Lidé a manipulace II

rubrika: Pel-mel


Můj velikonoční výlet je u konce, zbývá už jen čertí pomlázka. O Velkém pátku jsem tady v zájmu manipulativního ukřižování sebe sama upozornil na knížku od Jana Jílka, které se zabývá lidskými manipulacemi z obecného hlediska. Na závěr jsem prohlásil, že se v průběhu této cesty mlékem a strdím oplývající českou krajinou pokusím z oné knížky dobrat ještě něčeho dalšího. Dobral jsem se zhruba jedné její třetiny a pro dnešek jsem vybral výňatky z druhé části první kapitoly, v níž se autor zabývá otázkou, proč a za jakých okolností odmítnout požadavek někoho jiného.

 

Lucifer


Každý člověk, který si navzdory současnému manipulativnímu konzumerismu v sobě zachoval alespoň část své nenapodobitelné osobnosti, se bezpochyby bude ve svých představách a názorech na lidský úděl lišit od přinejmenším stejně zachovalých lidských osobností. Je to naprosto přirozené a neznamená to, že různé osobnosti spolu nemohou nějak rozumně komunikovat, ba přímo najít mezi sebou nějaký úzký vztah, v němž spolu prožijí kus, anebo třeba celý zbytek svého života. Základem tohoto vztahu je, že se naučí vzájemně respektovat, vážit si těch odlišných životních názorů, jež nemusí vést k principiálnímu konfliktu, a pokud ten konflikt přece jenom hrozí, tak najít nějaký rozumný kompromis, aniž by se museli vzájemně manipulovat či podstatu své osobnosti obětovat. Lidská osobnost se samozřejmě může vyvíjet. Ten vývoj však musí vyvěrat zvnitřku té osobnosti, na základě jejích vlastních a ničím a nikým nezmanipulovaných závěrů.

 

To opravdu může fungovat, a pokud se tak stane, tak dochází k nejkrásnějším mezilidským vazbám a rovnovážnému spolužití, v němž osobnostní suverenita obou partnerů zůstane zcela zachována. V případě, že se jeden z partnerů snaží toho druhé manipulovat k obrazu svému, jsou dvě možnosti. Ta horší znamená, že se z toho manipulovaného stane něco jako hadr na podlahu, a ten manipulativní si uvědomí, že s něčím takovým nechce mít nic společného. V ještě horším případě si to neuvědomí. V lepším případě si naopak ten manipulovaný uvědomí, že tudy cesta nevede, že by ztratil to nejdůležitější, co mu příroda či jakýkoliv „tajemný stvořitel“ dal do vínku, totiž svoji osobnost či přímo život, na což si ten manipulant v žádném případě nemůže činit nárok.

 

Zde jsou v perexu slíbené výňatky z druhé části první kapitoly níže uvedené knížky Jana Jílka:

 

 

Odmítnout požadavek někoho jiného znamená, že budu obviněn z neslušnosti. Nebo ze sobeckosti. Nebo že nechci pomoci. Budu-li unaven, jen málokdo neřekne: stačí trochu chtít a přemůžeš se. Budu obviněn z lenosti. Mnozí budou chtít, abych obětoval své zájmy, budou se odvolávat na solidaritu, hovořit o lásce a povinnosti, chtít, abych překonal svoji únavu, ať je jakákoliv. A nejvíc, skutečně nejvíc; tohle vše na mně budou chtít moji nejbližší.

 

Měl jsem kdysi poměr s vdanou ženou, která mě neustále ujišťovala o své lásce a očekávala, že její požadavky budou díky tomu hlubokému stavu naplněny. Láska z jejího pohledu, tak jak jsem po letech pochopil, byla správná a dobrá jen tehdy, kdy ona si přála, a já plnil. Dokud jsem plnil, bylo vše v pořádku. V opačném případě nastávaly potíže. Nebyla jediná v mém životě, jež měla představu, že požadavek se automaticky rovná splnění; pokud jsem odmítl, bylo moje chování klasifikováno jako nedostatek lásky.

