Neviditelný čert

Vánoce, svátky klidu a míru, jsou za námi. Svůj zde před Vánocemi ohlášený slib, že toto období strávím ve stavu úsporného režimu, jsem dodržel. První a druhý svátek vánoční jsem z valné části prospal. Venku jsem se skoro neobjevil, jelikož jsem si do zásoby nakoupil už v neděli a na NČ jsem tu a tam vypustil skromný komentář. Nyní bych si dovolil pootočit list a pohovořit o jednom velmi delikátním a pohříchu tristním problému, jenž sužuje naši skvělou a neobyčejně vyspělou civilizaci, a tím je bezdomovectví. Nosnou část tohoto příspěvku, jenž můžete považovat za osmé prosincové zamyšlení, tvoří lehce poupravený text, který jsem napsal 9. 1. 2009.

Lucifer

Všiml jsem si, že bezdomovcům se v Česku říká bezďáci. Velmi roztomilá terminologie. O poznání méně roztomilé jsou jejich osudy.

Začnu z drsnějšího konce, takže předpokládám, že salonní lidumilové budou mít před koncem tohoto odstavce tendenci mě přinejmenším upálit. Bezdomovci, jak je mám možnost sledovat v Praze, jsou neobyčejně smradlavé existence, povalující se zpravidla před nějakým supermarketem, kde se spolčují do družných hloučků a popíjejí krabicové víno. Když udeří mrazy, zhusta opruzují v prostředcích městské hromadné dopravy, a když udeří ještě víc, tak spontánně chcípají přímo na ulici, popřípadě uhoří v nějaké chatce nebo jsou uhořeni nějakým statečným puberťákem atd. Mnohdy jsou obtížnější než holubi, kterých jsou po městě rovněž mraky, avšak na rozdíl od holubů je spořádaní občané tolik nekrmí.

A teď bych přešel k odstavci, k němuž pokud se cituplný lidumil dostal bez nervového kolapsu, tak snad opět pookřeje. Jaký je tady problém. Na jedné straně je filosofie, že jsou to svobodní lidé, takže by bylo neetické a pochopitelně socialistické, direktivní, totalitní atd. je někam zavírat. Na druhé straně je tady fakt, že tyto lidské bytosti, byť sebesvobodnější, chcípají uprostřed moderní civilizace na ulici způsobem tak potupným, jaký si nezaslouží ani ti holubi.

Jak z toho ven. Můj názor je takový, že o člověka, který se o sebe nedokáže postarat, se musí postarat ostatní lidská společnost. Řešením určitě nejsou almužny, za které si bezďák beztak koupí jenom další krabčák, nejsou to ubytovny a osvěžovny, kam si může bezďák přijít, když to uzná za vhodné, tím mám hlavně na mysli za vhodné se tam přiměřeně slušně chovat, a podobně. S člověkem, který se o sebe neumí a díky následné mentální retardaci ani nechce postarat jinak než potupným smrděním a chcípáním na ulici za asistence levného patoku, nelze jednat jinak než s nesvéprávnou nemocnou bytostí, podobně jako to děláme s některými zvířaty, jako jsou hlavně psi. Takže útulek. Navrhuju zřídit rezervace, kde by tyto postižené bytosti našli relativně slušný, i když pochopitelně skromný, neváhám říci přímo spartánský azyl. Vše hrazeno z veřejných rozpočtů. Nikdo takový by samozřejmě neměl právo se volně pohybovat po městě, vesnici či krajině a debužírovat s krabčákem, kdekoli se mu zlíbí. Konečně s malými dětmi nejednáme jinak – tedy pokud vůbec jednáme.

Útulek, rezervaci, zkrátka zařízení, kde by o tyto bytosti bylo postaráno způsobem, jakým se staráme o zvířátka. Každému by přitom byla nabídnuta šance se zotavit, postavit se na vlastní a zkusit to venku znova. Komu to připomíná koncentrák, komunismus, totalitu atd. připomínám, že ať už je to cokoli, pořád je to důstojnější člověka, než se na ulici rozkládat ve vlastních výkalech. Podotýkám, že pokud bych se já dostal do této situace, přál bych si, aby o mne bylo postaráno, jak jsem napsal. Každý by měl dostat šanci, a to i tak, že nejdřív musí přilézt ke křížku.

Můj aktuální dodatek:

Do textu, napsaného téměř před deseti lety, jsem, až na drobné pravopisné a stylistické úpravy, nijak nezasahoval. Předpokládám, že k němu můžete mít nejrůznější výhrady. Proto ho také předkládám k prvnímu povánočnímu zamyšlení. Důležité nicméně je, aby vám neunikla jeho podstata.

Pokud jde o „záchytné“ zařízení v podobě jakési útulkové rezervace, na své tehdejší představě víceméně trvám. Akceptuji však jakékoli návrhy vedoucí k jejím přiměřeným úpravám. Akceptuji samozřejmě i její oponenturu s tím, že bude doložena rozumnou a logickou argumentací.

Než začnete polemizovat, ať už v komentářích nebo v duchu, zamyslete se především nad tímto:

Uvědomte si, že člověk se může do této situace dostat nejrůznějším způsobem. Ve většině případů si za to může sám. Špatně hospodařil, utrácel peníze za něco, co nebylo nezbytné a v jeho rozpočtu na to nebylo místo, načež upadl do nezvratitelné dluhové pasti. To v dnešní době není až tak velký problém, jelikož se na vás ze všech stran sypou lákavé nabídky, kterak si „bez problémů“ vypůjčit na ten či onen konzumní produkt, přičemž mnohé z těchto nabídek mají nenápadnou formu velmi tvrdé lichvy. Anebo něco zvoráte ve svém rodinném zázemí a vaše manželka vás nechá s pomocí advokátů vykopnout na ulici, přičemž přijdete i o práci. Někdy se na tu ulici dostanete, ani nevíte jak atd.

Ano, můžete pobírat sociální dávky, hledat jinou práci, jít na brigádu, zkrátka pokusit se z té šlamastyky nějak dostat. Jenž ne každý to dokáže psychicky zvládnout. Na ulici mezi ostatními bezďáky vás totiž očekává velmi rychlý duševní rozklad. Otupíte a začnete žít ze dne na den mezi vlastními výkaly s krabčákem v ruce. Cesta zpět už není možná.

Zajímavé je, že Evropa, obzvláště její nejbohatší část, je zaplavována statisíci „ubohých a před válkou utíkajících“ migrantů z Afriky a blízkého východu. Přestože většina z nich nepracuje, nenajdete je na ulicích mezi uhnívajícími bezďáky. „Hodní lidé“ z vládních a neziskových organizací jim zajistí onen útulek či rezervaci a navíc ještě bez hranic. A pokud jim solidární finanční a hmotná podpora nestačí, přilepší si nějakým nestandardním vedlejšákem v šedé či černé zóně. V každém případě drží pospolu a nedovolí, aby se kdokoli z jejich středu (kmene) stal bezďákem zahnívajícím potupným způsobem na ulici.

27.12.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 35