Richard Feynman na svobodárně v Los Alamos

rubrika: Pel-mel


V pojednání Einsteinův-Rosenův vlnící se vesmír jsem zmínil zábavnou knížku Richarda Feynmana, která se v originále nazývá Surely You're Joking, Mr. Feynman, což v českém překladu znamená něco jako, že to Feynman nemůže myslet vážně. Někdy si na ten název vzpomenu, když zde zcela vážně popisuji realitu a některé reakce naznačují, že to nemohu myslet vážně. Komentátora rezyho, jehož si velmi vážím, ačkoli mě podobně jako informace, i když z jiného úhlu pohledu, tady velmi seriózně cupuje, to dokopalo do stavu, že si tu knížku po mnoha letech začal znovu číst. Pro tuto sobotní resuscitaci jsem připravil jednu ukázku z této knížky, abyste se tak nějak do těch Feynmanových vážně nevážných stavů vcítili. Týká se jeho účasti na projektu Manhattan, jenž za druhé světové války měl za úkol vyrobit atomovou bombu. Feynman byl přizván jako velmi nadějný teoretický fyzik, jenž v této době ještě neměl ani jeden titul. Projekt Manhattan se odehrával téměř po celých Spojených státech, přičemž čtyři nejdůležitější centra se nacházela v Chicagu (stát Illinois), Oak Ridge (Tennessee), Richlandu (Washington) a Los Alamos v Novém Mexiku. Poslední štace byla právě ta, kam se měl přesunout Feynman. Ubytován byl ve svobodárně v nedalekém městečku Albuquerque. Zde je jeden jeho zážitek z tohoto období, převzatý z kapitoly Los Alamos zdola z výše jmenované knížky, který začíná v okamžiku, kdy se příslušné stavební firmě konečně podařilo dostavět svobodárny:

 

Lucifer


Pak konečně dostavěli svobodárny. Přišel jsem do kanceláře, kde se přidělovaly pokoje, a řekli mi, že si mohu vybrat. Co jsem tedy udělal? Podíval jsem se, kde je dívčí svobodárna, a vybral si pokoj s oknem přímo naproti. Později jsem bohužel zjistil, že přímo před ním mi roste velký strom. Sdělili mi, že vždy dva pokoje mají společnou koupelnu a že v každém pokoji je palanda, protože – jenom dočasně – budeme bydlet po dvou. Jenže já tam žádného druhého nechtěl.

 

Když jsem večer přišel do pokoje, žádný spolubydlící tam nebyl. Rozhodl jsem se, že se to pokusím navléci tak, abych v pokoji už zůstal sám. Moje žena byla hospitalizována v Albuquerque, ale měl jsem u sebe pár krabic s jejími věcmi. Vyndal jsem noční košilku, rozházel horní lůžko a nedbale na ně košilku pohodil. Vyndal jsem pár dámských pantoflí a v koupelně jsem rozsypal na zem trochu pudru. Takže to teď vypadalo, že jsem v pokoji nespal sám. Co myslíte, že se stalo? Byla to přece mužská noclehárna! Přijdu pozdě večer domů a moje pyžamo je úhledně složené pod polštářem a moje bačkory stojí srovnány pod postelí. Dámská noční košilka úhledně složená pod polštářem, horní postel ustlaná a dámské pantofle srovnány. Pudr zmizel z koupelny a v horní posteli – nikdo! Následující den proběhlo všechno stejně: když jsem se probudil, zmuchlal jsem horní postel, pohodil jsem na ni noční košili, rozsypal pudr v koupelně atd. Takhle to šlo čtyři noci za sebou, až byli všichni ubytováni a nebezpečí spolubydlícího zmizelo. A každý večer bylo všechno perfektně uklizeno, přestože to byla mužská svobodárna.

 

Tenkrát jsem nevěděl, že mě tahle malá lest zapletla do politiky. V Los Alamos jsme měli spoustu zájmových organizací. Pro ženy v domácnosti, ale i pro mechaniky, pro techniky a tak dále. Muži a ženy ze svobodáren došli k závěru, že musí mít svou organizaci taky – protože bylo vyhlášeno nové nařízení: Žádné ženy na mužských svobodárnách! No toto! Taková nehoráznost! Jsme snad dospělí lidé! Co je to za nesmysl? Proti tomu se musíme ozvat. Takhle jsme to probírali a nakonec zvolili mě, abych zastupoval zájmy nás ze svobodáren v městské radě.

