koupaná každý den. (Vodovody museli zavést do domů sami domácí na vlastní útraty a z příkazu městské správy v 80. a 90. letech 19. století. Šlo o známé výlevky na chodbě.)

ÚKLID. Na úklid měla paní ve městě služku, žena na venkově stěží ztrácela něčím podobným v těsné chalupě čas. Velké uklízení se odehrávalo před Velikonocemi a před posvícením. Většinou spočívalo v posypání podlahy (země) pískem. Před Vánocemi se neuklízelo, protože zvenku se stále nosilo bláto.

VAŘENÍ. Jídlo je tak zásadní věcí, že si zaslouží samostatnou kapitolu. Někdy příště.  V běžné měšťanské rodině měla paní k ruce služku, někdy i kuchařku. A na vsi byla obvyklým jídlem táž polévka – 3x denně. Zde bývaly ženy skutečně zedřené, proto vařily ve všední den jednoduše, nic složitého. Neboť vše se podřizovalo jedinému - najíst se. (Podvýživa byla běžná.) Ne, že by ženy všechno jednoduše zvládaly. Pokud přežily porod, nezemřely předčasně na TBC nebo jinou tehdy neléčitelnou nemoc, dožívaly se  40 - 50 let.

VÝCHOVA DĚTÍ se odehrávala bez sentimentu, údajně bez mazlení. Vnější projevy mateřské lásky se považovaly za rozmar, ztrátu času a především za špatnou výchovu. Bohaté rodiny zaměstnávaly chůvu. (Kolikrát za den převlékáte své batole?)

K čemu je toto povídání dobré? Všimněme si, že kdysi se mnoho věcí dělalo proto, aby splnily konkrétní nezbytný účel. Ženy, jimž ani tehdy nebylo co závidět, nevykonávaly denně zdaleka tolik úkonů, jako žena dneška. Žilo se na menším prostoru, v domácnosti bylo nesrovnatelně méně věcí.  Ženy nechodily do zaměstnání. Aspoň, dokud nezvítězil pokrok. MUŽI ŽIVILI RODINU.

Moderní doba přinesla posedlost pořádkem a úzkostlivou hygienou. Ztrácíme míru.  Přiznejme si, že si velmi často vymýšlíme zbytečné práce. Neškodí položit si otázku: A musí tohle být? Naučme se odpověď: Nemusí. Pokud jsou věci ještě dohledatelné, okna téměř prosvítají, hladem nikdo nepláče (k večeři přece může být chleba), pak platí: Co můžeš odložit, odlož. Přijde den, že se člověku, tj. ženě, bude chtít do úklidu, nebude tolik unavená… Uznání od nikoho nečekejme! Nepřijde.

DRUHÁ ČÁST. Pilným spolutrpitelkám věnuji několik rad do domácnosti. Tak, jak je přinesl kalendář Blesku na rok 2014. Ponechávám původní stylizaci. (Poznámky v závorce jsou od Stelly.)

Skla brýlí se nebudou potit, když je potřete mýdlovým práškem. (Skla budou v pořádku. Pro vás platí 155)

Žehličkou připálené místo na oděvu opatrně navlhčíme a jemně přetíráme octovou vodou nebo zahnědlé skvrny vytíráme čerstvě rozkrojenou cibulí. (Pravý efekt se dostaví až po příchodu do Rudolfina.)

Kosti v krku se zbavíme tak, že nejprve pomalu usrkáváme citronovou šťávu, kostička změkne, a pak sníme několik soust suchého chleba, který ji s sebou stáhne do žaludku. (Potíže s krční páteří definitivně pominou.)

Jak naostřit tupé nůžky? Zní to možná velmi zvláštně, ale stačí párkrát „střihnout“ do hrdla skleněné láhve. (Není uvedena intenzita sevření. Viz Limonádový Joe.)

Promočené gumáky se nejlépe usuší na tyči nebo násadě od smetáku. Výborné je v troubě ohřát hrst oblázků a jimi gumáky vysypat. (Ověřeno i pro módní gumáky za 2.900.  Při sbírání oblázků dobře poslouží také kabelka již od 9.500 Kč.)

Popelník v autě naplníme asi do jedné třetiny jemným pískem. Nedopalky pak rychle uhasnou a kouř není tak cítit. (Pokud si nechceme sesypaný písek ponechat jako památku na řidiče, můžeme jím vycídit matné povrchy.)

Holit se hned po probuzení bychom neměli, protože pokožka je ještě mírně nateklá a vousy nejsou dostatečně napřímeny. (Počkáme pět minut, vousy ještě povyrostou a my splaskneme.)

Zdeformovaným pingpongovým míčkům můžeme vrátit kulatý tvar. Stačí je na chvíli ponořit do vařící vody a budou jako nové. Nesmí být ovšem prasklé. Ztratí-li tenisový míček svou pružnost, dáme jej do pečicí trouby na 4 hodiny při nejnižší teplotě. Získá tak svůj původní tvar i pružnost. (Velmi úsporné. Pružné zapečené míčky v původním tvaru vsypeme do misky s rozpuštěnou čokoládou.)

Vánoční stromeček na střechu auta upevníme nejlépe textilními upínacími pásy. Gumy jsou nevhodné! (Svíčičky a kouličky pohodlně sesbíráme při zpáteční cestě.)

Zažloutlé zuby od nikotinu vyčistíme rozmačkanými zahradními jahodami. Kašičku z nich naneseme na jemný kartáček a zuby čistíme alespoň dvě minuty. (V únoru mějme po ruce Marušku.)

Plyšové hračky zbavíme parazitů tak, že je alespoň jednou měsíčně strčíme na 24 hodin do mrazáku. Pak je můžeme vyprat v pračce na 30 stupňů. (Vyzkoušeno zatím jen u hraček.)

Až skončíte jednu z marných debat na téma, K čemu já tě tady mám, nezapomeňte, že: Krev z oděvu dostaneme, když do nádoby se studenou vodou nasypeme hrst soli, znečištěnou látku do ní na 15 minut ponoříme a pak vypereme obvyklým způsobem.

Prostě – jako vždycky.

Zdroj: Lenderová Milena -  Jiránek, Tomáš – Macková, Marie: Z dějin české každodennosti (Život v 19. století), Karolinum, Praha 2010

27.02.2014, 00:00:19   Publikoval Luciferkomentářů: 12