Lidové noviny přinesly v pátek 17. června 2016 stať Ondřeje Horáka Svobodná česká literatura vyklidila pozice. Zamyšlení se zabývá důvody, proč se současní autoři neřadí k předním světovým spisovatelům. O. Horák si je vědom toho, že příčiny stavu jsou také mimoestetické. Ale i tak bychom za poslední čtvrtstoletí sotva našli dílo něčím objevné. Zatím čekáme na jedince, který překročí mez solidní průměrnosti. Dobrých domácích knih je dost, ale na veledílo si doba musí počkat. Neuzraje každý den a také potřebuje úrodnou půdu. Zvláštností takové úrodné půdy je to, že připomíná vyprahlý úhor. Neboť i zde platí stará pravda, že nejlepší věci vznikají pod tlakem. Pod tlakem nepříznivých okolností, nikoli pod tlakem společenské objednávky. Zdá se přitom, že nikdy u nás nežilo tolik spisovatelů nebo psavců jako dnes. Českou příchylnost k psaní už kdysi postřehl Karel Havlíček (z Borové u Přibyslavi), když řekl, že u nás je z dopuštění Božího každý vlastenec spisovatelem. Nakonec, vydat knihu může každý, viz internetové návody. (Pokřtít! Včas!)
Stella
Přelévaná realita
Daniela Hodrová je autorka, která má své spolehlivé místo v domácí i zahraniční literatuře už pěknou řádku let. Známější je ovšem její mladší kolegyně z bratrského (a většího) Polska. Olga Tokarczuková se dívá na svět podobnýma očima. Obě spisovatelky mají k sobě blízko, možná je to dáno i sdílenou uhranutostí C. G. Jungem. Zatímco Tokarczuková tišeji a smířlivěji vstřebává svět, Hodrová tu kráčí, tu pobíhá po pražských ulicích a náměstích. Neustále se vrací k olšanskému hřbitovu, přitahována jak vzpomínkami na dětství prožité v jeho blízkosti, tak silným magnetismem místa přebývání neživých. Bloudí sem a tam, v chůzi se zaplétá do nitek a pavučin poletujících vzduchem, některé ji vedou k Giordanu Brunovi, další ke Komenskému nebo k Rudolfu Steinerovi, jiné k postavám z mýtů křesťanských i nekřesťanských, v chlebnikovovském nadstátí potkává ty, kdo utvářeli její vnitřní svět.
22.07.2016, 19:35:42 Publikoval Luciferkomentářů: 0