Digitální demence

rubrika: Pel-mel


Jak jsem oznámil v předchozím téměř stenografickém zápisu svého návratu z velikonočního výletu, dostala se mi do jedné i druhé ruky již předem připravená knížka od Manfreda Spitzera, která pojednává o digitální demenci. V posledních dnech je to hned druhá knížka (první byla Lidé a manipulace od Jana Jílka), jež se dotýká jednoho z mých zde nejvíce probíraných kulturně společenských témat. Jak manipulace lidí, nejen v osobních vztazích, ale i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, tak digitální demence prostřednictvím moderních vědecko technických pomůcek. Obojí svým způsobem představuje dva různé pohledy na totéž, což kdysi František Koukolík nazval „vzpourou deprivantů“ (viz třeba Vzpoura deprivantů a Rekapitulace vzpoury deprivantů).

 

Lucifer


Vzpoura deprivantů je jistě velmi důležitým zdrojem těchto absurdních jevů v naší konzumně dekadentní společnosti, jejich podstata má však poněkud širší základ. Na mnohé příčiny a důsledky této podstaty jsem tady už mnohokráte upozornil z nejrůznějších úhlů pohledu, a nejednou jsem byl označen za mimo jiné „frustráta“, který si tady nejspíš řeší nějaký svůj osobní mindrák. Nic takového tady neřeším, a nejenom proto, že nic takového nemám. Jsem od přírody a také díky svému profesionálnímu zaměření pozorovatelem, jenž je zvyklý zkoumat, popisovat a interpretovat jakýkoli neobvyklý jev. Většinu z toho, na co jsem tady narážel, jsem svým způsobem v drtivé většině případů objevil dříve, než jsem narazil na zde citované zdroje. Nevzpomínám si, že by se do autorů těchto zdrojů, uznávaných vědeckých kapacit, někdo navážel způsobem jako do mne. A přitom jsem povětšinou dorazil ke zhruba týmž závěrům jako oni. Pro dnešek bych zreprodukoval něco z úvodní části avizované knížky od Manfreda Spitzera, který vystudoval medicínu, psychologii a filosofii, a pak se zaměřil na psychiatrii a neurologii:

 

 

Digitální média nás zbavují nutnosti vykonávat duševní práci. To, co jsme dříve prováděli jednoduše pomocí rozumu, nyní obstarávají počítače, smartphony, organizéry a navigace. Výsledky výzkumů jsou alarmující. Na digitálních médiích vzniká závislost. V dlouhodobém horizontu poškozují tělo a především mysl. Jakmile přestaneme vyvíjet duševní úsilí, ochabuje nám paměť. Nervové spoje odumírají, ty nové nepřežijí, protože jich není třeba. U dětí a mladistvých vinou digitálních médií dramaticky klesá schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti. Spitzer ukazuje obavy, jež tento vývoj vzbuzuje, a vybízí k omezení konzumního způsobu života, především u dětí, abychom zbránili digitální demenci.

 

Zde jsou dva z mnoha emailů, jež Spitzer obdržel vzhledem ke své publikační činnosti, jež charakterizují dva protichůdné postoje:

 

„Pane Spitzere, vy bojujete s větrnými mlýny – ne, s celými větrnými farmami. Pokračujte v tom, prosím!“

 

„Pane Spitzere, právě tady pálím z virtuálního kalašnikova. Kdybych měl opravdový, vás bych odbouchnul jako prvního. P. S.: To, co vykládáte o souvislosti mezi virtuálním násilím a reálným násilím, je naprostý nesmysl.“

 

Moderní výzkumy mozku naznačují, že při využívání digitálních médií máme veškeré důvody k šířeji pojatým obavám. Náš mozek totiž prochází procesem neustálých změn, z čehož nutně vyplývá, že není možné, aby nás uživatele každodenní kontakt s digitálními médii nijak neovlivnil.

