Neviditelný čert

Tak to v novodobých dějinách co chvíli vypadá, že náhle vyhřezl středověk. S náboženským fanatismem, s projevy násilí nebo s vírou v mystické nadpřirozeno. I takové pirátství a otroctví jsme zvyklí přiřazovat spíš k starověku a středověku. Ale na internetu se dá vyhledat bezpočet odkazů na současnou otrockou práci, a to i v naší demokratické republice. Slované, národ holubičí, obchodovali s otroky jako kmeny a národy jiné, sami se ovšem také otroky stávali a byli prodáváni do celého světa. Osvícení antičtí filozofové překvapují svými názory na nutnost společenské hierarchie a nezbytnost otroctví. Šíření křesťanství jako náboženství lásky k bližnímu s sebou neslo kruté násilí a církevní otcové hlásali, že být otrokem je Boží vůle a trest za hřích.

Stella

Proč takové téma? Při listování knihou Markéty Křížové Otroctví v Novém světě se mi vybavila písnička Sobotienka ide, o milé, která je „od Turka zajatá“. Připomíná hrůzy, které naše země, ostatní Evropa i Rusko zažívaly během válek s Osmanskou říší (viz třeba Štefan Pilárik: Turecko-tatárska ukrutnosť). Evropa se vždycky znovu postavila na nohy. Ale za jakou cenu? Pro tisíce zajatců cesta zůstala zarúbaná navždycky. Být zajatcem a poté otrokem přinášelo, jak říká M. Křížová, sociální smrt.

Z knihy vybírám malé ukázky doplňující historická fakta a hodnocení, jež autorka přináší:

Barva pleti

Čeští šlechtici 15. století také mají pochopení pro dovážení „divochů.“ Černoch je atrakce na úrovni opice. Václav Šašek z Bířkova vzpomíná na cestu do Portugalska mimo jiné takto:

V Braze jsme zastihli portugalského krále. Přijal pana Lva a celou jeho družinu s poctami… Když jsme se před odchodem loučili, mluvil král s panem Lvem velmi laskavě. Řekl mu tato slova: „Vidím, že pocházíš z rodu velmi vznešeného, a proto tě prosím, abys našemu království a nám prokázal čest a požádal o cokoli, co by se ti zalíbilo.“ Když to náš pán slyšel, uctivě mu poděkoval za poctu a laskavost jemu prokázanou a poprosil krále, aby mu dal dva mouřeníny.

Této žádosti byl přítomen králův bratr, a když ji slyšel, dal se do smíchu a řekl: „To, co žádáš, nemá žádnou cenu. Požádej o něco většího a čestnějšího, než jsou tito mouřeníni. Ale když po nich tak toužíš, přijmi ode mne, prosím, tento třetí dar, totiž opici, a vrať se do vlasti, takto znamenitě obdarován! Patrně,“ zeptal se, „ve vaší zemi nemáte mouřenínů ani opic, že si jich žádáš přede všemi jinými věcmi?“

A když pan Lev odpověděl, že jest je u nás viděti zřídka, vévoda řekl: „Zato u nás je takových věcí hojnost. Zde král, můj bratr, má v Africe tři města a posílá do té země každý rok vojsko. A z žádné takové výpravy, ani sebemenší, se nevracejí s prázdnou, nýbrž přivádějí s sebou na sto tisíc nebo i více mouřenínů všeho věku i pohlaví. A všechno, co bylo přivedeno, se potom prodává jako dobytek. Neboť takový je zde zvyk, že na trh s černochy přicházejí lidé z jiných zemí a skupují je. Král pak má z tržby za ně větší užitek než z daní celého království. Neboť i malý černoch stojí dvanáct nebo třináct zlatých portugalských peněz, větší však je mnohem dražší. Mají pak takový obyčej, že získá-li někdo mouřenína silného a práce schopného, dá ho pokřtíti a neprodá ho ani nezcizí, leda že by ho dal příteli darem. Dokud však není pokřtěn, má možnost prodati ho, zač chce.“

