Neviditelný čert

Nedávno jsem byl zde upozorněn na novou knížku od Radkina Honzáka, která se jmenuje Čas psychopatů. Ještě téhož dne jsem vystartoval do prodejny knihkupectví Kosmas, nacházející se v OC Galerie Butovice. Prvního prodavače jsem se zeptal, jestli čerstvě vydanou knížku, kterou napsal Radkin Honzák a v názvu se skví něco o psychopatech, už mají na skladě. Měli. Letmo jsem ji prolistoval a teprve tehdy jsem si všiml, že má ještě druhého autora – Františka Honzáka, bratra Radkina Honzáka. Dlouho jsem se zakoupením neváhal. Později jsem však váhal s tím, jestli z ní něco vytěžím pro potřeby článku na Neviditelném čertovi. Včera jsem se konečně rozhodl, že to zkusím. Výtěžek však nebude o psychopatech, ale o narcistech.

Lucifer

Knížka sestává ze dvou oddílů. První (Co byste měli vědět o psychopatech) sepsal Radkin Honzák, druhý (Psychopati v našich dějinách) František Honzák s několika vsuvkami od Radkina Honzáka. Po relativně krátké rozcvičce v úvodních třech kapitolách prvního oddílu následuje obsáhlejší kapitola, která se jmenuje: Porouchané osobnosti, které dříve nesly punc psychopatie, ale dnes už ne. Je v ní vyjmenováno několik poruch osobnosti tohoto typu, jako třeba schizoidní, paranoická, obsedantně-kompulzivní či histriónská.

Na závěr této kapitoly Radkin Honzák píše, že v dalším textu opouští pojem „sociopat“ (v zájmu zabránění terminologickým zmatkům) a termín psychopat vztahuje pouze na osoby, jejichž odchylka se dá psychofyziologickými metodami objektivně prokázat a její dominantní charakteristikou je absence prožitku strachu.

Ačkoli je celá knížka, až na zmíněnou kapitolu, o psychopatech, zvlášť výživný je druhý oddíl, v následujícím textu předkládám výňatek týkající se narcistů:

Řecká mytologie nám odkázala příběh o Narcisovi, který byl tak krásný, že se neustále shlížel ve svém obrazu a pohrdl láskou nymfy Echo, za což ho Artemis proměnila v květinu, která se neustále shlíží ve vodě, u níž roste. Mexická malířka Frida Kahlo byla ženou mexického malíře Diega Rivery a milenkou komunistického revolucionáře Lva Trockého, nemluvě o dalších avantýrách. Vytvořila sto čtyřicet pět maleb, pětapadesát z nich jsou autoportréty. Na otázku, proč maluje tolik autoportrétů, odpověděla prý: „Protože jsem tak často sama, protože já jsem subjekt, který znám nejlépe.“ Zapomněla dodat – a který obdivuju nejvíc.

Narcista je neuspokojený a neuspokojitelný; miluje totiž svůj přifouklý a načinčaný obraz, nikoliv sebe, protože jeho kvality dokonalosti obrazu zdaleka nedosahují. O co větší je rozdíl mezi oběma polohami, o to víc nejistoty a také o to víc vyžadování, aby se okolí klanělo jeho představě o sobě. Ať už to okolí dělá, nebo ne, narcistovi z toho v žádném z obou případů potěšení nekyne, a tak se v rozporu Doriana Graye, který čím krásnější byl navenek, tím hnusnější měl ukrytý svůj obraz, zavrtává stále víc.

Navenek je narcista sebevědomý, ale spíš nafoukaný než sebejistý, nesnese kritiku a dobře mu nedělá, ani když není neustále vychvalován. Mluví strojeně, má okázalé vystupování, přehnaná gesta, je „patrný na první pohled“ a trochu připomíná Andersenova císaře, který si pořídil vzácné nové šaty. Také se na sebe dost často dívá do zrcadla. V jednání je egoista přisvojující si vše, co přísluší dominantním alfa samcům. Vaše potřeby jsou jen překážkou v jeho uspokojování. Je velmi snadno frustrován a pak se jeho reakce pohybují od zlobných přes histriónské až po sebedestruktivní.

Narcis z principu nemůže být laskavý, vlídný nebo snad nedej bože hodný, přestože se někdy tak snaží tvářit, protože postavení, schopnosti, výkony a práci druhých musí strhat, buď ironicky, a když se mu to nedaří, tak zlostně – a tu je náhle ze společensky dokonalého tvora cosi, co se blíží dinosaurům.

Z narcistů na Pražském hradě nelze nevzpomenout krásného Antonína Novotného. Ten byl uveden v jakémsi západoevropském magazínu jako nejkrásnější evropský prezident druhé poloviny 60. let minulého století, předčili ho už jen krásní, chytří, inteligentní a úžasní Václav Klaus se svými „slůvky“ a Miloš Zeman s úžasnými „bonmoty“. Také Donaldu Trumpovi přiřkli odborníci nadměrnou dávku této charakteristiky. Pokud jde o další známé osoby, je namístě otázka, jak posoudit zpěvačku, která sama sebe ocení jako „národní poklad“, když se k tomu jiní nemají.

Zdroj: Radkin Honzák, František Honzák, Čas psychopatů, Galén, Praha 2018

03.01.2019, 00:16:33   Publikoval Luciferkomentářů: 20