Neviditelný čert

Lidské bytosti se angažují v mnoha různých druzích snah vysvětlit svět okolo sebe, ale jen jeden specifický druh vysvětlení se normálně považuje za "vědecký".

Lucifer

Jestliže vysvětlení dovoluje úspěšně do detailů předvídat, co se stane, když provedeme experiment, který do té doby nebyl nikdy uskutečněn, pak je nanejvýš zřejmé, že takové vysvětlení si zaslouží být nazváno vědeckým. Vysvětlení, která jsou založena na tradičních či náboženských soustavách věr a nemohou posloužit k předpovědím, si toto zařazení jistě nezaslouží. To platí i o vysvětleních typu "přání otcem myšlenky" či o ideologii, kde zdrojem důvěry ve vysvětlení je něco jiného než racionální myšlení.

Otázka, zda je možné rozhodnout, co je a co není věda, a jak k tomuto rozhodnutí dospět, je ústředním tématem filozofie vědy. Nejznámější navrhované kriterium pro toto rozhodnutí je kriterium falzifikovatelnosti, všeobecně připisované filozofu Karlu Popperovi. Podle tohoto kriteria je vysvětlení vědecké tehdy, lze-li z něho vyvodit takové předpovědi, jež mohou být falzifikovány - to znamená, že se předem nedá vyloučit, že předpověď se nesplní a prokáže se tak její nepravdivost. Toto kriterium může být za jistých okolností záludné, protože není vždy jasné, co lze uvažovat za falzifikaci. Pozorování mohou být podbarvená teorií, protože už k stanovení, co experiment ukazuje, je potřebná teorie. Ale zdá se, že tato potíž není důležitá.

Superstrunová teorie je do značné míry spekulativním počínáním. Teoretici uvažují o velmi spekulativním předpokladu, že by bylo možné nahradit elementární částice strunami nebo ještě exotičtějšími objekty, a snaží se zjistit, zda lze na tomto předpokladu založit vědeckou teorii schopnou poskytnout falzifikovatelné předpovědi. Ale chceme opravdu uznat, že každá spekulativní činnost je vědecká? Mezi kosmology je oblíbený následující příběh:

Proslulý vědec (podle některých to byl Bertrand Russell) měl jednou veřejnou přednášku o astronomii. Vylíčil, jak Země obíhá kolem Slunce a jak Slunce obíhá kolem středu ohromného souboru hvězd, kterému říkáme Galaxie. Po přednášce starší dáma v místnosti vstala a řekla: "Co nám to tu povídáte, je nesmysl. Svět je ve skutečnosti deska na hřbetu obrovské želvy." Vědec se shovívavým úsměvem odpověděl. "A na čem stojí želva?" "Jste chytrý, mladý muži, velmi chytrý", řekla stařenka. "Ale potom už jsou směrem dolů samé želvy."

Zdroj: Peter Woit, Dokonce ani ne špatně (Lesk a bída strunové teorie) 

23.11.2010, 20:16:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0