Digitální demence – Jde o naše děti

rubrika: Pel-mel


Vzhledem k předchozím reakcím na úvod k Digitální demenci od Manfreda Spitzera jsem se rozhodl pro dnešní páteční finále tohoto týdne ten úvod dorazit. Jak se již v poslední době stalo obvyklým, sobota bude velmi lehká, takové vyšumění týdne, a neděle nebude, ledaže by sem tam něco tak trochu došumělo. Zde je tedy tento týden poslední důležitá záležitost, jež vám jistě zvedne vaše šumivé digitální sebevědomí:

 

Lucifer


Demence je více než jen zapomnětlivost. A v případě digitální demence jde o více než jen o fakt, že se zejména mladí lidé zdají být zapomnětlivější, na což poprvé poukázali korejští vědci v roce 2007. Jedná se víceméně o duševní výkonnost, myšlení, schopnost kritiky, o orientaci v „houštině informační záplavy“. Pokud pokladní sčítá na kalkulačce 2+2 a nevšimne si, že výsledek 400 je zaručeně nesprávný, pokud NASA pošle do háje (respektive do nekonečného vesmíru) nějaký ten satelit, protože nikdo nezaznamenal, že palce a míle nejsou totéž jako centimetry a kilometry, nebo pokud se bankéř přepočítá o rovných 55 miliard eur, to vše vposledku znamená jen to, že už nikdo nemyslí současně s technikou. Vzhledem k četnosti takových případů je zjevné, že v žádném z nich nikomu výslovně nepřeskočilo, nýbrž že se dotyčný namísto na vlastní rozum spoléhal na nějaké digitální pomocníky. Na rozdíl od toho, kdo používá logaritmické pravítko nebo počítadlo. Ten zpravidla musí zapojit vlastní rozum, a proto nemůže dospět k naprosto nepravděpodobnému výsledku.

 

Kritici Manfreda Spitzera mu často sdělují: „Vždyť vy jste naprosto staromódní! Nechcete se rovnou vrátit do jeskyně?“ V podtextu komentářů k tomuto a podobným tématům občas cítím tentýž odsudek. Stejně jako Spitzer i já říkám: Ne, to nechci. Spitzer dále pokračuje: Naopak, jestli si nedáme pozor a konečně nepřestaneme systematicky ohlupovat příští generaci, pak nejpozději jejich děti žít ne sice v jeskyni, ale rozhodně v méně příznivých podmínkách. Náš blahobyt a naše společnost totiž do značné míry závisejí na tom, že mnozí z nás jsou odborníci a něco opravdu dobře umějí.

 

Spitzer (stejně jako já) není nepřítelem technického pokroku. Je jen zastáncem toho, abychom byli – co se nové techniky týče – opatrní. Měli bychom se poučit z dějin na základě jednoho příkladu: když byly bezmála před sto lety objeveny rentgenové paprsky, rentgenové přístroje se brzy staly trhákem na večírcích vyšších vrstev, hosté si navzájem fotografovali kosti. Jen ve Spojených státech se od poloviny dvacátých do poloviny padesátých let minulého století objevilo v obchodech s obuví více než 10 000 pedoskopů, s jejichž pomocí si zákazník mohl prohlédnout kosti vlastní nohy. Prodej těchto přístrojů kupodivu podporoval strach zákazníků z nedostatečně padnoucí obuvi – především u dětí: „Své nohy máte na celý život,“ připomínala zákazníkům příslušná reklama, a proto by obuv měla dobře padnout – samozřejmě zejména dětem.

