Tento prodloužený víkend jsem měl v úmyslu věnovat údernému příspěvku z knihy Lži století… na téma dělání peněz z ničeho. Usoudil jsem však, že víkendové příspěvky na NČ by neměly být tak uřvané. Je třeba se trochu usadit, uklidnit a uklidit ve své mysli veškerý ten bordel shromážděný od pondělka do pátku. V případě prodlouženého víkendu vlastně do čtvrtku. A tak jsem se rozhodl, že zde vypustím tři krátké úvahy z knížky plné psychologických studií, kterou jsem zakoupil minulý víkend. Mé připojené poznámky berte jako tři třešničky na bezpochyby sladce stravitelném víkendovém dortíku.
Lucifer
Jako Pavlovovi psi
Pod pojmem halucinace si jistě mnozí z nás okamžitě vybaví vizuální účinky LSD a jiných drog. Zcela bez omamných prostředků se obejde jiná halucinace, kterou už někdy zažil každý z nás. Je to poměrně mladý fenomén v psychologii vnímání, tzv. „fantomová vibrace“. V první řadě se jedná o chybnou interpretaci skutečného senzorického podnětu (např. otírání oděvu o kůži nebo svalové záškuby). Domnělou vibraci však můžeme vnímat i bez fyzického podnětu. V tomto případě se jedná o taktilní halucinaci.
Stejně jako Pavlovovi psi si lidé na základě principu podmiňování vytvářejí asociace vibračního vyzvánění se sociální komunikací. Dochází tak ke zvýšené citlivosti vůči podnětům, které se podobají vibracím. Tato hypersenzitivita nakonec vede ke zvýšenému počtu omylů při interpretaci takových podnětů. Délka procesu učení se přitom enormně liší, jak vyplynulo z jedné studie, v jejímž rámci dotázání studenti a studentky uvedli, že se občas mylně domnívají, že cítili vibrační vyzvánění svého mobilního telefonu. 17 % dotázaných uvedlo, že fantomovou vibraci pocítili již jeden měsíc poté, co začali používat mobilní telefon s vibračním vyzváněním. U 23 % to trvalo více než jeden rok.
Také četnost, s jakou se fantomové vibrace vyskytují, je velmi různá. 33 % dotázaných postihuje fantomová vibrace průměrně jednou měsíčně, u 2 % se vyskytuje až několikrát denně. Četnost tohoto efektu závisí mimo jiné na míře používání příslušného mobilního telefonu. Čím častěji vibrační vyzvánění opravdu cítíte, tím pravděpodobnější je, že budete podněty podobné vibracím interpretovat mylně. Osoby s nižší svědomitostí navíc pociťují fantomové vibrace častěji než velmi svědomití lidé. Jedinci obdařeni dostatečnou mírou sebediscipliny a cílevědomosti totiž mají nižší sklony k tomu, aby se nechali rozptylovat irelevantními podněty.
Luciferova poznámka: Někteří jedinci, kterých valem přibývá, svůj mobil z ruky nedají, možná ani ve spánku. Byly doby, kdy jsem v metru občas viděl jedince, který chvíli zápasil s čudlíky na mobilu, a pak ho uschoval do kapsy či tašky. Netrvalo dlouho, když mu začaly vibrovat ruce a v jedné z nich se opět objevil mobil, a tak furt dokola. Dnes tito jedinci se svým mobilem vibrují téměř nepřetržitě. V noci i s postelí.
Efekt lady Macbethové
Poté, co lady Macbethová úspěšně navedla svého manžela k vraždě krále Duncana, ji pronásleduje klamná představa, že ze svých rukou už nikdy nesmyje stopy krve. Ať se myje sebečastěji, vina se na ni doslova lepí. Je to skutečně jen Shakespearova dramatika? Nebo snad přání morální čistoty skutečně nutí člověka k tomu, aby se myl?
