Neviditelný čert

Proč jsme tak úžasní, tak výluční, proč je život na Zemi tak mnohotvárný a proč se právě tady sešly tak fantastické shody, že se pozemský život vůbec mohl zrodit? Dougles Adams ve Stopařově průvodci Galaxií říká: „Představme si kaluž, která se jednoho rána vzbudí a pomyslí si: Nacházím se v zajímavém světě – jsem v zajímavé díře – padne mi jako ulitá, že? Dokonce mi padne pozoruhodně dobře, vznikla asi proto, abych ji zaplnila právě já!“ To je přesné vystižení základního omylu antropického principu, který zaměňuje příčinu a následek. Jedinečnost života na zeměkouli není určena nějakým plánem, ale je dána tím, že život vznikl na základě fyzikálních zákonů a podle nich se vyvíjí. Jak to všechno vzniklo, proč jsme tady… Inu, jsme výsledkem předlouhé cesty metodou pokus‑omyl. Kdyby podmínky v rámci fyzikálních zákonů vypadaly jinak, byl by zde někdo jiný nebo by tu třeba nebyl nikdo.

Stella

Tato myšlenka vůbec není nová. Podobný pohled na svět nacházíme u Epikura, který napsal už ve 4. st. př. n. l., že svět se skládá ze dvou věcí: z prázdna a z atomů. Každý jev má podle něj přirozené příčiny a řídí se přírodními zákony. Ještě dál šel geniální myslitel Titus Lucretius Carus. Své názory shrnul v básnickém díle De rerum natura (55 př. n. l.). Lucretiovo myšlení bylo pro křesťanství natolik nepřijatelné, že přes tisíc let jeho dílo četli jen mniši, a nepochybně potají…

Lucretiovo „kacířství“ se začalo šířit Evropou až poté, kdy byla kopie rukopisu O přírodě náhodně nalezena (1417) a roku 1473 vytištěna. Co se neslučovalo s křesťanstvím? Lucretius odmítá každé náboženství. Považuje je za krutá a plná pověr a lží. Náboženství člověka dusí a neumožňuje mu plně žít. Ale člověk se má vyhýbat utrpení a má usilovat o radost a o štěstí, neboť žádný posmrtný život neexistuje. Vesmír nebyl nikým stvořen a jeho podstatou je neustálé tvoření a destrukce, experimentování a adaptace. Už vůbec nebyl vesmír stvořen pro člověka! Všechno se skládá z neviditelných částic, které se pohybují v prázdnotě. Bez účelu.

V západním myšlení se ovšem stále drží názor, že svět je výsledkem záměru a plánování. Že visí na nebeských hácích. S touto metaforou přišel americký filozof Daniel Dennett. Inspiroval ho k ní výrok pilota průzkumného letadla, který dostal pokyn, aby s letadlem ve vzduchu setrval hodinu na jednom místě: Tento stroj není vybaven nebeskými háky. Dennett si představil háky, které vnucují řešení všeho na světě shora, a vedle nich jeřáby, které budují svět zdola: přirozený výběr.

Matt Ridley se domnívá, že běžný výklad historie v nás podporuje klamnou představu o tom, že dějinami hýbou instituce, bitvy vyhrávají generálové, že jsou státy řízeny politiky, že umělci vytvářejí žánry, že morálku určují bohové a učí ji kněží. Dokonce jsou prý mladé mozky formovány učiteli. Takový přístup klade důraz na záměr, řízení a plánování, avšak pomíjí význam evoluce jako procesu povlovných změn, které nejsou nikým řízeny a kumulují se. A tak cestou přirozeného výběru, cestou emergentní, spontánně vznikají složité struktury.

Při posuzování světa jsme zvyklí vycházet z mýtu o jeho fungování: pokládáme svět za mnohem více naplánovaný, než ve skutečnosti je. Ale ptáky není nutné učit létat, velkou bitvu nejspíš nevyhrál generál, nýbrž epidemie, hlad, zima, jež zdecimovala nepřátelské vojsko, krize nebyla výsledkem spiknutí, ale vznikla jako výsledek nahromadění negativních faktorů (nedejme na předstírání ekonomů, že něco vědí lépe), vynález se objevil, když dozrála technologie… Existují všechny důvody nečíst noviny, v první řadě proto, že nás zahrnují všemožnými (chybnými) příčinami. Pod povrchem se totiž skrývá proces změn a ten je neúprosný, krásný a neplánovaný.