 

Na pozadí hospodářské krize v třicátých letech minulého století se navíc argumentovalo, že dobře padnoucí boty déle vydrží – tedy že díky onomu přístroji ušetříte peníze. Navíc se ještě využívalo faktu, že v předchozích letech byla takřka do všech domácností zavedena elektřina, čímž bylo všem zúčastněným velmi zřetelně dáno najevo, že technika je na vítězném postupu: nikdo nemohl odporovat argumentu, že teď konečně bude vše lepší, přestože neexistovala žádná vědecká data, jež by opravňovala zavedení a široké použití těchto přístrojů. „Trnitý problém pravdy v reklamě byl v tomto případě velmi důkladně zatlačen do pozadí,“ poznamenávají lakonicky kanadští historici lékařství Jacalyn Duffin a Charles Hayter v souhrnném článku o těchto přístrojích. Ve skutečnosti šlo jen o trik, jak nalákat lidi do obchodů s obuví. Především děti, které se vždycky nadchnou pro všechno nové, neuvěřitelně bavilo se dívat na kosti vlastních nohou, pročež pedoskopy byly „pro děti stejně vzrušující jako rozdávané nafukovací balónky a velká lízátka“.

 

Teprve když byla po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945 veřejnost obeznámena s rozsáhlými škodlivými vlivy příslušného elektromagnetického záření, uvědomili si lidé na celém světě, že i ty pedoskopy mohou být podobným způsobem nebezpečné. Měření pedoskopů, publikované v roce 1950, zjistilo z dnešního hlediska nezodpovědně vysokou míru záření s takřka nepředstavitelnými zdravotními následky – a to právě u dětí. Přesto trvalo ještě více než dvacet let, než z prodejen zmizely poslední přístroje. Podobnosti s komerčním pronikáním počítačů do oblasti vzdělávání jsou až zarážející: na základě vědecky zjištěných poznatků je počítač k učení zapotřebí stejně nutně jako jízdní kolo k plavání nebo rentgenový přístroj ke zkoušení bot.

 

Sprosté na všem tom tržním humbuku kolem počítačů ve školách je, že to, co rodiče dělají – kupují pro své páťáky počítač -, vede přesně k tomu, co nechtějí a čeho se obávají. Projevuje se to jak u počítání, tak u čtení. Pouhá dostupnost počítačů doma vede nejprve k tomu, že děti hrají počítačové hry. To je odvádí od učení a projevuje se negativně na jejich úspěšnosti ve škole. Používání počítače v raném dětství může vést k poruchám pozornosti a v předškolním věku pak k poruchám čtení. Ve školním věku se navíc v rostoucí míře objevuje sociální izolace. Mnohé studie ukazují, že digitální sociální sítě činí naše děti a mladistvé osamělými a nešťastnými.

 

Zdroj: Manfred Spitzer, Digitální demence – Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum


komentářů: 29         



Komentáře (29)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
29
Stella 29.04.2014, 17:49:42
Zase, St. Kocoure, velké poděkování. Je to čtení krásné a podnětné. Psal to vnímavý pán se smyslem nejen pro detail.
On se totiž už nehledá prožitek - hltá se, nebo spíš - sbírá se. Do mašinky. Smysly spí.
V domnění, že až si to přinesu domů, vyndám nákup, navařím a teprve pak v klidu zkonzumuju. Já tomu říkám: klouzání po povrchu.
Když byl ve foťáku černobílý film 12 snímků, člověk si musel pořádně rozmyslet, co vyfotí.

Hej, lidi, přečtěte si, co nabízí odkaz z 28!

28 Pro Stellu - slíbený článeček
StK (neregistrovaný) 29.04.2014, 17:35:07
http://stary-kocour.blogspot.cz/2014/04/rec-play.html#more

Stella
27
Stella 26.04.2014, 15:27:15
Ač velmi netechnik, myslím, h., že máš velkou pravdu. Mozek by to nebral... V tom to je. Nejít okolo, neminout sdělení jako plakát na plotě. Chňapnout!
PO - chopit.


h
26
h * 26.04.2014, 09:16:18
K počítačové demenci asi tolik.