 

Thomas Alva Edison napsal v roce 1913 do jistých newyorských novin: „Brzy budou knihy ve školách zastaralé… Dost možná se bude každé odvětví lidského vědění vyučovat pomocí filmů. Náš školní systém se během deseti let úplně změní.“ Když se pak za necelých padesát let rozšířila televize, ozývaly se podobně optimistické hlasy, které soudily, že nyní konečně bude možno přinést kulturu, hodnoty a vědomosti až do nejzapadlejších koutů světa, a tak celkově výrazně zvýšit vzdělanost lidstva. Za dalších padesát let podnítí počítač lidi k tomu, aby opět mluvili o zcela nových možnostech, jež učení ve škole zrevolucionizují. Tentokrát je prý ovšem všechno jinak, budou neúnavně tvrdit houfy mediálních pedagogů. A přitom jsme už byli svědky vzestupu a pádu e-learningu, stejně jako jsme v sedmdesátých letech na vlastní kůži zažili ztroskotání jazykových laboratoří a programovaného učení. Učení jenom na počítači nefunguje – na tom se mezitím shodli dokonce i ti největší zastánci počítačů. Proč tomu tak je? A co to znamená pro ty, kdo neustále používají počítač a internet?

 

Publicista Nicholas Carr popisuje svou vlastní zkušenost s užíváním internetu takto: „Jako by mi síť ničila schopnost soustředění a nerušeného uvažování. Mé vědomí nyní čeká, až bude moci zaznamenávat informace přesně tak, jak jsou nabízeny na síti: v podobě rychlého proudu malých částic […]. Moji přátelé říkají totéž: čím více používají síť, tím namáhavěji se soustřeďují na psaní delších úseků textů.“

 

K nejdůležitějším poznatkům v oblasti neurobiologie patří, že mozek se používáním neustále mění. Vnímání, myšlení, cítění a jednání – to vše zanechává v mozku takzvané paměťové stopy. Když se ale mozek neustále učí (nedokáže jen jedinou věc: neučit se!), pak také čas strávený s digitálními médii zanechává své stopy. Zde můžeme sledovat také toto: náš mozek je produktem evoluce; během dlouhé doby se vyvinul tím, že se přizpůsoboval určitým životním podmínkám, k nimž digitální média rozhodně neopatřila. A právě tak jako dnes považujeme četné civilizační choroby za výsledek nepoměru mezi dřívějším způsobem života a moderním životním stylem, můžeme také lépe chápat negativní účinky digitálních médií na duševní procesy v evolučním i neurobiologickém kontextu. Dokážeme zde popsat naprosto rozdílné mechanismy a procesy, které postihují kognitivní výkony, jako je pozornost, rozvoj řeči nebo inteligence, a tudíž mají přímý vztah k fungování lidské psychiky. Média podstatně ovlivňují emocionální a sociálně-psychické procesy, a dokonce i eticko-morální postoje, včetně toho, jak nahlížíme sami na sebe.

 

Stejně jako se horolezectví nedá naučit tím, že někoho na vrchol vynesete, tak se mladý člověk nestane expertem (v jakémkoli oboru), pokud se pouze zeptá experta. Osvojit si vědomosti z pramenů sám, kriticky je ověřovat, zvažovat, ověřovat prameny, skládat jednotlivé dílky do smysluplného celku – aby se člověk tohle všechno naučil, musí to dělat samostatně. Toto umění, stejně jako každá jiná dovednost, samozřejmě závisí na znalosti mnoha věcí, ale především se zakládá na tom, že člověk bezpečně zná prameny, je přesvědčen o jejich spolehlivosti apod. Zkrátka do věci je třeba proniknout. Zde nejde o „učení nazpaměť“. Nikdo se nestane horolezcem, když se nazpaměť naučí jména hor nebo značení cest. Na druhou stranu není neužitečné si tu a tam svoji paměť udržovat a rozvíjet, třeba básněmi, citáty z knížek apod., jelikož se tím můžete naučit používat své vědomí jako zásobník.

