Neviditelný čert

A už je to tady zase. Co? No přece Velikonoce. Vracejí se nám každý rok jako bumerang. A není jediný. Celý rok jeden za druhým, a vyznavači svátečních bumerangů vymýšlejí další. Nastane doba, kdy budeme slavit každý den nějaký z bumerangů. Dá se předpokládat, že každý z nich bude alespoň tak trochu jiný, i když není vyloučeno, že některé se budou podobat jako vejce vejci, jen tomu kuřeti, které se z něho vylíhne, budeme říkat pokaždé jinak. Velikonoce jsou však velmi specifické a historicky, kulturně či nábožensky pevně zakořeněné. Dokonce zakořeněné až tak daleko do minulosti, že kdysi neznamenaly nic jiného než svátek jara.

Lucifer

Když došlo k Velikonocům a Neviditelný čert už byl na světě, tak jsem tady o tom občas vypustil či upustil nějaké moudro, postřeh, žblebtnutí a tak dále. Moc jsem se v archivu nehrabal, takže jsem narazil pouze na tři kousky: Divoká Šárka, Velikonoční, Velikonoce, ale není vyloučeno, že víc takových velikonočních vajíček jsem tady pomaloval. Pokud je tomu tak, tak do třetice všeho dobrého i zlého je už za námi, a ten dnešní kousek je čtvrtý. Čtvrté velikonoční vajíčko v roce 2015.

Z výše zmíněných tří velikonočních vajíček je zřejmé, že jsem až dosud nevynechal křesťanský podklad tohoto svátku, ale ani též to, že ještě před zakořeněním křesťanů slavili pohané tento čas jako příchod jara. Tentokrát jsem se rozhodl jakoukoli křesťanskou vigilii vynechat a ponechat jen to jaro. Proč? Odpověď na tuto prostou otázku je velmi prostá: Protože to tak cítím. Další aktualizace této odpovědi zní: Protože to chci; Protože už začíná skutečné jaro; Protože mě bumerangový dvojklik ukřižování – vzkříšení ať už kohokoli, včetně mě samotného, letos neoslovuje; Protože nejsem osel oslovský, který by měl každý rok ve stejný čas hýkat to samé; Protože chci jaro, ale ne to samé, jiné… A nepřehledná spousta ještě dalších aktualizací, které si už, abych vás neunavoval, nechám pro sebe, které však mají jedno společného: Vítání jara.

V poslední době se některá roční období tváří, jako že nejsou, anebo jsou, ale jenom tak trochu, napůl, načtvrť, ždibeček, kousíček, drobeček, a čím dál tím delší čas máme něco jako naprosté či alespoň skoro nic, pusto, prázdno, ťuk sem, ťuk tam, ale jenom tak naoko. Poslední zima začala sice velmi laxně, ale přece jenom, v půli ledna a skončila v půli února. Od jejího ukončení se snažíme vítat jaro, podobně jako kytky, křoviny, stromy, ptáci…, ale je to takové divné, napůl, načtvrť, někdy i úplně nanic. Jenže nic jiného tady není. Skutečná zima se už dávno odkýblovala k Neumětelům. A to nanic tady máme už asi týden. Vypadá to jako aprílové počasí, jenž není to až tak úplně ono…

A teď přicházejí Velikonoce, svátek či svátky jara, a zdá se, že už by se to jaro mohlo konečně zakořenit. Předpovědi meteorologů sice říkají něco jiného, že třeba o Velikonocích se utopíme v kvantech sněhu, jenže… To, co jsme tady měli v předchozích dnech, bylo skutečně jarní oteplování naší severní polokoule, lokálně to však mohlo vypadat zcela opačně. Jenže to je lokální pohled. Z globálního hlediska zde docházelo k prudkému mísení vzduchu mezi teplými a studenými lokálně zakořeněnými zónami. Někde se prostě oteplilo, na úkor čehož se zase jinde ochladilo, oteplení v globále však bylo větší. Proto ty větrné smrště.

A teď už zcela vážně:

Ať žije jaro

Ať žijí Velikonoce

Ať žije život

Ať žijí slepice

Ať žijí jejich kuřátka z malovaných vajíček

Ať žijí kohouti z malovaných kuřátek

Ať žijí lidé zmalovaní i nezmalovaní

Ať žije pomlázka

Ať žije láska

04.04.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 19