Neviditelný čert

Mé dnešní kratičké rozjímání svým způsobem navazuje na povídání Paralelní životy. Týká se to především Zahrady ticha, kouzelné písničky z dávných časů od Projektilu (Pavla Rotha), která mi už asi dva dny rotuje hlavou, i když spím. Další dvě části názvu tohoto rozjímání se k tomu připletly tak nějak samy od sebe díky jakési ne zcela průzračné, avšak niterně obsažné koincidenci. Můžete si vybrat. Buď se se mnou vydáte do zahrady plné nádherného a všeho klopotného snažení zbaveného ticha, nebo do tajemné zahrady, v níž budete konfrontováni s podstatou onoho klopotného snažení, anebo si prostě lehneme spolu v noci do trávy a spočítáme všechny ty padající hvězdy.

Lucifer

Začnu od konce.

Slzy svatého Vavřince představují meteorický roj, který zhruba předevčírem dosáhl svého vrcholu a jemuž se formálně říká Perseidy, protože na obloze to vypadá, jako by jeho zdrojem bylo souhvězdí Perseus. Pokud není zamračeno, což v současnosti už pěkně dlouho není, můžete ty padající hvězdy na noční obloze pozorovat a za hodinu těch kouzelných světýlek napočítáte poměrně dost. Nejsou to samozřejmě hvězdy, ale prach, kamínky, zbytečky po rozpadu nějakého kosmického tělíska, v tomto případě kometárního. To ale v zájmu vaší cesty do snové vize není důležité. Můžete si představovat, že padají hvězdy a u té nejkrásnější si něco nejkrásnějšího přát. Nikomu však nesmíte své přání sdělit, jelikož byste ho tímto způsobem zcela anihilovali. Ne někoho, ale své přání. Pokud ho tedy nikomu neřeknete, mělo by se vám splnit. Jenže skutečnost je taková, že na tom musíte zapracovat sami. Padající hvězdy, Slzy svatého Vavřince, vás mohou pouze inspirovat.

Už je to docela pěkná řádka let, kdy jsem byl fascinován četbou rámanské série od Arthura C. Clarka, k němuž se u druhého dílu přidal Gentry Lee. Zahrada Rámova je třetím dílem, u něhož se má fascinace začala stupňovat. Je to strašně krásné čtení, ale zároveň i velmi krutý a reálný náhled na lidskou společnost. Čtvrtým a posledním společným dílem obou tvůrců je Ráma tajemství zbavený. V něm vystoupala rámanská série až na samotný vrchol, což ale u Clarka je, třeba v sérii Vesmírná odysea, zcela standardní postup. Závěrečné odhalení tajemství Rámy ve mně zanechalo velmi silnou stopu. Gentry Lee pokračoval ještě dvěma dalšími přídavky. V knihovničce mám pouze první, Poslové Rámových světů, který má bezpochyby něco do sebe, ale bez Clarka už to není ono.

A zbývá jenom Zahrada ticha. Tahle písnička od Projektilu ve mně dokáže vybudit podobné pocity jako rámanská tetralogie. Text může působit docela prostým dojmem, ale je v něm hodně podstatného. Totéž v jistém smyslu platí i pro hudební doprovod. Představovat si můžete cokoli, záleží na vás, kolik očí budete mít otevřených. V Zahradě ticha můžete zůstat už třeba navěky.

14.08.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3