 

 

Tolik z úvodní části knížky Manfreda Spitzera o digitální demenci. Čím dál tím větší počet lidí se dnes stává otrokem digitálních médií. Tito tvorové nedělají od rána do večera již skoro nic jiného, než že mačkají čudlíky na mobilu či do něj blekotají podružné nesmysly, třeba i jednu hodinu a patnáct minut v kuse, nebo mají na uších sluchátka, z nichž se jim do hlavy monotónně line nesmyslné ducání, dokáží to dělat, i když kroutí volantem svého automobilu a „z dosud neznámých příčin“ se pak omotají kolem nejbližšího stromu či protijedoucího automobilu, v němž často sedí týmž obohacený tvor, počítače a internet používají ke stejně blábolivému ohlupování jak sebe, tak druhých atd.… zkrátka už jim nezbývá ani kapka času na to, aby nad něčím přemýšleli. Přemýšlet o něčem, dívat se kolem sebe, vnímat okolní krajinu, nahlížet do svého nitra, zastavit čas a něco krásného stvořit, nebo alespoň prožít… to vše je těmto tvorům naprosto cizí. Veškeré ty úžasné technické prostředky, jež bezpochyby mohou sloužit lidem k dosažení ještě něčeho lepšího, se zcela absurdně stávají pravým opakem svého poslání, jenž z jejich uživatelů dělá otroky na úrovni pravěku.

 

… tato myšlenka, jak už se to občas stává, zbloudila a pokřivila běh jejich životů. (Non-Stop)

 

Zdroj: Manfred Spitzer, Digitální demence – Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum


komentářů: 23         



Komentáře (23)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
25
Stella 24.04.2014, 19:28:26
Tak. A to jsi mi, rezy, připomněl, že většinou myslíme slovy - ne vždycky. Jak o tom svědčí to, že když čteme při jídle nebo na něco soustředěně při jídle myslíme, zakuckáme se - mluvíme totiž. Svým způsobem tedy mluvíme i při psaní.

rezy
24
rezy 24.04.2014, 15:48:50
tak to by souhlasilo.Při psaní slov tužkou je to mnohem náročnější proces a tudíž se z toho zapamatuje zřejmě mnohem víc. Psaní na klávesnici je oproti tomu naprosto zautomatizované a tudíž je to něco podobného jako čtení nahlas,jen jiný výstup, ne hlasivky ale svaly na rukách nic víc.
Na druhou stranu, a to tam bude určitě taky psáno, pokud chci psát nějaké své myšlenky, je to mnohem přirozenější cesta jak cokoli vyjádřít. Vlastně si jen potichu povídám a ruce samy píší aniž by mě to stálo jakékoli vytrhávání z myšlenek.
Ted nedavno jsem poslouchal ze záznamu pana Hrabala. Pamatuji si od něj to, jak popisoval své spisování. Jen seděl u psacího stroje a tiše přemýšlel nad dějem. A ruce to samy psaly. Prostě pohoda klídek. Pro mě je to vzhledem k tomu, že jsem přeučený levák, který píše sic pravou ale hrozně nepohodlně, pro mě je klávesnice pohoda dvojnásobná.

Stella
23
Stella 24.04.2014, 13:35:29
20. To je ono. Každé zbytečné ulehčování nese zjednodušování a zploštění.
Leccos z toho, co se učí ve škole, je zdánlivě zbytečné. Ale ono to nese ovoce kdesi v meta... něčem. Ta učební náplň s vhodnou metodou bývají prostředkem k něčemu jinému - ne k zapamatování faktů. Přinejmenším rozvíjejí myšlení, představivost... A taky formování postojů - ale to je zase jiná kapitola.

Dobrou digitální chuť.

Lucifer
22 Jak je s to s tou tužkou, rezy
Lucifer * 24.04.2014, 12:50:33
Příslušnou kapitolu jsem si letem světem přečetl, ale jako článek ji zde teď nebudu reprodukovat, jelikož se odvolává na poznatky z předchozích kapitol. Takže pokud s tím přijdu, tak jedině až po reprodukci předchozích kapitol, což může ještě dost dlouho trvat, jestli to vůbec uskutečním.