Černý otrok byl chápán jednoznačně jako zboží. Proto se dovozu z Afriky dařilo mimo jiné také díky domorodým dodavatelům. A obchodu s otroky napomáhala i církev. Např. právo Portugalska na kolonizaci Afriky podpořilo několik papežských bul. První černí otroci se objevili v Lisabonu roku 1444 a v roce 1526 po několikaletém vyvážení černochů z Konga (každý rok dva až tři tisíce) došlo téměř k vylidnění této africké země. Otroci byli žádanou pracovní silou na plantážích cukrové třtiny. (Její pěstování přišlo s křížovými výpravami.) Našel se tedy způsob, jak ve středověku otroky vhodně zaměstnat. Dřinou do úpadu. Na rozdíl od antiky, v níž se otroci podíleli na mnoha činnostech. Je zajímavé, že Amerika trpěla nedostatkem pracovních sil, ale pokusy zotročit indiány vyšly naprázdno. Mnozí sice uváděli, že indián je fyzicky příliš slabý, ale ve skutečnosti se běloši spíš báli o svou bezpečnost. A dovoz černochů do Ameriky byl od počátku chápán jako normální obchod. „Černoch“ od prvopočátku automaticky znamenalo „otrok“.

Ženy

Pokud jde o ženy otrokyně, platila zvláštní rovnost. Musely dřít úplně stejně jako muži. Navíc byly objektem nikdy netrestaného násilí. Olaudah Equiano, otrok, který se později proslavil (už jako britský občan), vzpomíná:

Často mi byly svěřeny náklady nových černochů, určených na prodej. A bylo téměř běžným zvykem našich písařů a jiných bělochů činit násilí na otrokyních. A já jsem byl nucen se podřídit, i když s odporem, aniž bych byl schopen jim pomoci. Loď mého pána odvážela některé z těchto otrokyň na jiné ostrovy nebo do Ameriky, tehdy jsem byl svědkem, jak veslaři prováděli tyto činy zcela beze studu a ukájeli svůj nelidský chtíč s otrokyněmi ani ne desetiletými. Na ostrově Montserrat přitom před mýma očima přivázali černocha ke kůlům zaraženým do země a krutě rozřezali na kusy proto, že se spojil s bílou ženou, známou poběhlicí. Jako by nebylo ani přečinem, když běloch připraví o počestnost africkou dívku, ale nejhorším zločinem, když černoch ukojí přirozenou žádost, pokud podlehne pokušení ženy jiné barvy, byť byla mezi svými nejopovrhovanější ze všech.

Vědec

O zmírnění černošského osudu se pokoušeli někteří misionáři, osvícení filozofové, později politikové. Ale takový Linné roku 1785 ve své taxonomii lidského rodu dělí homo sapiens na čtyři druhy:

• Afričan – černý, flegmatický, uvolněný, vlasy černé, zkroucené, kůže jemná, nos plochý, rty zduřelé, ženy postrádají stud. Silná laktace. Líný, netečný, nedbalý. Natírá se tukem. Řídí se rozmary.
• Američan – červenavý, cholerický, vzpřímený, vlasy černé, rovné, silné. Nozdry široké, tvář hrubá, vousy řídké. Zatvrzelý, neklidný, nespoutaný. Zdobí se červenou barvou. Řídí se zvyky.
• Asiat – nažloutlý, melancholický, strnulý, vlasy černé, oči tmavé. Střízlivý, nadutý, lakotný. Obléká volná roucha. Řídí se radami moudrých.
• Evropan – bílý, sangvinický, svalnatý, vlasy hladké, dlouhé. Oči modré. Jemný, přesný, vynalézavý. Obléká šité šaty. Řídí se zákony.

Máme pořád hlavy zarúbané. Nebo zaťaté?

Všichni.

Zdroj: Křížová, Markéta: Otroctví v Novém světě od 15. do 19. století, Lidové noviny, Praha 2013

30.11.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9