Neviditelný čert

Papoušek Polly je prý symbolem polyamorie, jejíž vyznavači se sdružují do komunit také u nás. Polyamorie jako praktikování volných svazků s více partnery je hodně sympatické hnutí, i když – ne všude legální. Už samotný fakt, že „někde to jde, jinde ne“, svědčí o tom, že věci sexu, lásky a manželství nejsou dané jednou provždy: ani přírodou, ani společností, ani institucemi. V duchu svého základního názoru, že vývoj se děje zdola, Ridley říká: „Zažehnejme magii kulturního determinismu, místo toho hledejme příčiny chování v evoluci.“ Evolucí se dá vysvětlit většina typicky lidského chování. Rozdíly mezi lidmi (i jejich podobnost) vycházejí zevnitř jednotlivců. Ridleyovi se hrubě nezdá freudovské přeceňování zážitků z dětství a dospívání… Lidská osobnost se přece nevyvíjí shora a zvenčí. Nakonec, posledních dvacet let přineslo také nezvratné důkazy o tom, že např. homosexualita není způsobena naočkováním v dětství a mládí. Jedinec si ji přinese na svět.

Stella

Prodejny hraček někdy bývají rozděleny na růžovou část s panenkami – pro holčičky, a na modrou část s autíčky – pro chlapce. Je zbytečné se rozčilovat nad vnucováním rolí. Odlišné preference totiž vznikly také zdola: předložíme-li dětem hračky, dívenka sáhne po panence, hošík po autíčku. Úplně stejně se při podobném pokusu zachovají primáti! Samice dají přednost věci, která má tvář, samci mají rádi věci pohyblivé. Nejde tedy o kulturní stereotyp, ale o vrozený přístup.

Na rozdíl od obecně přijímaného názoru Ridley podceňuje význam rodičů a učitelů, tedy význam výchovy a vzoru: Naše osobnost je naše, nejsme výtvorem jiných lidí. Osobnost dítěte se utváří zevnitř. Navíc platí, že čím déle žijeme, tím jsme přirozenější a význam institucí a každého vnějšího vlivu vůbec v našem životě klesá. Pokud jde o inteligenci, Ridley se přiklání k názoru, že inteligence je mnohem více, než se obvykle soudí, určena dědičností.

Jak Ridley zdůrazňuje, biologie i technologie jsou systémy informací, fungují tedy na principu společného původu s úpravami. Moře utváří lodě. Když nahradíme sociální, kulturní a rodičovský determinismus evoluční teorií lidské osobnosti, zbavíme se lživé formy kulturního kreacionismu…

Také sexuální přitažlivost prochází vývojem. Muž se sotva dá přesvědčit o výhodách vztahu s moudrou starou ženou. Věřte nevěřte, vždy bude dávat přednost zdravé ženě v plodném věku. Pokud jde o mužské preference, muži každého stáří se „zasekli“ u ženy kolem dvaceti let. Naopak, pro většinu žen je nejatraktivnější muž, kterému je zhruba 43 let – zajištěný, rozumný. Na emocích i uvažování totiž zapracoval přirozený výběr.

Evoluce se neděje podle předem daného záměru, ale vytváří takové vzorce změn, které dávají smysl až při zpětném pohledu. Týká se to i kulturní zvyklosti zvané manželství. Miliony let se na afrických savanách utvářely vzorce lidského páření, vzorce podmíněné instinkty a genetickými sklony. Protože se muži a ženy liší velikostí a silou, je zřejmé, že lidem není vlastní čistá polygamie, jako je tomu u goril. Monogamní svazky jsou u savců neobvyklé (u ptáků ano), ale jak prokázaly studie, monogamie jsou asi výjimečným lidským evolučním vzorcem, starým miliony let: otcové zajišťují přežití potomstva. Nic na tom nemění skutečnost, že se vznikem zemědělství asi před deseti tisíci lety začali mocní muži hromadit majetek a vytvářet si harém z níže postavených žen.