Teď bych zde předložil pouze jeden odstavec, který se alespoň trochu týká tvého dotazu, ačkoli řeší především čtení a psaní u dětí:

Neurologické výzkumy rezonanční tomografií ukazují, že rozpoznávání písmen, naučených psaním tužkou, vede k zesílené aktivitě v motorických oblastech mozku. U písmen, která byla naučena zápisem na klávesnici, tomu tak ovšem není. Z toho lze vyvodit, že jedině vykreslování písmen tužkou zakládá motorické paměťové stopy, jež se aktivují při vnímání písmen a usnadňují rozpoznání písmen v jejich vizuální podobě. Tato dodatečná motorická paměťová stopa, užitečná při čtení, se při naťukání na klávesnici neutvoří, protože pohyby při psaní na klávesnici nejsou v žádném vztahu k tvaru daného písmene.

Lucifer
21
Lucifer * 23.04.2014, 21:15:10
Abych to nějak odlehčil, přidávám fórek, který jsem čmajznul někde na internetu:

Když jsem se dnes ráno při jízdě po dálnici podíval do levého jízdního pruhu, uviděl jsem v něm za sebou ženskou v posledním modelu BMW, která to frčela 160kou, a přitom si ve zpětném zrcátku malovala oční linky!

Když jsem se po ní za chvíli znova ohlídl, byla už napůl v mém jízdním pruhu a pořád si malovala ten ksicht! Já teda něco vydržím, ale tohle mě tak vyděsilo, že jsem upustil holicí strojek, který mi při pádu vyrazil z druhé ruky koblihu. Jak jsem se ve zmatku snažil vyrovnat vůz koleny opřenými o volant a zároveň zachytit koblihu, vyklouzl mi mobil od ucha a spadl do kelímku s kávou, který jsem měl mezi koleny. Kafe se vylilo, popálilo mě na koulích, zničil se mi mobil a přerušil důležitý hovor.

Zasraný baby za volantem!

S vyplazeným jazykem

Stella
20
Stella 23.04.2014, 20:36:15
Proboha, rezy, neomlouvej se. Já jsem internetu vděčná, že mě v době nejtěžší vrátil k aktivitě, ač to může vyznít jako protimluv. Jako zdroj informací je jedinečný. Necestuji, o světě se ale dozvídám úžasné věci.
Pokud jde o serióznost některých informací, myslím, že poctivý autor musí sáhnout po původním knižním zdroji. Ověřit si sám. To je obor od oboru...
Rowlingovou mám ráda, proč nesrovnávat. On měl Jirásek hromadu dcer a ženu, takže mohl sedět v té své pracovně. Ale u Rowl. jde o vlastní fantazii, u J. o fakta. Ale ty to chápeš. Kroniky se vždycky musely psát rukou - předpokládám, že to už neplatí? (Tomu kronikáři klidně postavte pomníček, odhalte desku, něco po něm pojmenujte.)

Myslím, že až L. přečte příslušnou kapitolu, bude tam něco v tom smyslu, že při psaní rukou musíme přemýšlet nad formulací, být úsporní, vybírat - tedy vykonáváme několik operací - ne jenom koukání - a v mozku vzniká stopa. Což je záležitost fyziologie, neurologie nebo čeho. Když s informací nepracujeme sami, do hloubky, jsme fantasticky manipulovatelní! Ale spokojení.Ale moderní.

Lucifer
19
Lucifer * 23.04.2014, 17:45:57
[17] tak tady si nebudeme rozumět, rezy, zkus se zamyslet nad mými předchozími komentáři.

Lucifer
18
Lucifer * 23.04.2014, 17:44:10
[15] Možná se to vysvětlení nachází v citované Spitzerově knize. Zatím jsem ji opravdu jen letmo prolistoval, základní text má zhruba tři sta stran. Jestli na to narazím, dám vědět, tedy pokus i ještě vzpomenu. Sotva jsem dopsal předchozí větu, tak jsem do té knihy nakoukl a ejhle, nachází se v ní podkapitola Tužkou, nebo klávesnicí? Dnes večer si to přelouskám, včetně některých s tím souvisejících podkapitol, a buď z toho bude článek, nebo nějaký krátký, zesumírovaný komentář k tomuto článku.

