Neviditelný čert

... zdaleka se vyhni.

Lucifer

Už jsem někde viděl, že Vysočany byly nahrazeny Žižkovem. Asi kvůli O2 aréně - a ponoukat lidi k její sabotáži, by bylo konzumně bezbožné. Areál naší instituce je také ještě v Libni, ačkoli je spíše nad Libní a všechny restaurace, které během oběda a někdy i večer navštěvujeme, jsou v Kobylisích. V Libni však máme jednu restauraci a tou je naše institucionální, budu jí říkat Akáda. V Akádě se však vaří hrozně a někteří ji tudíž po zásluze nazývají Šlichtárna. Ve Šlichtárně vaří podobné blafy jako za komančů, což je v současné tvrdé konkurenci vskutku neuvěřitelné.

Doposavad jsem si myslel, že za to může firma, která ji provozuje. Teď jsem se však dozvěděl, že za tím také stojí jeden z našich ústavů, který tento objekt vlastní. Pronajímá ho prý za tak astronomickou cenu, že dotyčná firma je stále v mínusu a proto šetří, kde může. Nevím, kdo si do toho ohně či lépe řečeno šlichty přilívá více, musel bych jako objektivní pozorovatel obě strany osobně oťukat. Nicméně můj odpor k této firmě trochu opadl a tak jsem se rozhodl, že si tam zase jednou pošmáknu na obědě. Kolegové, se kterými obvykle vyrážím do okolních restaurací, mě nedoprovodili, protože už definitivně do tý rakvičky zatloukli poslední hřebíček, a tak jsem šel sám. A pěkně jsem si pošmáknul, což berte jako hrozitánsky slušně vyjádřenou ironii.

Celé odpoledne až do večera přístrojové vybavení mého trávicího ústrojí zuřivě zápolilo se šlichtou, díky čemuž jsem se své práci mohl věnovat jen s do nebe volajícím úsilím. Tohle se v minulosti opakovalo téměř pravidelně, a proto jsem se nakonec začal rozhlížet po okolních restauracích a kolegové mě s úlevou začali následovat. Možná si řeknete, že problém je na mé straně, že mám trávicí ústrojí porouchané, tak ať se laskavě obrátím na nejbližší zdravotní zařízení, s pokorou příjmu vhodné medikamenty a pojídám suchary. Musím však podotknout, že něco podobného jsem ještě nezažil v žádné restauraci a to mám ve výčtu i dvě čínské.

Problém bude někde jinde. Každý máme více či méně citlivé senzory na více či méně otravné látky a já i někteří kolegové je máme zřejmě citlivější. Institucionální kolegové, kterým Šlichtárna vyhovuje, je mají buď méně citlivé, nebo si zkrátka zvykli a odpolední zápolení se šlichtou berou jako součást své pracovní náplně. Je mi kol kolem jedno, jestli firmu provozující Šlichtárnu provokuje některý z našich ústavů přílišně vyšroubovaným pronájmem, ať už šetří, kde můžou, ale bezohledně dráždit mé potravinové cenzory by si mohli odpustit. Takže mi nezbývá než opakovat: Vysočanům, Libni zdaleka se vyhni, předším však Šlichtárně, i kdyby byla na ráně.

A ještě mám k tomu jednu doušku. V místech, kde bydlím, odděluje na jedné straně paneláky od vstupu do metra placatá louka. Je prázdná, skromně zaplevelená živořící travičkou, několika živořícími kvítky a řádně zabobkována psími hovínky. Řadu let jsme si přes ní cestu zkracovali rozbahněnou cestičkou, před pár lety tam alespoň vybudovali dlážděný chodníček. V moderní době se v našem sídlišti staví nové domy, vybudované z lepších stavebních prvků než jsou komančské panely a dokonce tam už máme i mrakodrapy. Louka však stále vězí prázdnotou.

Když jsem se nad tím podivoval, dozvěděl jsem se, že louka je začleněna do chráněného přírodního území, jež patří k Prokopskému údolí. Tak to je opravdu neobyčejně dojemný výsledek starosti naší radnice. Kdyby uprostřed louky postavili hezkou stavbu a kolem vysázeli stromy, okrasné keře a květinové záhonky, bylo by tam mnohem více přírody. Když pochoduji zabobkovanou louku k metru a opírá se do mě krutý vítr, posílám do pekel celou radnici. Na počátku mého působení v Instituci bylo mezi ní a Ďáblickým hájem pusté panelákové sídliště. Sady, lesy a zahradnictví ho od té doby vyšperkovalo stromy, okrasnými křovinami a jezírky, ošklivé paneláky tím utopilo v nádherné a uklidňující zeleni a sídliště se stalo součástí Ďáblického háje. Takhle se zachraňuje příroda.

22.10.2010, 12:34:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0