 

Asi jeden a půl roku nato jsem se bavil s Hansem Bethem, který byl celou tu dobu členem užšího vedení. Zmínil jsem se mu o svém triku s noční košilkou a pantoflemi své ženy. Rozesmál se: „Jo tak takhle ses dostal do městské rady!“

 

Ukázalo se, že žena, která uklízela na svobodárně, otevřela dveře mého pokoje – a rázem průšvih: někdo spí s jedním z těch chlapů. Hlásila to hlavní uklízečce, hlavní uklízečka to hlásí nadporučíkovi, nadporučík majorovi. A tak ta zpráva postupovala výš a výš až ke generálům v užším vedení. Co s tím budou dělat? Musí si to rozmyslet, to udělají. A jaképak příkazy putují mezitím dolů prostřednictvím kapitánů, majorů, nadporučíků, šéfuklízečky až k uklízečce? „Nechte ty věci, kde jsou, ukliďte a uvidíme, co se stane!“ Druhý den stejné hlášení. Čtyři dny tam nahoře řešili ten problém, až vydali nařízení: Žádné ženy na mužských svobodárnách! A tohle nařízení způsobilo dole takový poprask, že museli někoho zvolit, aby reprezentoval…

 


 

A to by bylo pro dnešní sobotní resuscitaci zhruba všechno. Zítra, což je bezpochyby neděle, tu nic dávat nebudu a nepište mi, že to nemyslím vážně.

 


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

rezy
6
rezy 10.03.2014, 08:27:07
ten název je obsažen v jedné příhodě, kdy byl na velmi formální návštěvě u děkana fakulty v Princetonu -pozvání na uvítací čaj, zrovna se zabýval otázkou, zda si přisednout k neznámému děvčeti, když se ho hostitelka zeptala, zda si dá čaj se smetanou nebo citronem.
Odpověděl jí periferně s obojím, a dál si lámal hlavu nad tou zásadní otázkou. Mrkající
Hostitelka chvilku uvažovala co do čaje dát, a nedalo jí to, aby se nezeptala, no a název téhle knihy byl na světě.

Stella
5
Stella 09.03.2014, 10:26:47
Vždyť domluvil si náš rek s ní
jen blažených vždy osm dní.
Pak vrací se zas v dumnou říš
a Vesna dá mu medu číš,
on opiv se, zas usne.........
Mrkající Smějící se Mrkající Smějící se S vyplazeným jazykem

Lucifer
4
Lucifer * 08.03.2014, 22:10:56
Rozhodl jsem se na chvíli svůj spánek přerušit. No, jde to. Jdu zase spát. S vyplazeným jazykem

Stella
3
Stella 08.03.2014, 10:01:17
Tak takové řešení může napadnout jen vědce. Nedalo by se očekávat, že o ten pokoj bude naopak nebývalý zájem?
Člověk se něco doví a pobaví se. Zítra holt ne... :\'(
Ale třeba se ozve někdo úplně jiný?

Veselý spánek!

Lucifer
2
Lucifer * 08.03.2014, 01:18:50
Ano, mefi, Richard Phillips Feynman se narodil na Manhattanu...

... a teď už jdu spát a probudím se někdy v neděli, nejlépe pozdě večer...

http://www.youtube.com/watch?v=pEdKcblmctA

Ospalý

1 O Richardovi F. píše i wiki
mefi (neregistrovaný) 08.03.2014, 00:48:46

Ačkoliv Dick Feynman se vždy ve svých memoárech vydává téměř vždy za chovance "polepšovny svobodomyslných fyziků", tak nejen nám zanechal fyzikální dědictví, s nímž se není tak zcela lehké vyrovnat, tedy tak, jak by mohlo na první pohled třeba, neb je stejně jako jeho osobnost nepřehlédnutelné:

http://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Feynman

Mrkající

«     1     »