Josef II. (Ne moc historicky)

rubrika: Pel-mel


„Tchyně Evropy“, jak nazývali Marii Terezii, neměla ráda Kateřinu Velikou. Kvůli carevnině nenasytnosti po dalších územích, ale také pro její nevázaný osobní život. Obávala se, že Kateřina uplatní své zkušenosti chlípné svůdnice při snaze získat na svou stranu syna Marie Terezie, Josefa II. Ale po matčině smrti se Josef II. rozhodl s Kateřinou uzavřít spojenectví kvůli hrozbě války s osmanskou říší. K nemalému překvapení všech a možná i ke svému vlastnímu, si osvícený panovník při návštěvě Ruska koupil otrokyni – malou Tatarku, již později nechal pokřtít a finančně zajistil její budoucnost. Jaký asi byl její další život?

 

Stella


Nedávno jsem se nachomýtla k rozhovoru o tom, jak bleskově osud dokáže zvrátit všechno, co se zdálo být neotřesitelné. Rozhovor se týkal spokojené, optimistické ženy, na niž se v posledním roce sesypalo tolik neštěstí, že se to zdá být neuvěřitelné. Tu tíhu neunesla… A protože smolný osud si lidi nevybírá, vzpomněla jsem si, jak zklamaný odcházel ze života císař Josef II. Vím, že taková asociace vypadá za vlasy přitažená, ale vysvětluji tím volbu tématu. Napadlo mě vyhledat, co bylo skutečným důvodem jeho rozčarování a jestli nejde jen o obvyklé následné zkreslování skutečnosti. Fakta jsem čerpala z knihy Josef II. od Luboše Taraby.

 

Josefova matka Marie Terezie, lidem zvaná Rézi, se stala panovnicí jako třiadvacetiletá, v době, kdy čekala své čtvrté dítě. Ona i její manžel František Štěpán Lotrinský už zoufale toužili po synovi. Narodil se 13. března 1741 jako Josephus, Benedictus, Augustus, Johannes, Antonius, Michael, Adamus. Už za několik hodin byl jmenován velmistrem řádu Zlatého rouna. A bez ohledu na obrovské výdaje, jež polykala válka o bohaté Slezsko, se v Hofburgu rozhazovaly hrsti zlatých a poutní Mariazell obdržel Josefův portrét z čistého zlata o váze císařského miminka. I v učebnicích bývá Voltairovo vyprávění o tom, jak císařovna dojala uherský sněm, když na něm vystoupila s půlročním dítětem v náruči, aby požádala o pomoc v boji s nepřáteli. Toto ovšem neodpovídá pravdě. Skutečností je, že o přízeň uherské šlechty usilovala císařovna stále a malého Josefa obvykle brala s sebou na cesty.

 

Josefa VYCHOVÁVALY urozené vychovatelky, aji. Na rozdíl od svých sourozenců byl bezvýhradně rozmazlován a byla mu vštěpována představa o vlastní výlučnosti. Nebyl poslušným dítětem. Údajně na něj platil pouze silný hlas důstojníka, který prý na dítě odmítající jíst jednou zahulákal: Budeš už žrát, ty fracku jeden! Josífek byl svéhlavý, umíněný, nepříjemný. Co bychom také chtěli od dítěte, které ve čtyřech letech musí vydržet baletní představení, v šesti tančit na plese a hrát ve francouzské hře – a mluvit originální francouzský text.

 