rezy
17
rezy 23.04.2014, 17:36:08
ještě k tomu zaostávání lidí, kterým ta přívětivá technika přiliš zjednodušuje život. Překvapený

Tak samozřejemě, i mě je smutno za dobami, kdy nás bylo málo, tedy těch co uměli naděrovat pásku či štítky, prohnat ji čtečkou sálového počítače a druhou rukou tancovat na consoli supervisora. Tyhle doby jsou pryč a už se nevrátí. Je to asi dobře, technika se přiblížila lidem a ti ji s vděkem užívají.. Kdyby se nepřiblížila, seděli by ti lidé dál nad pivem v hospodě a nadávali by na inteligenty co dělaj machry. Úžasný

Lucifer
16
Lucifer * 23.04.2014, 17:30:02
Ano, rezy, teď už jsme se naladili na stejnou vlnu. Mrkající

rezy
15
rezy 23.04.2014, 17:29:22
jediná věc, která mě na současném stavu mrzí je ta, že za mých studijních let u mě platilo, jednou napsat znamená desetkrát přečíst a naopak. Učil jsem se tak, že jsem si psal, dělal poznámky. Ručně. Ale je zajímavé, že pokud píše člověk na stroji, na počítači tak tenhle poměr najednou neplatí. Cím to je?? Píši celkem rychle všemi deseti, ale jak se to vyjadřovaní rozděluje do deseti prstů, naprosto si z toho co bych si napsal jako poznámky nepamatuji tak intenzivně jako když to zapíši propiskou. Tohle at mi někdo vysvětlí. S vyplazeným jazykem

rezy
14
rezy 23.04.2014, 17:19:10
Stello, omlouvám se, že jsem vedle sebe postavil Jiráska a Rowlingovou, stalo se tak, že jsem porovnával jen to psaní samotné. To jak těžce tvořila Rowlingova, kolik si toho musela vymyslet, jak moc na to potřebovala fantazii a kolik toho musela sešrotovat od současných i dávno zapomenutých autorů podobné literatury těžko odhadnout. Je zřejmé, že tyto dva literární směry rovněž nelze srovnávat co do náročnosti sbírání faktů. Na druhou stranu, jak moc můžeme říci o člověku, který musel pětkrát za týden do knihovny či na faru pro zápisy že pracoval více, než současník, co ta historická fakta zjistí za deset minut??
Na vsi jsme měli svého času kronikáře, nastoupil v devadesátých letech a o naší vsi opravdu zjistil tři velmi zajímavé knihy faktů. Pracoval na nich myslím asi 8let. Několikrát týdně jel autobusem do okresního města, na matriky na všechny možné instituce a zjištoval, vypůjčoval si materiály, obcházel pamětníky dělal si výpisky a pak, v klidu domova sepisoval ve wordu vše co zjistil, dával dohoromady historii vsi. Slo mu to pomalu, ale je to člověk který se nevzdal a nakonec vše vydal a všichni tu práci obdivujeme. Udělal ji pro nás, když uvážím, jak velké usilí to stálo v podstatě zadarmo. To že si každý ty knihy koupil a má je doma, to bylo poděkování, ocenění, vyjádření že si jeho práce vážíme a víme, jak velke dílo udělal.
Jak je vidět, asi jsem měl srovnávat s Jiráskem našeho bývalého kronikáře. Myslím, že by obstál, i když možná ten Jirásek měl řadu věcí snažší.
Co chci říci, není podstatná technologie jak se dostaneme k faktům, není důležitá technologie pořízení textu, je podstatné, co se tomu člověku děje mezi ušima, jak naloží se zjištěnými fakty, co k tomu přídá sám a jaký tedy bude výsledek.
Snad si ted rozumíme víc.