V současnosti pracuji (mimo jiné) jako technolog v jedné továrně, tedy přípravář výroby, návrh konstrukce, ověření správnosti,nutné výkresy a rozpis do výroby v AutoCADu a nějakých jeho nadstavbách, týkajících se převážně uživatelského rozhraní a přidávajících nějaké naprogramované utility, dělající pár věcí naráz, místo nějakého překreslování celku kvůlivá jedné malé změně.
Ani nevíte, kolik se udělá chyb jen a jen proto, že si nešaháte rukama na matroš, nemáte fysický kontakt s realitou. Při stresu, spěchu a námaze, při přepracování, vám čísla plavou před o čima, hlava bolí, oči potřebují dioptrie navíc, nervům chybí hořčík, draslík, sodík a jiné šmejdy, kterými se přenáší info.

Kolega počítač na tuto práci vůbec neužívá.
Vše dělá od ruky na papír (deset let dělal ve výrobě a má ohromnou představivost vzniklou šaháním si na matroš) a rozepisuje to z luftu, bez ověřování správnosti oné stavebnice, kterou vlastně vytváříme. Říká, že kdyby nedržel tužku v ruce a nepsal a nekreslil, mozek by to prostě nebral. Že prostě jde o svalovou a tvarovou paměť a vzruchy probíhající po správných drahách správným temopem.

Myslím, že má pravdu.

25
St. Kocour (neregistrovaný) 25.04.2014, 23:53:21
Jo Lucifere, právě o tom píšu článek. Bude se jmenovat "Rec & Play".
Mrkající
Tu glosu o (ne)škodlivosti počítačových her jsem dal jen k úvaze - stojím si pevně jen za věcmi, které jsem měl šanci si "ohmatat, očichat, potěžkat a olíznout". Zbytek je zprostředkovaný a tudíž může být i zcela zavádějící - ostatně - já vlastně celý život dělám podvody na divácích a posluchačích. Takže o manipulaci toho vím až snad příliš. O vědomé, podvědomé, nechtěné...
Nerozhodný
A PC hry jsem hrál jen dvě: LEMMINGS a SIM CITY. Lemmingy jsem dokonce dohrál do konce.
Nejsem zásadový - jen mě takové hry nikdy nebavily. Střílečky už vůbec ne. To jsem si raději zalítal na simulátorech. I když - ve skutečnosti je to úplně jiné. Jednou jsem se svezl stíhačkou.
Úžasný
Pláč nad špatnou výchovou ob-generace je ovšem tradiční zábava všech starců a tak se ho nechci účastnit.
Ospalý
Až dopíšu, pozvu ke čtení. Píšu o věcech "olíznutých".

Stella
24
Stella 25.04.2014, 19:12:25
Jo!

A viz celý kocouří odkaz.

Lucifer
23
Lucifer * 25.04.2014, 17:16:57
St. Kocoure, záleží na uživateli, jeho inteligenci, mentalitě atd. Kdysi jsem po nějaký čas hrál Castle Wolfenstein a nijakou agresivitu v reálném prostředí to ve mně neindukovalo. V té době jsem už ale byl v dospělém věku. U dětí či dorostenců, jejichž psychika se teprve vyvíjí, to může agresivitu bezpochyby indukovat, jak zcela jasně dokládají zase jiné odborné studie. Ta, na níž tady odkazuješ, může být koneckonců objednána producenty akčních počítačových her. Je rozdíl, když si dorostenec občas nějakou takovou hru zahraje, aby se pobavila a eventuálně pocvičil rychlost svých reakcí atd., a když něco takového, obzvláště velmi sadistického hraje několik hodin denně. S tím se už psychika většiny dorostenců jen tak bez jakýchkoli negativních následků těžko poradí. Mimochodem, už jsem to tady trochu naznačil, s pohádkovými horory se dítě či dorostenec setká jen párkrát za život, a to ještě v pasivní poloze. S každodenní několikahodinovou zabíječkou v počítačové hře se to nedá srovnat.