Mezitím v jednatřiceti bitvách o rakouské dědictví padlo 120 000 mužů, 280 000 se stalo invalidy. Hospodářské škody byly nedozírné. Malý Josef byl připravován na vedení válek. Mezi vojáky se prý cítil nejlépe. V sedmi letech dostal titul Královská výsost a k němu vlastní malý dvůr, uniformu i pluk lehké jízdy. Aby si to v budoucnu jednou provždy vyřídil s věčným nepřítelem, Pruskem. Kromě vojenského VÝCVIKU a účasti na bohoslužbách byl po celý den VZDĚLÁVÁN – v latině, historii, němčině, krasopisu, zeměpisu, náboženství, matematice, večer následovala ještě výuka hudby a tance. Josef měl nejraději matematiku, zeměpis a historii. Později přibyla tělesná cvičení, lov a jízda na koni. V jedenácti letech byl veřejně zkoušen z etiky, metafyziky, ontologie. Zkoušky, každé 3 měsíce, byly veřejné a přísné. Často vedené v latině. Není divu, že výsledky nebývaly nejlepší. Postupně se Josef učil také maďarsky a česky. A protože každý Habsburk měl ovládnout nějaké řemeslo, Josef se vyučil knihtiskařem.

 

R. 1756 začala sedmiletá válka Rakouska proti Prusku. Josef se aktivně zapojuje do jednání hraběte Kounice, který měl na starosti zahraniční záležitosti. Kounic usiloval o spojenectví s Francií. A právě Francouzi nabídli Josefovi nevěstu, Izabelu Parmskou. (V době, kdy se Marie Terezie chystala pošestnácté porodit.) Dvacetiletého Josefa dosud ženy nezajímaly. Ale krásnou a oduševnělou Izabelou byl nadšen a bezhlavě se do ní zamiloval. Talentovaná Izabela po sňatku těžce trpěla naprostou ztrátou soukromí, ale nacházela útěchu v psaní. Psala poezii, filozofické úvahy, hry. Vážila si manželova obdivu, ale sama žila v citovém zmatku. Milovala totiž jeho sestru, a ne úplně nevinně, jak o tom svědčí jejich korespondence. V druhém roce MANŽELSTVÍ se Izabele narodila dcera. Další těhotenství bylo poznamenáno neštovicemi a skončilo předčasným porodem a smrtí dítěte. Za několik dnů po dceři zemřela také Izabela. Josef měl pocit, že tragédii nepřežije. Dá se říci, že se zatvrdil a rozhodl se o to víc budovat svoji MOC. Už roku 1761 sepsal své Sny. Vizi státu, v jehož čele stojí osvícený panovník. Státu podřizují své zájmy všichni poddaní včetně šlechty. Základem prosperity je pracovitost a poslušnost. Dvůr musí šetřit a šlechta musí být zdaněna a zbavena některých výsad. Přísně se musí dodržovat právo. Stát musí mít pevné finance a silnou armádu. Je třeba říci, že z těchto zásad hekticky pracující panovník nikdy neustoupil, třebaže se stávalo, že musel některé překotně zavedené dekrety zrušit. Vždyť jich během necelých deseti let podepsal 6 000!

 

Zatímco se učil vládnutí, okolí pilně vybíralo pro vdovce nevěstu. Zdálo se totiž, že NOVÝ SŇATEK by otupil jeho aroganci a škodolibý cynismus, spolu s tím také snahu zavádět změny v říši co nejrychleji. Sám Josef ovšem považoval případný nový sňatek za „nejhorší ze všech neštěstí“. Stále oplakával Izabelu a osobně věnoval mnoho péče jejich dceři. Když se tlak na jeho osobu stával nesnesitelným, byl ochoten si vzít Izabelinu sestru. Ale to neodpovídalo státnickým plánům evropských panovnických maminek a tatínků. Po dlouhém vybírání a váhání nakonec dosáhla svého Marie Terezie a jemně vnutila synkovi sestru bavorského kurfiřta. Protože o Bavorsko jí šlo především… Sama prý byla nepříjemně překvapena, když se s nevěstou setkala. Josef se tedy nechal oddat a poté pro něj manželka přestala existovat. Ženy ho rozhodně zajímaly, ale vždy šlo o letmé známosti, náhodná setkání v zákoutích paláce nebo v zahradách. Císař dbal na to, aby se pokud možno vyhnul ženám zadaným a prodejným. (Nicméně, venerické onemocnění jej neminulo.) Jeho ženě se ze soucitu společensky věnovaly Josefovy sestry a matka. Jedna ze sester se vyjádřila, že by se na místě švagrové raději oběsila. Dát zemi dědice s Marií Josefou mladý císař odmítl. Udržoval od své manželky odstup, a to i na cestách. Cestovala vždy mnoho kilometrů za ním. Roku 1767 nešťastná manželka podlehla neštovicím. Pohřbu se panovník nezúčastnil. O to větší strach měl o matku a o sourozence. Někteří už neštovice prodělali, ostatně, on sám také. Alespoň část rodiny se na jeho naléhání nechala očkovat.