Stella
13
Stella 23.04.2014, 16:58:29
Ha! rezy, ty jsi mi nahrál. Platilo by tebou řečené, kdyby si Jirásek vymýšlel. Ale on jako představitel realismu posedlého pravdou a naprosto nezvratným přesvědčením, že umělec je tady kvůli POZNÁNÍ skutečnosti - nenapsal jedinou stránku s použitím větší autorské fantazie.(Ke škodě věci.) Studoval každý detail odívání, stravování, bydlení, průběh bitev... Byl profesorem dějepisu, miloval malířství. Všechno ověřoval! Ne na internetu! A psal holt ručně - a že toho stihl! Vytvářel své dílo jako ilustrovanou učebnici. Takže s přesnými fakty - někde je bral... Něco jiného jsou jeho názory atd.. Ale geneze díla byla taková.
Ono jde u celého L. uvedeného problému asi nejvíc o to, jestli nechceme zbytečně moc, tedy i to, co nepotřebujeme. Pokud už byla vážným způsobem narušena živá mezilidská komunikace, začíná být zle.
Zdar všem technologiím, které slouží vědě, zdravotnictví, dobývání vesmíru...
Ruchadlo k masážím... Usmívající se



Lucifer
12
Lucifer * 23.04.2014, 16:53:25
Rezy, nějak se furt míjíme. Píšeš skutečně o něčem jiném. Spitzer se nezabývá užitečnými aplikacemi digitální či obecně moderní techniky, ale dopadem jejího nesprávného použití na lidskou psychiku. Koneckonců jeho parketou je psychiatrie a neurologie, ne digitální technika. Ten negativní dopad je vědecky už poměrně dobře popsán, ale i laik se s ním setkává skoro na každém kroku, tedy pokud není sám jeho obětí a/nebo to odmítá vnímat.

Moderní digitální technologie kladou mnohem větší nároky na jejich uživatele? Jak na koho. Na profesionály, kteří se tím živí, samozřejmě ano, stejně tak třeba na přírodovědce, ne však na konzumní uživatele. Obsluha nejnovějších Windows či mobilů a pod je modifikovaná tak, aby to zvládl i sotva odrostlé dítě s minimálním vzděláním. Stačí jen po monitoru či displeji přejíždět prstem. Systém je tak chytrý, že se zcela sám aktualizuje, modifikuje atd. a poměrně brzy (stejně jako třeba Google) zmapuje základní potřeby uživatele, které jsou dnes u většiny konzumentů dost omezené, a všechny prostředky mu promptně podsouvá, jako když dospělý člověk dává dětem hračky. Je přímo v bytostném zájmu producentů konzumních digitálních prostředků a médií, aby si s nimi poradili i úplní negramoti.

Rezy, zkus se trochu oprostit od představy, že se kolem tebe nacházejí jenom lidé s plus mínus drobnou odchylkou se stejnými technickými nároky, jako jsou tvoje, anebo profesionálních ajťáků, vědců apod. Pro drtivou většinu konzumních uživatelů se digitální prostředky či média začínají blížit něčemu jako dětským štěrchátkům, chrastítkům apod., hračičkám k ukrácení jinak nudné chvíle. Komunikace uživatelů sociálních sítí začíná připomínat žvatlání tříletých dětí atd.

Vrátil bych se ale ještě k procesu učení. Jak jsem shrnul v dovětku k tomuto článku, čím dál tím větší počet, obzvláště opak dorůstajících jedinců visí prakticky celý den buď na mobilu nebo na sluchátkách s monotónním ducáním (ne hudbou) nebo do omrzení hraje nějakou přiblblou akční hru na internetu, anebo na něm něco žbleptá v té či oné sociální síti. Mozek se za takových okolností nemá čemu učit, atak odumírá (podloženo řadou důkladně provedených vědeckých studií). Za celý den si nenajdou a ani trochu času, aby svůj mozek zatížili nějakým tvořivým přemýšlením. Stávají se z nich konzumní automaty. Někteří toto vyhnívání svého mozku vylepšují drogami.