 

Nebyla jediná, ale jako jediná používala k vynucování svých požadavků hrozbu rozchodu. Ten čas od času realizovala. Nikdy si rozchodem nevynutila splnění všech svých požadavků z mé strany, protože vždy jsem si uvědomil, že občasné odmítnutí je splnit není můj projev nelásky, ale rozumu. Dokázal jsem do určité chvíle vyloučit její emoce a stěsnat její manipulace do snesitelné míry. Jednoho dne odešla a už jsem ji nehledal. Našel jsem si jinou, nemanipulativní.

 

Naučil jsem se bez pocitu viny odmítat neznámé žadatele o příspěvky na nejrůznější charitativní akce a čelit dojemným dopisům všech možných charitativních institucí, které na mně žádají peníze. Přispívám, ale jen když chci a když si myslím, že je to důvěryhodná organizace. Smířil jsem se s tím, že nemám povinnost nést bídu a utrpení celého světa na svých bedrech. Dokážu se vyhnout lidem nabízejícím nejrůznější zboží i letáky, lidem žebrajícím o peníze. To vše bez jakékoliv agrese a pocitu provinění.

 

Jak šel čas, začínal jsem chápat víc a víc, že se nemusím zbývat kvalitami druhých, stačí, když se budu zabývat svými potřebami. Potřebami odpočinku, dostatku prostředků i své zábavy, protože já jsem ten nejdůležitější člověk pro sebe samého. Jestliže nebudu spokojený sám se sebou, nebudou spokojeni ani lidé vedle mne. Jsem přesvědčený, že můj život je na prvním místě, protože mám jen jeden a nikdo z těch, co žádají, abych jim ho systematicky obětoval, mi jiný život nedá. Jak jsem se přesvědčil, obětovat se v něčí prospěch jen málokdy, pokud vůbec někdy, přinese obětovanému skutečný užitek.

 

Stovky intelektuálů už popsaly stohy papíru i megabajty pevných disků slovy o lásce a nutnosti se obětovat, ale vždy jen o lásce těch druhých k jiným lidem. Protože pokud někdo vyžaduje oběť na úrovni života druhého, musí být sám připraven takovou oběť složit. Jestliže není, jsou jeho slova jen prach ve větru. Ani si nemyslím, že je to nutné, protože spojená lidská solidarita se dokáže bez naprostého obětování jedince postarat o ty nejpotřebnější. Máme solidaritu pravděpodobně v genech, a proto máme nejrůznější sociální programy. Ty programy plní rodina nebo širší společenství, jako je obec či stát. Pokud si uvědomím, že přispívám k obecné solidaritě, mohu zjistit, že nejsem odpovědný za štěstí druhých lidí, kteří jsou stejně schopní jako já. Odmítnu-li jim pomáhat tam, kde na to stačí sami, prospěji jim a dám jim možnost předvést svoji dovednost.

 

Umět odmítnout požadavek cizích, blízkých i nejbližších je často víc než uměním, které napomáhá udržet duševní i tělesnou rovnováhu. Umět čelit manipulacím, žádajících sebeobětování, je umění, které zachraňuje život.

 

 

Tolik Jan Jílek. Myslím si, že jako čertí pomlázka to pro tento den stačí.

 

Zdroj: Jan Jílek, Lidé a manipulace


komentářů: 20         



Komentáře (20)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
20
Stella 22.04.2014, 20:46:12
Astro, netěžím ze svých vědomostí, neboť se jaksi nedostavily. To jsem četla na Technetu, dnes. Moc se mi to líbí jako humor, protože v tom nic jiného nejsem schopna vidět.
Jo, škvarky, to jo. Mlíko - ne. S vyplazeným jazykem

Astra
19
Astra 22.04.2014, 11:44:19
HmmmStello, těžíš ze svých vědomostí. Vím,co jsou to tetrakvarky, ale raději mám škvarky. Tetra mlíko taky můžu. A dobře vím, co se z toho všeho stane v zažívacím traktu - antiškvarky. Jsou to totiž přibližně stejná procesí S vyplazeným jazykem Usmívající se

Stella
18
Stella 22.04.2014, 09:43:30
Jo, Astro, a to ještě nevíš, že tetrakvarky mohou obsahovat kvarky i antikvarky. Známe i částice složené jen z dvojice kvark - antikvark. A máš to. S vyplazeným jazykem

