Neviditelný čert

Pod komunismem mám na mysli předchozí režim, který byl nazýván nějak jako socialismus, ale vládli mu komunisti, a otázku si kladu dvěma způsoby.

Lucifer

První je, zda se nevracíme k některým projevům předchozího režimu, aniž bychom si to přáli a mnohdy i uvědomovali. V metru na Florenci jsem si někdy v půlce prázdnin všiml, že je tam uzavřený a zabarikádovaný jeden výstup. Asi opravují eskalátory, napadlo mě. Trvalo to týden, dva týdny, tři týdny, až mi to nedalo a šel jsem se podívat, co tam dělají. Na barikádě viselo oznámení, že opravují eskalátory. To mně už napadlo, ale pod tím bylo napsáno, že to bude trvat někdy až do půlky prosince. Skoro půl roku budou opravovat eskalátory v jednom výstupu z metra.

A to chtějí budovat prodloužení trasy A z Kulaťáku přes Motol do Ruzyně? Jak douho prorámakrišnu, když jeden výstup opravují půl roku? Deset let? Dvacet let? Proč neprotáhnou trasu B ze Zličína? Do Ruzyně je to kousek přes pole, většinou mimo zástavbu. Nikde jsem nezanamenal, že by to někoho kromě mne napadlo. Připomíná to některé opravy za předchozího režimu. Například opravy fasád starších domů. V centru Prahy bylo mnoho takových domů ověšeno lešením. Většinou na nich nebylo nikoho vidět, ale lešení v poklidu trouchnivělo po řadu let.

Ještě když jsem Prahu navštěvoval, zašel jsem do hospody U Vejvodů v Jilské ulici, nedaleko Perštýna. Byla vždy omotaná zahnívajícím lešením, které se táhlo i přes ulici na protější dům a tvořilo podchod. Našel jsem ho tam i po nastěhování do Prahy a vydrželo ještě i po Sameťáku. Za nějakou dobu se konečně chopili příležitosti nadšení budovatelé kapitalismu a stará lešení z centra Prahy pozvolna mizela v prohnilé propasti dějin. A je to tu zase! Proč?

Napadá mě, že jedním z možných důvodů půlroční opravy eskalátorů v jednom výstupu z metra je šikovná smlouva najaté firmy s vedením Metra. Za půl roku se na tom dá víc vydělat. Takže je to byznys, ovšem z kapsy platících cestujících a daňových poplatníků. Možná, že se mýlím. Třeba se jim situace zkomplikovala a musí si dávat bacha. Těžko říct, ale v mnoha případech to tak evidentně funguje.

Druhý způsob kladení této otázky je, zda si ten návrat do komunismu nepřejeme. Tedy alespoň část, velká část populace, která se často v různých anketách vyjadřuje, že zamačkává slzu v oku, když vzpomíná na krásné časy minulého režimu.

Dneska ráno jsem se při cestě z metra do práce blížil k přechodu přes čtyřproudovou rušnou ulici, s tramvajovým svrškem uprostřed. Přechod je řízen semafory a zrovna tam byla červená. Paní na druhé straně však, po krátkém netrpělivém škubání, rázně vkročila do vozovky a musela hbitě uhánět, protože už na ni svištělo auto. Řidič nepůsobil dojmem, že by se chystal zabrzdit, koneckonců proč. Právo bylo na jeho straně a kdyby ji srazil, tak by se pohodlně vymluvil, že mu tam na červenou nečekaně skočila. Dnes se s tím nikdo nemaže.

Paní měla k uchu připlácnutý mobil a nevzrušeně do něj kvokala. Tohle vídám na lidech čím dál tím víc. Každou chvíli do něho žvaní nebo do něj mačkají. Přemýšlím, kde berou tolik času a peněz. Většina z nich si dnes stěžuje na zdražování a někteří s láskou vzpomínají na vládu komunistů, kdy přece bylo skoro všechno levnější a někdy i zadarmo.

13.10.2010, 11:58:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3