 

Neštěstí ale přišlo stejně. Osmiletá dcera, Marie Therese, onemocněla zápalem plic. Dcera na otci velmi lpěla, on na ní také. Všechna péče se ukázala být marná. Dítě zemřelo. Dá se říci, že tohoto dne roku 1770 pro císaře všechno osobní a nadějné odešlo navždy. Vychován k nekompromisnímu sebezapření a k plnění povinností, začal se Josef II. důsledně VĚNOVAT PŘEMĚNĚ ŘÍŠE. Císařem se stal ve dvaceti čtyřech letech, po otcově smrti. Vládl s matkou. Jejich vztah byl složitý. Oba byli osobnostmi s pevnými zásadami, proto byly hádky mezi nimi na denním pořádku. Marie Terezie se ve svých rozhodnutích opírala o hraběte Kounice a dá se říci, že Josef II. jeho schopnosti uznával také. Kounic byl výborný diplomat i psycholog, věděl tedy, jak postupovat… Císařovna nestála o žádné změny v říši, panicky se bála revoluce. Byla oddanou katoličkou. Zatímco Josef chtěl změnit všechno a církví pohrdal. Přesto sama Marie Terezie nechala zavřít kláštery, v nichž se víc než službě Bohu holdovalo světským radovánkám. Také katastr a povinná školní docházka byly už jejím dílem.

 

Po otcově smrti Josef II. zjistil, že ten nevýrazný člověk, jehož si nevážil, byl schopným podnikatelem, dodávajícím např. zbraně oběma znepřáteleným stranám, že pilně obchodoval a vlastnil mnoho manufaktur. Peníze odkláněl od ženy do zahraničních bank, aby je milá Mařenka Terezka nerozfofrovala ve válkách. Josef tyto prostředky použil na zmenšení obřího státního dluhu. Hned po získání podílu na vládě vyhlásil BOJ VEŠKERÉMU LUXUSU. Zrušil gala dny – dvorské slavnosti. Zůstala pouze oslava Nového roku. Zmenšil svůj dvůr a zrušil dvory sourozenců. Rozpustil švýcarskou gardu. U dvora zavedl nošení vojenských uniforem místo drahých obleků. Sám chodil v uniformě pluku lehké jízdy, později střídal dva obnošené kabáty. Místo 1 200 koní zůstalo 750. Zmizela pážata, snížil se počet loveckých společností. Hejno papoušků, kteří dostávali každý rok 7 sudů vína, o tuto výsadu přišlo – dosud se jim ve víně namáčel chléb a ve víně se koupali. Císař podrobil přísné kontrole státní aparát i církevní hospodaření. Nadále směli vysoké posty zastávat pouze lidé schopní, bez ohledu na původ. Od školství žádal prokazatelné výsledky. Provincie měly každoročně Vídni skládat účty z činnosti. Omezil cenzuru a dlouhé roky se sám bavil protivládními letáky a spisy. (Než po letech, také pod vlivem francouzské revoluce, opět cenzuru zavedl.) Povolil zakázané náboženské knihy a PROSAZOVAL TOLERANCI vůči jiným vyznáním. Roku 1767 zrušil zločin kacířství. Prostředky získané úsporami rozdal mezi propuštěné a invalidy, část šla do školství.

