Neviditelný čert

Před týdnem jsem se v komentářích pod Velikonoce – Svátky jara zmínil o zprovoznění části trasy metra A, která dosahuje až do blízkého okolí mého bydliště. Cílovou stanicí na této straně áčka je teď Nemocnice Motol, k níž mám velmi zvláštní vztah. Narodil se tam můj mladší syn, nejspíš první člen našeho rodu, který se narodil v Praze. Zprovoznění této části metrového áčka kromě toho a ještě i jiného však znamená i podnět k zprovoznění nové trasy mých pražských výletů, která obnáší Hradčany.

Lucifer

Mé bydliště (v NB) se nachází na stejném břehu Vltavy jako Hradčany a nemám problém tam dorazit pěšky. Jiná možnost je samozřejmě jízda béčkem na Můstek, přestup na áčko a výstup na Malostranské či Hradčanské. Tato trasa je poměrně velmi rychle zvládnutelná, jenže pěší výlet je nepoměrně krásnější a příjemnější.

No a teď se mi naskýtá možnost vyhnout se centru Prahy, i když v podzemí, zkrátit cestu metrem na více než polovinu a nemuset se přitom prodírat nepřebernými davy spolucestujících. Na Hradčanskou či Malostranskou mohu dorazit z druhé strany a netrvá to tak dlouho. Autobus z NB je v Motole za pár minut a na Hradčanskou mi zbývá už jen pět stanic metra.

Z Hradčanské je to kousek na Hrad, alespoň pro přírodou chodecky dobře obdařené jedince. Prošlapat Hradčany, sejít na Malou Stranu a skončit na Malostranském náměstí, odkud jede tramvaj na Anděl, je přenádherná procházka růžovým sadem. Z Anděla pak jede béčko zpět do NB, čímž se kruh uzavírá.

Před týdnem jsem to absolvoval opačným směrem. Cílem toho okruhu však bylo oťukat situaci a prohlédnout si nové stanice včetně jejich okolí. Tehdy se v podstatě o výlet či procházku nejednalo. To jsem projednal až týden poté.

Všechna místa, která jsem navštívil, už mnoho let dobře znám. Ta místa pro mne neznamenala nic nového. Nové bylo jejich propojení. Měl jsem pocit, jako bych se vracel nějakým nově vzniklým můstkem zpět časem. Napříč celým mým dosavadním vesmírem.

Ten pocit jsem však začal vnímat až v průběhu cesty. Jako když otáčíte listy kalendáře, ale pozpátku, a teprve když uvidíte každý z předchozích listů kalendáře, pochopíte, že tady jste žili, tehdy něco prožili, že prostě tady a tam jsou stopy vašeho života.

Třeba při výstupu ze stanice Hradčanská. Je tam strašně dlouhý eskalátor. Když jsem na něm postával, pojednou se mi náhle a přímo před očima vybavilo, jak jsem nahoře před pár lety prožíval takový zvláštní okamžik, jehož obsah jsem vetknul do povídání Sedmá cesta.

Kousek nad Hradčanskou směrem k Hradu je jedna hospůdka, v níž jsem už též několikrát pobýval. Povětšinou vevnitř, ale tentokrát, i když ne poprvé, jsem si sedl ven na zahrádku. Bylo sice teplo, ale zpočátku to vypadalo, že se nebe trošku kaboní. Když jsem dopil asi pátou skleničku červeného vína, téměř se vyjasnilo. Nejen ve mně, ale i na nebi.

13.04.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 30