Souvislost tělesné očisty a morálního cítění zkoumala dvojice jistých psychologů. Při cvičení s dokončováním slov se ukázalo, že účastníci studie, kteří mysleli na nějaké nemorální jednání ze své minulosti, slova dokončovali spíše tak, aby měla co dělat s mytím. „Mý…“ vyvolávalo například asociaci se slovem „mýdlo“, zatímco u osob, které vzpomínaly na nějaký morální čin, tomu tak často nebylo. Navíc osoby, které se upamatovaly na nemorální chování, upřednostňovaly jako pozornost za účast na studii spíše dezinfekční ubrousek než propisku. Dotyčný tandem psychologů dospěl k závěru, že pokud není k dispozici žádná jiná možnost nápravy, může mytí přispět k obnově morálního já.
Luciferova poznámka: Tenhle trik mycího morálního očistce ovládal kupříkladu Pilát Pontský. Napadá mě, že lidé, kteří často jednají amorálně, ačkoli se za to okamžitě stydí, budou zřejmě patřit mezi ty nejčistotnější. Mezi úplnými špinavci je tedy třeba hledat nenapravitelné (nestoudné) amorální notoriky, a mezi těmi, kteří se sprchují několikrát denně, pak napravitelné (stydlivé) amorální notoriky. Nenapravitelní jsou samozřejmě členové obou skupin. Rozdíl mezi nimi je pouze v tom, že amorální notorici z první skupiny smrdí, zatímco amorální notorici z druhé skupiny voní. Pokud bych se měl setkat s amorálním notorikem, dám přednost členovi první skupiny. U něho totiž bude zjevné, co mohu očekávat. Nos si mohu ucpat nějakými voňavými tampony (upřednostňuji levanduli).
Nevěřte těm, kdo myslí ekologicky
Jiný tandem psychologů zkoumal, do jaké míry můžeme věřit těm, kdo myslí ekologicky, a zda je ta míra, jak by jeden zcela logicky předpokládal, větší než u těch, co myslí neekologicky. Výsledek jejich pozoruhodné studie poněkud překvapivý.
Nechali účastníky studie, aby si vybrali produkty z online nákupního seznamu. Jedna skupina mohla svůj nákup sestavit z řady převážně ekologických produktů, druhá skupina většinou na výběr dostala konvenční výrobky. V následujícím úkolu měli účastníci rozdělit malou sumu peněz mezi sebe a jinou osobu. Ukázalo se, že skupina, která vybírala z ekologických produktů, si pro sebe ponechala více peněz než lidé ze skupiny s běžnými výrobky.
V další studii se navíc ukázalo, že skupina vybírající z ekologických výrobků nejenže jednala egoisticky, ale měla i větší tendenci ke lhaní a krádeži menších peněžních částek. Zajímavé však bylo, že účastníci toto pochybné chování vykazovali jen tehdy, když z ekologických produktů přímo vybírali – když si je opatřovali – ale ne tehdy, když viděli jen seznam. Když měli jenom posoudit design výrobků, jednali pak dokonce morálněji než ti účastníci, kteří posuzovali běžné produkty.
Tento fenomén lze vysvětlit tím, že kontakt s ekologickými výrobky u nás aktivuje morální cítění, čemuž pak odpovídá naše jednání. Když však tyto produkty kupujeme, získáváme určitý druh „morálního kreditu“. Naší volbou ekologického zboží jsme své morálce učinili zadost a následně se chováme méně morálně.
Luciferova poznámka: To samozřejmě platí jenom pro ty, kteří k tomu přistupují z čistě ekonomického hlediska a konto ve své morální bance hodlají udržovat ve vyrovnaném rozpočtu. Je zde rovněž vidět jistá souvislost s výše zmíněným mytím.
Zdroj: Jana Nikitin, Marie Hennecke a kol.: Nevěřte tvořivým a dalších 99 psychologických výzkumů, Portál, Praha 2017
18.08.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 16