 

Mnoho času strávil císař na cestách, na nichž vystupoval jako kníže Falkenstein. Hrál hru. Věděl, že jej obvykle lidé poznají. Ale často také chodil v přestrojení do hospod. Hodně úsilí věnoval např. ZLEPŠENÍ SITUACE V ČESKÝCH ZEMÍCH, v nichž v 70. letech řádil hladomor (viz Slunečnice bambulinatá). Na vlastní oči se přesvědčoval o skutečném stavu říše, rozprávěl s vesničany a k velké nelibosti navštívil i protestantskou sektu na Moravě. Na Moravě se také zrodila legenda o „selském císaři“. (U Slavníkovic nedaleko Brna prasklo kolo císařova kočáru. Zatímco kočár opravovali, císař vyoral několik brázd pluhem místního sedláka.) Zato v Čechách potkal samé podvyživené, křivicí shrbené, zedřené, mlčenlivé lidi. Viděl, že bydlí v rozbitých boudách na holé zemi. Jsou nuceni robotovat a bývají biti málem k smrti za sebemenší prohřešky. Na návsích nebo před zámky bylo možné spatřit mučicí nástroje… Přestože selská povstání nechal císař potlačit nemilosrdně, právě zážitky z Čech ho přivedly k úvaze o zrušení nevolnictví. Jakkoli se uvádí, že toto zrušení už měla v plánu Marie Terezie. Díky josefinským reformám se během několika let podařilo zvýšit porodnost a počet obyvatel českých zemí vzrostl poprvé od třicetileté války skutečně výrazně. ZEMĚDĚLSTVÍ se stalo univerzitním oborem. Obnovovaly se lesy, rozšiřovaly se louky a rostl počet dobytka – už z potřeby hnojení. Rozšířilo se pěstování brambor a dýní, jetele, moruší, lnu, kukuřice. Podél cest se začaly vysazovat jabloně a hrušně. Hlavní reformátor zemědělství, rytíř Raab, prosadil přidruženou výrobu u statků (raabizace). Bývalou jezuitskou půdu rozdělil mezi rolníky. Po několika letech se císař znovu jel podívat, nakolik se v Čechách zlepšila situace. Při této cestě také rozhodl o výstavbě Terezína a Josefova. Rozdal třicet tisíc armádních koní mezi české a slezské sedláky – vojáci šli na dlouhodobou dovolenou.

 

ARMÁDU Josef II. miloval. Umístil řadové pluky do stálých posádek a zařídil, aby z úsporných důvodů dvě třetiny vojska trávily čas na dlouhodobé dovolené. Vojáci a jejich rodiny měli nárok na lékařskou péči, děti na vzdělání a vojáci sami si mohli přivydělat v manufakturách a na statcích. Nezrušil ale fyzické tresty, obvyklé v každé armádě. Od vojenské služby byli zproštěni duchovní, úředníci a bohatí měšťané. Ale také horníci a dělníci v manufakturách. Armáda dostala pokyn zmapovat podrobně celou říši.

 

Papež Kliment XIV. rozhodl o zrušení jezuitského řádu. Josef se okamžitě chopil iniciativy. Říkal jezuitům „černé sukně“. Vinil je z rozpoutání třicetileté války a ze šíření pověr a tmářství. A šel ještě dál. Za základ svých zákonů považoval filozofii, proto chtěl svoji politiku vymanit z církevního vlivu. Chtěl, aby všichni lidé byli křesťany, nikoli příslušníky nějaké CÍRKVE, jež mluví do světských záležitostí. Kněží měli učit morálku, ne vyprávět o svatých. V českých zemích zrušil 130 mužských a 20 ženských klášterů. Bývalým řeholníkům garantoval penzi. I tak nesmírně obohatil státní pokladnu. Velkou bouři nevole způsobilo nařízení, že se kněží musí vzdělávat v seminářích pod státním dohledem. Nemilosrdný byl císař vůči páterům – vyklouzům. Pokud neskončili ve vězení, museli opustit zemi. (Židé, jimž říkali mor, nemuseli už žít v ghettech, mohli provozovat řemesla, ale ne mezi křesťany.  Nadále nesměli být státními úředníky a nesměli si kupovat půdu. Později si museli zvolit německá jména a museli vykonávat vojenskou službu.) Už opatření, jako omezení církevních svátků a procesí, působila Josefovu malou oblibu. Z kostelů musely zmizet drahé sochy a obrazy. Na návštěvě u papeže se císař i Kounic chovali posměšně a vůči samotnému papeži urážlivě. Pro Pia VI. byl Josef II. jednoznačně kacířem. Toto nezůstalo bez ohlasu mezi lidem. Nepopulární byla např. i opatření, která se týkala pohřbívání – rakev se musela použít víckrát, nebožtík nesměl být v zemi oblečený…