Polygamie se stala běžnou v Egyptě, u Inků, v západní Africe, ve střední Asii. Pro chudé ženy bylo výhodné nechat se živit bohatým mužem. Tento stav tedy představoval velký problém pro chudé muže a také pro výše postavené ženy (které se musely dělit o manžela). V pasteveckých společnostech Asie a Arábie tak nastalo období nevídaného násilí. Právě tady je počátek slavných výbojů Attily, Čingischána, Kublajchána, Tamerlána… Pobít muže, děti, staré ženy a odvléci mladé ženy – to je adaptivní, evoluční důsledek určitých podmínek selektivního výběru, na jehož počátku nestál žádný plánovač.

Poněkud mírnější soužití než u čistě pasteveckých zemí vykazují polygamní společnosti Egypta, západní Afriky, Mexika, Číny. I zdejší muži v nižším postavení mohli vlastnit více žen a muži bohatí nazývali manželkami i skupiny žen, které si vydržovali na těžkou práci.

Se vznikem obchodních měst se situace začíná měnit. Ukrást něčí manželku už není předností a manželská věrnost se stala ctností – viz Homérovy eposy. Na konci antiky monogamie zvítězila, a početná vrstva neurozených mužů tak měla snazší přístup k ženě a sexu. Právě tito neurození muži nejlépe vnímali, s čím přišlo křesťanství: myšlenku manželství jako jednoho těla, jedné duše. Manželství jako posvátného svazku.

Ovšem až do raného novověku probíhal boj mezi polygamií praktikovanou aristokraty a monogamií příznačnou pro měšťanskou vrstvu a pro poddané. Obě podoby svazků se střídaly. Např. za Olivera Cromwella vládla v Anglii monogamie. Za Karla II. sice neoficiálně, ale přece, polygamie. Po třicetileté válce, roku 1650, povolil Norimberský parlament sňatky kněžím. Někteří pak měli až deset žen… Roku 1696 se narodil maršál Mořic, hrabě Saský, který měl první dítě v patnácti letech, sám pak byl nejstarší z 354 uznaných levobočků kurfiřta saského a krále polského Fridricha Augusta I… A to se psalo křesťanské 17. a 18. století!

Střední vrstva se nemínila s podobnými výstřelky aristokracie smiřovat. Svědčí o tom i boj vedený během 18. století ve jménu zrušení práva první noci. Nakonec se ale monogamie stala normou i u šlechty a např. královna Viktorie přísně dohlížela na chování mužů královské rodiny… Tento vývoj přinesl jeden podstatný pozitivní důsledek: v Evropě zavládl mír!

Jinak tomu bylo ještě v 19. století u muslimů a u mormonů (Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů). Mormonská polygamie (ovšemže zdůvodněná zjevením…) vyvolala zuřivý odpor a vlnu děsivého násilí. Mormoni se oficiálně zřekli polygamie roku 1890, ale víme, že v některých jejich komunitách mnohoženství přetrvává.

Proč se monogamie ukázala být výhodnou? Společnosti přináší prospěch: mladí muži jsou vedeni k práci, ne k boji. Významně klesá násilí. Roste sociální soudržnost a produktivita. Vyrovnal se poměr mezi pohlavími. Celkově se omezily destruktivní tendence. (Kam povede nedostatek žen v Číně? Tedy – důsledek sociálního inženýrství?)

Možnosti blahobytného státu konce 20. století monogamií znovu otřásly. Roli živitele nahradily sociální dávky. Muži se stali polygamními více než kdykoli předtím (ve 20. století), pro ženy je svobodné mateřství přijatelnou, ba žádoucí volbou. Muž ztratil potřebu bezpečně dovést potomka k dospělosti, žena odmítla být nevolnicí zavřenou doma. Pokračuje nikým neřízený vývoj. Kdo ví, co doba přinese? Možností je několikero: polyandrie, polygynie, skoro zbytečně u nás trestná bigamie, triáda (mimochodem, znám takovou domácnost, skvěle prosperuje!).

Papoušek Polly symbolizuje vícečetný volný svazek, u nás pak ledňáček symbolizuje věrnou manželskou lásku (tedy také ochotu zříci se ve prospěch životního partnera vedlejších radovánek, to jest ochotu přinést oběť). Ptáčci, ptáčci! Jste za vším, ne že ne.

Zdroj: Ridley, Matt: Evoluce všeho, ARGO/DOKOŘÁN, Praha 2018

25.03.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 34