Internet je samozřejmě velmi efektivním a nenahraditelným zdrojem informací. Sbírat informace však nestačí, člověk se musí naučit je analyzovat, porovnávat, ověřovat a dělat z nich nějaké smysluplné závěry. Čím dál tím více uživatelů internetu toho dnes není schopna, přičemž značnou část z nich už nějaké poučné informace ani nezajímají. Pokud bych toto téma rozebíral ze stejného úhlu pohledu jak ty, určitě bychom si padli do noty. Z profesionálního hlediska je pro mě internet kupříkladu velmi promptním zdrojem odborných časopisů či fyzikálních databází. Velmi efektivně mi slouží i k jiným než profesionálním zamyšlením. Pomohl mi kupříkladu vylepšit některé moje dřívější historické, filosofické či jinak podnětné znalosti – nicméně i přesto se zásobuji klasickými knihami s populárně naučnou tématikou. Atakdále. Anebo třeba to, že když něco napíšu, tak to mohu okamžitě publikovat alespoň na NČ a bezprostředně na to mohu obdržet nějakou reakci. Pro mě je internet velmi dobrým nástrojem k efektivnímu rozvíjení své tvořivé činnosti se zpětnou vazbou mající osvěžující vliv na můj mozek, který se tak může neustále něčemu učit. Ke svému niternému přemýšlení si stále nechávám dost prostoru. Nejen já, ale třeba i Spitzer, ty a mnoho dalších je na tom podobně. Jenže to jsou jenom takové pozitivní ostrůvky v rozrůstajícím se oceánu konzumní žumpy. Už jsem přemýšlel kupříkladu o tom, že by se měl vědeckotechnický internet od toho bulvárního zcela oddělit. Částečně se to dá zajistit používáním Linuxu… ale zde už to radši přeruším, začíná to být moc dlouhé.

rezy
11
rezy * 23.04.2014, 15:38:10
Lucifere, já pravda neznám co všechno autor vyzkoumal, ale na druhou stranu bych namítl, že digitalní technika jako taková svůj nějaký předurčený učel vlastně nemá. Lidé ji používají všade tam, kde se to hodí, kde to dává smysl. S každým dnem se tu na téhle planetě objeví desítky nových aplikací a jen praxe pak ukáže, jestli je to potřeba nebo ne, jestli to byl krok správným směrem. Protože si pamatuji ještě dobu analogových počítačů, tak vím, že digitalizace prinesla jen přesnější a snadněji uchovatelná data a také snadnější práci s nimi včetně operaci, které bychom na analogovém počítači nedokázali. Nevím jak přesně uchopit pojem digitalní medium. Běžně se tímhle pojmem ozančují nějaké nosiče s daty či uložiště. Napřiklad flashmemorystick. Také může mít na mysli datové sítě webservery, etc. Protože to není tak uplně jasné, tak navrhuji, abychom si nejdříve tento pojem vyjasnili, jinak se budeme obvinovat z mimomísy.
K samotné práci s daty bych řekl, že naopak klade na člověka mnohem větší nároky na jeho schopnosti. Je pravda, že člověk musí znát obsluhu spousty programů na jejich zpracování.
Když uvedu příklad, Alois Jirásek při psaní potřeboval akorát papír, pero a inkoust, aby dneska Rowlingová napsala Harryho, tak jistě užívá PC a nějaký editor,musí vědět jak ukladat, zálohovat, kopírovat, publikovat. O to všechno se Jirásek nestaral. Digitální svět nám dává jistotu praci s pořízenými daty, neni tu tak velké riziko že přijdeme o data. Ve světě fotografíí a filmu to platí tisícinásobně (viz nedavné digitalizování pohádky o třech oříšcích. Ve světě hudby je to neskutečné vylepšení. Jak tohle zlepšení může ovlivnovat člověka negativně? Možná přináši pro lidi co to nezvládají stress, ale na druhou stranu si řekněme, lidé co dneska mají stres když stahují video z mobilu, tak tyhle lidi by nikdy ani nenapadlo cokoli na běžný film natáčet.
A to jsem ještě nezačal mluvit o projektantech, ti mají dneska s cad nástroji (celkově skupina programů pro konstruktéry..) HAVAJ.
At se podívám kam chci, nevidím než vylepšení či dokonalost samu (no no no, uvidíme jak se bude o dnešni době psát za deset let Úžasný )

«     1    2   »