.:: Neviditelný čert ::.

Ideální muž a Boží modlitba

rubrika: Pel-mel

Nastává první říjnový víkend a babí léto s podzimním podkladem stále více se zabarvujícího listí běží na plný výkon. Je to zvláštní období. V noci docela zima, ale odpoledne se teploty šplhají až skoro ke dvaceti stupňům Celsia a slunce již pod docela ostrým úhlem stále hřeje jako z letních výšin. Osvětlení krajiny však vypadá úplně jinak než v létě. Jako kdyby bylo pořád ráno nebo večer a všechny objekty v přízračném koloritu vrhají celý den dlouhé stíny… A tak jsem z hromady knížek vyhrabal opět Hostinu pro duši od Bruna Ferrera, z níž jsem naposledy referoval o různém úhlu pohledu. Dnešní příspěvek jsem sestavil ze dvou po sobě jdoucích úvah, jejichž názvy se skví v názvu tohoto příspěvku. První úvahu jsem poněkud přetlumočil a zkomprimoval, druhou jsem přepsal téměř do písmene. Obě úvahy či krátká zamyšlení spolu souvisí a doplňují se zvláštním a kouzelným způsobem. Nevím, do jaké míry toto souznění pojímal autor zmíněné knížky, ale z mého úhlu pohledu jde o dvě přízračná podobenství téže podstaty. Podobu ideálního muže lze bez zábran přepsat na podobu ideální ženy, přičemž slovo „ideální“ lze nahradit slovem „přirozený“, a modlitbu přítele lze připsat oběma takto stanoveným božským bytostem.

Lucifer

Ideální muž

Jeden muž potká jednu ženu, která ho zaujme, takže s ní zapřede rozhovor a po krátkém slovním ping pongu jde přímo k věci. Položí jí otázku: „Jaký typ muže hledáte?“ Žena se krátce zamyslí a pak mu bez jakýchkoli vytáček předloží svoji vizi.

„Jako samostatná žena musím po muži chtít jen to, co nedokážu sama. Platím si všechny svoje výdaje. Starám se o svůj domov bez pomoci muže. Jsem v pozici, kdy se mohu ptát: Co mi můžeš nabídnout? Nemám na mysli peníze, potřebuji daleko víc. Potřebuji muže, který hledá dokonalost ve všech oblastech života. Potřebuji někoho, s kým bych vedla rozhovory a kdo by podněcoval svoji moji mysl. Hledám někoho, kdo by bojoval o duchovní hodnoty, s kým bych sdílela svoji víru v Boha. Potřebuji někoho dostatečně citlivého, kdo by mi rozuměl v tom, co zažívám v životě jakožto žena, ale dost silného na to, aby mi dodával odvahu a nenechal mne padnout. Hledám někoho, koho bych si mohla vážit. Nemám problém ho respektovat, jen si to musí zasloužit. Bůh učinil ženu, aby pomáhala muži. Já však nemohu pomáhat muži, který si neumí pomoci sám.“

Když skončila, podívala se na něj a on vypadal poněkud zmateně a plný otázek. Řekl: „Chcete toho hodně.“ Ona mu odpověděla: „Stojím za to.“

Viděl jsem jednu dívku, která na sobě měla tričko s výrazným nápisem vpředu: „Jsem dobrá!“

Nechal jsem ji projít, pomyslel jsem si, že je to velmi krásná dívka, ale možná s trochu přehnaným sebevědomím.

Ale musel jsem to přehodnotit. Na zádech byl na tričku ještě jeden dobře viditelný nápis: „Protože Bůh nevyrábí zmetky.“

Boží modlitba

Když jsi dnes ráno vstával, pozoroval jsem tě a čekal jsem, až na mne promluvíš, aspoň krátce, až se mne zeptáš na názor nebo mi jen tak poděkuješ za něco pěkného, co jsi včera prožil. Ale viděl jsem, že máš napilno s vybíráním oblečení do práce a s hledáním klíčků od auta. Dál jsem čekal, zatímco jsi běhal po domě, chystal sis snídani, naposledy ses pročísl (jak jsi jistě slyšel, přesně vím, kolik vlasů máš). Doufal jsem, že si najdeš minutku, aby ses zastavil a řekl mi aspoň ahoj, ale měl jsi moc práce.

Tak jsem pro tebe rozsvítil nebe, naplnil jsem ho barvami a hlasy ptáků a svěžím povětřím. Ale ty sis toho ani nevšiml. Pozoroval jsem tě, když jsi trochu nervózní rychle jel do práce a trpělivě jsem čekal celý den. Se všemi tvými aktivitami jsem si pomyslel, že jsi moc zaměstnaný na to, abys mi něco řekl.

Když ses vrátil domů, viděl jsem, jak jsi unavený, tak jsem seslal drobný deštík, aby voda odplavila tvůj stres. Myslel jsem, že budeš rád a trochu si na mě vzpomeneš, ale rozčílil ses a ošklivě jsi klel. Tolik jsem si přál, abys na mne promluvil, moc času by ti to přece nezabralo. Pak jsi zapnul počítač. Trpělivě jsem čekal, zatímco jsi do něho koukal a večeřel, ale opět jsi se mnou zapomněl promluvit. Viděl jsem, jak jsi utahaný, a pochopil jsem tvoje mlčení, a tak jsem zhasnul nádheru nebe, ale ve tmě jsem tě nenechal. Vyměnil jsem ji za ohromující záplavu hvězd, i když tě to nezajímalo. Když jsi popřál dobrou noc své rodině, běžel jsi do ložnice a hned jsi usnul.

Vždy bdím nad spánkem svých dětí a kolébal jsem i tvoje sny, protože i když ty to nevidíš, já jsem tady pro tebe pořád. Mám víc trpělivosti, než si dokážeš představit. Chtěl bych tě tím naučit, kolik trpělivosti musíš mít s ostatními. To všechno, co se ti líbí, jsem stvořil jen a jen pro tebe. Mám tě moc rád a každý den čekám na tvoji modlitbu. Ať se ti den vydaří!

Znovu vstáváš a já budu znovu čekat, že si vzpomeneš. Moje láska tě ani na okamžik neopustí.

Tvůj přítel Bůh.

Jeden muž zabloudil na poušti. Když později o svém strašlivém dobrodružství vyprávěl přátelům, přiznal se, že si ze zoufalství klekl a prosil Boha o pomoc.

„A Bůh tvoji prosbu vyslyšel?“

„Ale kdeže!“ Než to stihl udělat, nějaký průzkumník mi ukázal cestu.“

Zdroj: Bruno Ferrero, Hostina pro duši, Portál, s.r.o., Praha 2017 (La cena in Paradiso, Elledici, Torino 2016)