Neviditelný čert

Vánoce se zvolna končí. Na obzoru se začíná rýsovat konec jednoho roku a začátek dalšího roku. Vše se děje podle jakéhosi kalendáře, který však může mít různé podoby včetně různých začátků nového roku. Rok je doba, za kterou oběhne Země Slunce po elipse. Je to uzavřená křivka, která se až tak neliší od kruhu, na němž si můžete kterýkoli bod vybrat jako začátek dalšího oběhu (Nový rok), a tím pádem i konec předchozího oběhu (Silvestr). Nejlepší volbou je dle mého soudu zimní slunovrat, jelikož představuje půlnoc. Tahle „půlnoc“ je však na severní polokouli o půl oběhu jinde než na jižní polokouli. V rovníkové oblasti Zeměkoule je to víceméně jedno. Seveřané a jižané se v zájmu globalizace musí rozhodnout, kdo začne nový rok o půlnoci, a kdo v poledne. V podstatě se už tak stalo, i když ne přesně – vyhráli seveřané, jelikož je jich více. Ale to jsem utekl od Vánoc, kdy se krátce před nimi zakončila naše půlnoc. Takže zpět.

Lucifer

Tyhle Vánoce jsem zalezl jako hlemýžď do ulity. V sobotu, den před Štědrým dnem, jsem svoji ulitu perfektně vyčistil, vyleštil, vypulíroval a vykydal všechny zbytečnosti, načež jsem si do zásoby nakoupil všechny nezbytnosti. V neděli, ve Štědrý den, jsem v ulitě nevykazoval žádnou větší činnost. Akorát jsem se oholil a neplánovaně se proběhl po blízkém okolí, abych se poohlédl po prodlužovacím kabelu s několika zásuvkami, jelikož ten můj zkolaboval. Neuspěl jsem. Pozdě. Všechny obchody, jež mi mohly pomoci, již byly zavřeny. Situaci se mi nakonec podařilo vyřešit s pomocí metody KISS, kterou jsem si nedávno osvojil.

Na První svátek vánoční jsem původně plánoval téměř nulovou činnost. Jenže krátce před odchodem do spánku, asi ve čtyři ráno, jsem dostal silné puzení vyrazit na opačný konec Prahy, kde se nacházejí Ďáblice. Na rozhraní Starých a Nových Ďáblic je hřbitov. Tam jsem musel dorazit a neptejte se proč.

Cestou zpátky metrem jsem vystoupil na Hlavním nádraží a pěšmo putoval až na Malostranské náměstí. Tohoto pokusu o vykazování větší činnosti jsem však záhy litoval. Atmosféra ve významných historických místech Prahy neměla s Vánocemi nic společného. Chaoticky se pohybující davy jakýchsi oligofreniků. Nejděsivější okamžiky jsem prožíval v Karlově ulici krátce před příchodem na Karlův most. Ulice byla ucpaná nejen těmi podivnými tvory, ale i jakýmsi vozidlem, jehož posádka do něho nakládala odpadky. Ne oligofreniky, ale jejich odpadky. Vozidlo se sunulo krok sun krok a obejít ho nebylo téměř možné. Takže jsem se za ním ploužil a v jistém momentu jsem sepjal ruce jako apoštol následující pohřební vůz. Někteří oligofrenici se zasmáli.

Nechci nikoho urážet, obzvláště ne o Vánocích, takže si slovo „oligofrenik“ nahraďte slovem „človíček“, nebo tak něco. Musel jsem si nějak ulevit. Ne z těch oligofreniků, ale ze své blbosti, že jsem očekával něco jiného. Na Karlově mostě to vypadalo, že oligofrenici mají orgie. A dost.

Je tady Druhý svátek vánoční. Buď budu vykazovat absolutně nulovou činnost, anebo se vydám mezi oligofrenické stromy do Prokopského údolí.

26.12.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 13