Hibernaculum

rubrika: Pel-mel


Hibernace je případ, když se na nějaký čas uložíte k hlubokému spánku a vypnete většinu svých funkcí. Stanete se tak hibernaculem.

 

Lucifer


Něco podobného se mi stalo na počátku mého posledního působení v nemocnici. Stal jsem se na tři týdny hibernaculem, jenže ne tak zcela úplně. Většina příslušných funkcí byla vypnuta, zůstaly však velmi živé sny. Jestli mohou hibernacula snít, netuším, ale vždycky jsem si myslel, že ne. Pakliže mohou, alespoň v mém případě se tak stalo, musím svou vědomost poopravit.

Po probuzení jsem se dostal do velmi zvláštního stavu, který se mi po návratu stále nedaří obnovit. V čem to bylo? Podstata toho stavu byla v tom, že jsem měl úžasnou životní energii, téměř nevyčerpatelnou, a velmi optimistický výhled do budoucnosti s jasným a životodárným cílem postavit se opět na nohy a hrdě odkráčet z nemocnice. Nikam jsem však nespěchal a řešil to s bohorovným nadhledem a bezmeznou trpělivostí krok za krokem, vlastně krok sun krok. A to jsem se probudil ve stavu, kdy jsem se skoro nemohl hýbat, natožpak postavit na nohy, omotaný různými hadičkami a elektrodami, netušil jsem, co všechno mám v dezolátním stavu a zda to vůbec půjde obnovit. Klidně jsem se mohl dočkat, že mi lékaři opatrně naznačí, že budu rád, když to vůbec přežiji alespoň na vozíčku. Nevěděl jsem nic a vůbec jsem se o to nestaral. Měl jsem jasný cíl a cítil jsem dost energie, abych se za ním mohl vydat.

Dnes jsem už několik měsíců doma, ponořil jsem se do práce, v hlavě se mi občas množí nejrůznější nápady a vize kudy se vydat, ale ten stav už se nevrátil. Jsem zase tam, kde jsem byl, někdy upadám do deprese a najednou nevím kudy kam. Ten cíl před tím byl v podstatě velmi jednoduchý, i když na druhou stranu velmi těžký a možná nesplnitelný. Teď jsem v mnohém lepším stavu a přesto upadám do deprese. Samozřejmě, že ne napořád. Některý den se ráno probudím a zase se těším, kam půjdu a co budu dělat. A v hlavě se mi zase množí nejrůznější nápady a vize. Nevyčerpatelná energie a jednoznačný tah na bránu se však už asi nikdy nevrátí indecision

 


komentářů: 1         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Astra
1
Astra 04.07.2012, 06:49:06
To je jednoduché, Lucifere, byl jsi \"pod vlivem\". Taky jsem to prožila a taky se to už nevrátilo. To sladké delirium, kdyby lidi drželo pořád, bylo by na světě nádherně. Stav psýchy v tom rauši je změněný až skoro do nadlidské podoby. Nicméně je krásný. Je-li ovšem zapřičiněný chemií, není přirozený. Dopracovat se k podobnému způsobu života v běžném provozu žití - to je umění. Probouzet se ráno s optimismem a s cílem, nést si to v sobě, předávat to milované osobně, práci, potěšení - být \"pod vlivem\" vědomě - to je kumšt! Mrkající

«     1     »