Neviditelný čert

Tyto víkendové střípky a střepiny, v pořadí čtvrté, ačkoli se tváří jako třetí, ale nulu nelze vynechat, budou velmi stručné. I v kalendáři se již započalo léto, což vedlo letošní podivuhodné počasí k tomu, že se ochladilo. Chápu to. Po všech těch třicítkách, jež nám počasí již brzy po zakončení Zimy nezimy servírovalo, se jistě cítí být unavené - stejně jako já.

Lucifer

Když je člověk unavený, musí si odpočinout, a pokud ani tak se toho nedokáže zbavit, může vstoupit do Klubu unavených, kde mu bude zcela dekompozitně pomoženo…

V poslední době si připadám jako jedno z pimprlat v pimprlovém divadle. Na rozdíl od drtivé většiny pimprlat si to uvědomuji, což je bezpochyby velmi vážnou duševní indispozicí v porovnání s ostatními spokojenými pimprlaty. Od rána do večera se odehrávají stejná pimprlová představení, ve stejnou dobu stejní psi pimprlat štěkají a na stejných místech se vykálejí, pimprlata k tomu tančí furt ten stejný pimprlový taneček, občas dochází samozřejmě k drobným změnám, ale jenom proto, aby se pimprlatům ještě líp hopkalo v de facto stejném rytmu. Pimprlata tento otupělý flašinet považují za smysl svého života, a to i přesto, že nad smyslem svého života vědomě zpravidla vůbec neuvažují. Jaký smysl svého života mají pak pimprloví loutkovodiči, kteří ten absurdní kolovrátek režírují? Jsou vůbec nějací takoví, kteří nejsou vlastně také pimprlaty na trochu vyšší úrovni? A kdo pak režíruje jejich divadlo? Co když nikdo taký není…

Někdy během týdne jsem v mém ranním dopoledni kráčel směrem ke stanici metra a míjel jsem pimprlovou louku, na níž se nesmí nic stavět, ani žádné stromy či keře vysazovat. Když jsem se na to kdysi ptal na naší radnici, která se nachází nedaleko oné louky, tak mi bylo řečeno, že louka je součástí chráněné krajinné oblasti. Jak už je v těchto krajích zvykem, odpověď je třeba správně dešifrovat. Na této louce velmi často pobíhají psi za účelem na ni uložit výdobytky svého trávení. Ta chráněná krajinná oblast totiž slouží jako psí záchodek. Když jsem kolem psí louky tentokrát kráčel, nacházelo se na ní několik skupinek dětí a pár dospělých jim dávalo hlasité příkazy, jak a kam se mají pohybovat, jak mají hopkat. Jak mají hopkat na psím záchodku. Na jednu takovou skupinku, která už to hopkání po psích výkalech měla evidentně za sebou, jsem pak narazil na stanici metra. Paní učitelovou jsem velmi decentně upozornil, aby těm dětem zabránila dávat si své botičky na sedátka ve vagónu, a vysvětlil jsem proč. Byla z toho velmi vyděšená, jelikož netušila, jaké pimprlové divadlo před chvíli s dětmi hrála. Chápu to.

Jsou chvíle, kdy z toho všeho začínám být fakt hrozně unavený. Přestává mě to bavit. Když jsem se narodil a vyrůstal, tak mě ani ve snu nenapadlo, že jsem vlastně jenom takové pimprle v pimprlovém divadle. A když jsem k tomuto poznání dospěl, počal jsem se poohlížet po nějakém Klubu unavených. Pokud by nějaký takový existoval, dejte mi vědět, okamžitě se do něj přihlásím a jeho stanovy budu bez reptání dodržovat.

Stane se ze mne takové organizovaně unavené pimprle, jemuž mohou být ostatní pimprlata naprosto ukradená, jelikož…

... budu prostě pohodlně otupělý.

21.06.2014, 00:00:10   Publikoval Luciferkomentářů: 6