Místo zvané svět se do velké míry samo organizuje, samo mění a vznikají v něm vzorce a trendy. „Divoké husy píšou na obloze V, aniž to zamýšlejí, termiti stavějí katedrály, aniž mají architekty, včely bez jakýchkoli pokynů vytvářejí šestiúhelníkové plástve, lidský mozek se formuje sám, dítě se může něco naučit i bez vyučování, politické události jsou utvářeny historií, ne naopak. Genom nemá žádný hlavní gen, mozek nemá řídicí centrum, žádný jazyk nemá svého pána, ekonomika nemá generálního ředitele, společnost nemá prezidenta, zvykové právo nemá nejvyššího soudce, klima nemá žádný ovládací regulátor, historie nemá svého pětihvězdičkového generála.“

Co tedy hýbe světem? Na prvním místě je to biologická evoluce, která vyvolává změny prostřednictvím přirozeného výběru i prostřednictvím jiných, jednodušších forem. Darwinismus lze označit za „speciální teorii evoluce“. Vedle ní ale existuje „obecná teorie evoluce“, jež se týká společnosti, peněz, politiky, morálky, kultury, jazyka, dějin… Zásluhy na postupných změnách si přisvojují lidé, ale tyto změny se dějí cestou pokus‑omyl, tyto změny dlouho chodí po vyšlapaných cestách, využívají postupné úpravy a přetrvávají selektivně.

Změny nezačínají „nahoře“! Tomuto omylu podléhají teoretici zleva i zprava. Darwin ovšem správně řekl, že složitost přírody ještě neznamená existenci tvůrce. Neplatí totiž, že to, co je uspořádané, musí být plánované. To, co vykazuje pevný řád, také vzniklo cestou pokus‑omyl a souhrou náhod. Jestliže se za alternativu autority obvykle považuje chaos, pak je ale také zřejmé, že nejlepší jsou neplánované trhy, že řád internetu je decentralizovaný (ale je), že jsou zde samoorganizující se systémy…

Ať chceme, nebo ne, každý vynikající výrobek je výsledkem evolučního procesu – zdola nahoru! Zdola vycházejí konstruktivní, přirozené, spontánní změny. „Lidé s velkolepými plány však budou dál působit ostatním mnoho bolesti a utrpení.“ Jinak je ale před námi lepší svět, a to jako vedlejší produkt kulturní evoluce. Je příznačné, že věci špatné nepřináší evoluce, věci špatné bývají náhlé (revoluce). Věci dobré vznikají pomalu, ale nezadržitelně.

Podle Matta Ridleye se vše špatné v dějinách událo zásahem shora, jako výsledek zásahu jednotlivce nebo malých skupin: první světová válka, ruská revoluce 1917, versailleská smlouva, Velká hospodářská krize, nacismus v Německu, druhá světová válka, čínská revoluce, finanční krize 2008. Za vším stojí ti, kdo usilovali o splnění určitých plánů: politici, nejvyšší bankéři, revolucionáři.

Na opačné straně jsou věci vzniklé cestou „drobných přírůstků“, neplánovaně, ba neočekávaně. Jako výsledek aktivit milionů lidí: ústup infekčních nemocí, zajištění potravin pro celou zeměkouli, vyčištění řek a ovzduší, nové zalesňování, internet, mobilní kredity jako peníze, využití genetiky k odhalení zločinů. Sotva bychom za tímto výčtem našli nějaké vládní rozhodnutí.

Ani morálku nemůžeme diktovat či vymáhat. Vznikla spontánně, když se ukázalo, že je výhodné, aby k sobě lidé byli slušní. Také ona je výsledkem neplánovaného lidského konání. Nebyla lidem dána. Velmi sporná je např. úloha jednotlivce v dějinách. Každý je produktem své doby a přiznat velký podíl na prospěšném vývoji se dá snad (jako čestné výjimce) jen Churchillovi… Tolstoj nejspíš při zamyšlení nad Napoleonem vystihl správně, že dějiny tvoří lidové masy, spontánně, bez znalosti cíle (u něj ovšem pohyb mas řídí boží prozřetelnost).

O darwinismu se stále pochybuje, i přes nesčetné experimenty, které dokázaly, že „transformace mikrobů na savce během milionů let je trochu jako letět přes Atlantik a cestou měnit design letadla.“ Např. takové hnutí „inteligentního designu“ není ničím jiným, než snahou posílit náboženskou výuku. Pouze se jeho hlasatelé zaštiťují jiným slovem než „Bůh“.

Evolucí procházejí instituce, města, jazyk, hudba, umění, rodina, manželství! Nikdo tyto změny nepředvídal, a už vůbec je neřídí. Zkrátka: procházejí vývojem. Jenom my, přivyklí věci chápat ve vztahu příčina – následek, se se změnami nechceme smířit, případně jsme z nich zděšeni… Ale každý z nás potvrdí, že to, co platilo včera, dnes už neplatí. Co včera bylo nepřijatelné a nemyslitelné, je dnes normální. A svět se nezbořil. Ba, co víc: prokazatelně směřuje k lepšímu a lepšímu.

To dokazuje Matt Ridley podrobnými rozbory (s využitím statistiky) v kapitolách věnovaných např. rodičovství, úloze vlád, klimatu, penězům, svobodné vůli, čínským reformám… Stojí za přečtení!

Zdroj: Ridley, Matt: Evoluce všeho (Jak malé změny přetvářejí svět), Argo/Dokořán, Praha 2018

16.03.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 27