Astra
17
Astra 22.04.2014, 07:06:24
Lepivost strdí nejlépe poznáme, když ho kousek vezmeme do vlahé dlaně, pěkně požmouláme a potom prudce vyhodíme ke stropu. Když nespadne, lepí! Takhle mám vyzdobený strop a la krápníková jeskyně. Přátelé se mě ptají, jak jsem toho docílila. Jistěže jim to nevyzradím, nemám ráda epigony S vyplazeným jazykem Zdravím vaše zdravá strdí, a protože už jsem ze všeho blejzn, přestávám o tom bádat. Každý máme svoje strdí tam, kde je chceme mít. V tom je jeho hlavní nesmrtelný lidský smysl. Ahoj

Lucifer
16
Lucifer * 21.04.2014, 23:19:37
Mezi ta nejlepší čůča patří alpský ryzlink, jemuž jsem velmi krátce holdoval na jedné prudce pubertální párty za hlubokého totáče. Velmi krátce proto, že na tak vysokou kvalitu čůča jsem, především díky tehdejšímu dekadentnímu školskému systému, nebyl patřičně vyškolen. Tady někde se nachází recept, a nejen na to

http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Víno

Úžasný


Lucifer
15
Lucifer * 21.04.2014, 23:12:23
Strdí, které lepí, se nazývá čůčo, což je strdí druhořadé kvality, jemuž praví Čechové holdují jen v těžkých ekonomických krizích. S vyplazeným jazykem

14 Strdí
St. Kocour (neregistrovaný) 21.04.2014, 22:09:59
Nikdy nelepí? Jako ta rýže Uncle Ben´s? Mlčící

Stella
13
Stella 21.04.2014, 21:19:13
Milá Astro, vyznamenání mě opravdu nikdy nelákalo a vůbec jsem o ně neusilovala. Podstatné je přece, co si žák odnese Usmívající se, ne to, jak je hodnocen!!!
Ale tvůj dnešní komentář 9 je nesmrtelný. Krásný kus absurdního dramatu, takže zde na místě. Debata nějak přestala...
Krásný oddych po svátcích! Přeji.

Astra
12
Astra 21.04.2014, 17:16:08
No, Stello, tohleto tě dooopravdy nešlechtí. Zdrhnout před problémem dovede každý. Postavit se ke strdí čelem, už málokdo.Píšu ti nedostatečnou!Prázdniny a s nimi vysvědčení se blíží, pár týdnů a je to tady. Jakpak si tu pětku chceš opravit???? Křičící A mohlo to být vyznamenání!

Stella
11
Stella 21.04.2014, 16:48:45
Tak tohle tu ještě nebylo! Smějící se Smějící se Smějící se
Jdu raději pryč... S vyplazeným jazykem Zakuckávám se nějak.
Přečtu si až usnesení.

Astra
10
Astra 21.04.2014, 16:47:29
(7) Strdí nelepí! To vím pozitivně, StK!

Astra
9
Astra 21.04.2014, 16:44:27
Otázka strdí by se měla rozdiskutovat. Jak to, že někdy je ho málo a někdy hodně? Moje strdí například občas i zebe, ale dnes zrovna hicuje. Je tak nevyzpytatelné. Jak je to s vaším strdím? Možná, že edukace kolem strdí by mnohé z nás osvěžila a třeba i pomohla k jeho racionálnějšímu využívání. Domnívám se, že strdí je pro nás naprosto nezbytné. Ale jak moc? S vyplazeným jazykem Překvapený Rozpačitý

Stella
8
Stella 21.04.2014, 16:40:24
Tak jsem se dobře pobavila heslem v Necyklopedii.
Kde jsou ti talenti? Všechno - Brno? Úrodná země.

7
StK (neregistrovaný) 21.04.2014, 16:37:36
Až po pás ulepený Lucifer? Tož nevím, strdí je poslední dobou dost drahá viskózní kapalina...
Ale člověk se může brodit i v cizím, že?
Mrkající

Lucifer
6
Lucifer * 21.04.2014, 15:00:01
Definitivně jsem ukončil svoji velikonoční objížďku českou krajinou. Na mléko jsem narazil jen zcela výjimečně, ale ani tehdy jsem si tím nebyl zcela jistý; zato strdím jsem se doslova brodil, někdy až skoro po pás,... i výše.

http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Strdí

Úžasný

«     1    2   »