 

Josef II. zavedl POLICII. Sám řídil veškerou činnost její tajné složky. Vznikla povinnost být policejně hlášen. Vzrůstala císařova nedůvěra vůči všem a všemu. Ovšem, císař také zrušil útrpné PRÁVO jako součást vyšetřování a trest smrti omezil na výjimečný stav. Zůstaly ale tresty, jako oslepení, vypalování znamení, výprask. Na vlastní oči císař viděl hrůzy kasemat, ale rozhodně je nemínil zrušit, stejně tak, jako jednou uložený trest zásadně nezmirňoval, ani tresty nepromíjel. Za mřížemi mohly být i osmileté děti. Vězni museli těžce pracovat, a to bez ohledu na urozený původ některých z nich. Soudci se mohli stát jen zkušení právníci. Přísné kontrole podléhal OBCHOD a domácí výroba byla důsledně chráněna. ÚŘEDNÍCI měli zakázáno přijímat dárky. I toto nařízení přispělo k poklesu obliby. Navíc se od nich požadovalo mnoho práce nad stanovené povinnosti a byli hlídáni tajnou policií.

 

Josef II. pracoval 18 hodin denně. Byl tvrdý vůči sobě i druhým. Vlastní sourozenci jej považovali za nemilosrdného a cynického. POVINNOST VŮČI IMPÉRIU mu byla nade vše. Sám se cítil být nejvyšším úředníkem. Přes všechnu snahu o povznesení říše a přes nesporné úspěchy reforem se jako člověk necítil šťastný. Neuniklo mu ani to, jak mnoho lidí mu v době nemoci přálo smrt. Ocitl se v uzavřeném kruhu. Sloužil nadosobnímu ideálu, ale nesetkával se s pochopením dílčích kroků. Za největšího nepřítele jej považovali katolíci, šlechta chudla kvůli daním, měšťanstvo přicházelo o zisk, sedláci nerozuměli ničemu… Devět let vlády prý zhodnotil slovy: Nic jsem neudělal, jen jsem chtěl. A velmi ho mrzelo, že tak málo lidí učinil šťastnými. S těmito pocity zemřel 20. února 1790.

 

Zdroj: Taraba, Luboš: Josef II., Nakladatelství Epocha, Praha 1999


komentářů: 17         



Komentáře (17)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
18
Lucifer * 15.05.2014, 20:21:04
Současná politika? Tak tenhle septikový odpad zde zítra zcela jistě řešen nebude. Úžasný

Stella
17
Stella 15.05.2014, 20:18:25
Smějící se Smějící se Smějící se No proto!
Těším se na to páteční horor. Ale o současné politice se zde přece nepíše?

Stella
16
Stella 15.05.2014, 20:15:36
Já vím, že je toho formátování u některých autorů trochu příliš. Rozpačitý

Lucifer
15
Lucifer * 15.05.2014, 20:14:51
Můj názor je, že Stellino přetlumočení pojednání o Josefu II. od Luboše Taraby je velmi profesionální a stylisticky konceptuální. Úžasný

Zítra vás oblažím něčím mnohem děsivějším. Nevinný

Stella
14
Stella 15.05.2014, 20:11:36
Mám dojem, že Josefov měl veliké potíže s nedávnými povodněmi?

Pro vás, diskutující hoši: Určitě by se vám Marie Terezie líbila - víte proč. Ale s léty bylo všeho už příliš, tak se neprotáhla do hrobky, aby truchlila za svým manželem. Museli ji spouštět na sedátku, ale lana se přetrhla...
Když už nebyla, syn Josef ukazoval ten \"výtah\" jako raritu.