Už poměrně dost dlouho žádnou počítačovou hru nehraji. Jednak na to nemám čas, a kromě toho mě už ty hry začaly nudit. Kdysi mě zaujala hra Prince of Persia, která je taky akční hra, ovšem ve srovnání s těmi dnešními je to procházka růžovým sadem. V podobných počítačových hrách si člověk procvičil nejen postřeh, rychlost reakcí, ale taky logiku a občas musel řešit dost složité prostorové hlavolamy. To je v pořádku, i dnes jsou jistě takové hry k dispozici. Problém je především v nesmyslných agresivních hrách, které jsou naprosto odtržené od reality a jejich uživatel, především dítě či dorostenec, v nich vystupuje jako absolutní super(wo)man a jeho jedinou životní náplní je všechno kolem sebe ničit, zabíjet demolovat atd.

Počítačové hry jsou však pouze jedním kamínkem ze Spitzerovy mozaiky digitální demence, takže by nebylo dobré ho z ní vytrhávat. Postupně z toho zdroje dodám ještě další kamínky. V každém případě bych tu problematiku nezlehčoval. Digitální média v nejobecnějším slova smyslu tady máme teprve pár desítek let. Po mnoho tisíc let s něčím takovým nepřišel člověk do styku. Evoluční adaptace není tak rychlá, takže i dobře míněné úmysly této techniky se hravě mohou zvrátit v opačný výsledek. Důležité, co už tady bylo řečeno, je, že člověk by měl neustále udržovat dostatečný styk s přirozenou realitou a vědecko technické výdobytky používat pouze k tomu, k čemu byly původně určeny, a pouze tehdy, když se bez nich neobejde. V opačném případě se z nás stanou totální odpojenci od reality, co už lze u mnohých pozorovat, a mentálně se vrátíme do ještě omezenějších jeskyň, než v jakých jsme pobývali v pravěku.

22 jen matka je jistá...
St.Kocour (neregistrovaný) 25.04.2014, 16:26:19
Světlonoši, když když už tu šermujeme odkazy, dám taky jeden do placu:

http://zpravy.tiscali.cz/nasilne-hry-nevyvolavaji-agresivitu-zjistili-odbornici-236943?utm_source=zpravy&utm_medium=article&utm_campaign=read-next

Čert or Lucifer aby se v tom vyznal... Mrkající

Lucifer
21
Lucifer * 25.04.2014, 15:20:24
Tady je veselejší a optimističtější verze Boženčiny Babičky

http://www.youtube.com/watch?v=ol5R7eUJNWA

S vyplazeným jazykem

Stella
20
Stella 25.04.2014, 15:13:47
St. Kocoure, polemizuji, ale jen trochu - to píše Kocour - inteligent, který je schopen rozdíl mezi realitou a nerealitou pochopit. Ale primitiv to vidí jinak! A zdaleka nemusí být přímo psychopat! On si další věci do souvislostí neuvede! Tam to tak bylo, udělám to taky. A pokud jiný způsob chování nevidí, jiné vzory nemá, neštěstí je hotovo. Protože, kdyby násilí bylo tak špatné, tak ho všude v médiích nebude tolik... Tak uvažují. Místo vybití agresivity třeba sportem, fyzickou prací - tohle.
Jak tady opakujeme často, nejen my dva - jde o míru.

Astro, totéž hrůzy u Andersena a Grimmových. Tuším, že jejich pohádky ani pro děti nebyly? Správně píšeš:...může se to přesmyknout... Kdo z domova nezískal proti tomu obranu a nemá měřítko, zle se mu povede, jeho okolí hůř.