Lucifer
13
Lucifer * 15.05.2014, 20:09:43
Stello, redigovat něčí text v mém případě znamená především "formátovat", na vypouštění nějakých odstavců či jakýchkoli jiných omezení autorova textu už nemám nejen čas, ale i projev nedůvěry. Mrkající

Stella
12
Stella 15.05.2014, 20:05:24
Josefov - Nový Ples, kam babička Boženy Němcové šla jako mladé děvče prodávat houně, když potkali pána s trubičkou, an se trubičkou díval do dálky - císař Josef, který jí dal tolar.
A v dětství se mi líbila babiččina věta: I totě pruský král! Toho potentáta jsem já dobře znala!
Radovala se na návštěvě u paní kněžny, když uviděla obraz krále Bedřicha, úhlavního nepřítele Marie Terezie.
Lucifere, Lucifere, pošlete do světa nezredigovaný text? Předpokládala jsem vypuštění některých odstavců... Není to projev důvěry, že?

Lucifer
11
Lucifer * 15.05.2014, 17:32:11
Chybí tady komentář číslo osm, poněvadž jsem v něm testoval jiný link s nabodeníčky, který fungoval, a pak jsem ho smazal. Nejspíš je hokej, zcela nečekaně Mrkající , v mé paměti, jelikož jsme ten problém tady kdysi řešili a linky s nabodeníčky byly opraveny. Neumí to ale závorky. Pokud se mýlím, tak někdo zasvěcenější mě opravte.

rezy
10
rezy 15.05.2014, 17:30:28
dneska, ani nevím proč jsem si vzpoměl na Raye Charlese, tady jeden starý flák http://www.youtube.com/watch?v=Q8Tiz6INF7I&feature=kp

rezy
9
rezy 15.05.2014, 17:27:16
ted jsem se koukal co tam v těch čtvercákách je, no nic. Jsou k prodeji či pronájmu, ale asi to bude časem za korunu, protože tyhle vojenské objekty jsou jen ztěží využitelné a ještě jsou nad nimi památkáři, takže to nejde ani přestavět k současným potřebám. Stejně dopadla kasárna v Jihlavě a vůbec snad všade. Jediný světlý bod jsou kasárna v Berouně, tam se přestěhovalo gymnasium a zdá se, že je všechno ok.

Lucifer
7
Lucifer * 15.05.2014, 17:20:23
rezy, pevnost Josefov jsem neznal. Článek Stelly je dost velký, takže jsem ho při redigování až tak podrobně nečetl. Teprve dnes v odpolední pauze jsem se k tomu podrobnějšímu čtení dostal a do oka mi padla kombinace Terezín a Josefov. O pražském Josefově vím moc dobře, takže jsem trochu znejistěl a šel to proklepnout na internet.

Lucifer
6
Lucifer * 15.05.2014, 17:16:17
První link se kupodivu zlinkoval kompletně. Začínám v tom mít hokej. Překvapený Úžasný

Lucifer
5
Lucifer * 15.05.2014, 17:14:41
Když už jsme u těch Habsburků, velmi zvláštním panovníkem byl taky Ferdinand I. Dobrotivý, též Ferdinand V.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_I._Dobrotivý
- očekávám nedotažení linku, tedy opět copy/paste

http://www.neviditelnycert.cz/blog/povidani/115-ferdinand-paty.html

Úžasný

rezy
4
rezy 15.05.2014, 17:08:58
v Josefově jsem byl na vojně, kasárnám se říkalo čtvrcáky, pobyl jsem tam na školení asi měsíc, takže mě ani nenapdla část Prahy. Ty pevnosti jsem si trošku prošel, ale byly tenkrát v dost žalostném stavu. Ted jsem koukal, tak je malinko dali do pucu.

Lucifer
3
Lucifer * 15.05.2014, 16:40:58
A ten poslední k mému překvapení též. Kde je ale tady problém? Závorka?

«     1    2   »