Astra
19
Astra * 25.04.2014, 13:54:09
Ledva jsem se naučila číst, koupila mi maminka pohádky Boženky Němcové v pevném přesvědčení, že pro svoji holčičku dělá to pravé. Ale... asi do knížky ani nenakoukla, zato já ano. Nevím, jak se to souhrnně jmenovalo, nevím, kdo to vydal, dodnes nevím, proč to Boženka sepsala, leda že by byla saďour. Všechny ty pohádky totiž byly o mrtvolách vstávajících z hrobů, ilustrace znázorňovaly barvitě kostru držící kosu a hledající oběti, krev tam cákala na všechny strany. Dodnes - a to už je pěkných pár století zpátky, mám to všechno před očima. Touto vzpomínkou se zapojuji do reakcí na dnešní úvodní slova Luciferova.Všechno, co dnes zapadne o hlav dětí a mládeže prostřednictvím internetu, všechny ty hry a boje a zvěrstva,ale i úctyhodné znalosti, to všechno v nich zůstává. U někoho se to ovšem může přesmyknout k násilí faktickému. Mě například to poznamenalo tak, že nejsem schopná jít někomu na funus, mám z toho obsesi a to dost příšernou. To zavinila Boženka jistě nerada, ale zavinila! S vyplazeným jazykem


Lucifer
17
Lucifer * 25.04.2014, 12:12:46
Ano, rezy, skutečné bojové umění, třeba kung-fu

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kung-fu

, je úplně o něčem jiném než akční počítačová hra

http://www.alza.cz/hry/pro-pc/akcni/18851149.htm

Závisláci na akčních počítačových hrách se mohou dostat až do takového psychického stavu, že i v reálném životě začnou podvědomě počítat s tím, že mají v záloze další životy, a že když je vyčerpají, mohou tu "hru" restartovat.


16 pardon, já se nechápu...
St. Kocour (neregistrovaný) 25.04.2014, 11:22:23
napsal jsem:
*/ Sklad, archiv pásků, mítrsnosrt plná regýálů s kilometrovými pásku až do stropu se zme´ěnila na sloupec CDA, dlouhý ani ne dva metry. Už to není nic úctyhodného.
Nerozhodný
má býti:
*/ Sklad, archiv pásků, místnost plná regálů s kilometrovými krabicemi pásku narovnanými až do stropu se změnila na sloupec CDA, dlouhý ani ne dva metry. Už to není nic úctyhodného.

Mrkající To Stella:
O těch hrách: Je to stejné jako s pohádkami. Psychopat se vymluví na hru nebo knížku. Ne-psychopat to zlé neudělá a nemusí se tudíž na nic vymlouvat. Tak možná vzniká špatná pověst krvavých PC her.
A ještě -> četl jsem: Je lépe, když jinoch surově vyvraždí všechny zombie v počítačové hře a zbaví se tak té strašné nenávisti -náctiletých vůči celému světu, který je "naprosto nechápe!" a pak pomůže babičce přes přechod nebo mladé mamince s kočárkem do tramvaje.

Problém je jenom v míře internetu, i-phonů, mp3 playerů a kamer. Nahrazují autentický zážitek, autentické jednání. Jsou vlastně "obcováním s náhražkou." Neplodným sebeukájením. Onanií.
Zamračený
Co se na to kouknout takhle?

rezy
15
rezy 25.04.2014, 11:11:12
těžko říci jak moc zvyšuje agresivitu počítačová hra,ale co si budem povídat, cvičit potomka k bojovému umění, to byl vždy ukol pro všechny otce, který se nesměl opomíjet. Každý kluk než dospěl v muže musel být vycvičen k odražení utoku, ti ostřejší z otců je dokonce učili k utoku na slabšího. To byl miliony let standard u všech živočichů. Co se změnilo tak moc, že už není potřeba civičt děti aby dokázali ustát fyzický útok? Nic se nestalo, rajději žijeme ve lži, že se nemůže nic stát, ale děti,když si s nimi povídáte, tak sami řeknou, že se do situace kdy jsou face to face fyzickému násilí čas od času dostanou. No, škoda je ta,že mu ty prosezené hodiny u hry jsou k ničemu, dostane na budku a odejde s brekem. Nezbyde, než se k tomu vrátit.

«     1    2   »