Neviditelný čert

Před nedávným časem, jenž mi však připadá díky strmému proudu života dávný, jsem vás zde seznámil s knížkou Andrease Knufa zbývající se efektivním zklidněním splašené mysli. Tím druhým a do této chvíle posledním vstupem z tohoto zdroje byl „Rámus v hlavě (stádo opic a kravské přežvykování myšlenek)“. Včera pozdě večer, když jsem začal u svého notebooku resuscitovat z náročného pracovního dne, sáhl jsem do sloupce knih nalevo od monitoru a namátkou vylovil tento brožovaný výtisk. Letmo jsem jím zalistoval a můj zrak nakonec zakotvil na podkapitole „Nechat dít“. Po krátkém čtení jsem dospěl k závěru, že něco takového je nejen nanejvýš potřebné, ale že se myšlence nechat se spontánně unášet proudem života čím dál tím víc podvoluji. Že se s touto adaptací na reálnou skutečnost nejen smiřuji, ale dokonce v ní nalézám podnětné zklidnění své mysli, aniž bych upadl do pasivní nehybnosti.

Lucifer

Andreas Knuf jednou narazil na zajímavou studii. V ní se dočetl, že vědci zkoumali, jak by se měl nejlépe chovat brankář při penaltě. Na první pohled to vypadá dost banálně, ba z vědeckého hlediska až směšné, ale závěry této studie až tak banální nejsou. Na základě sledování téměř 300 fotbalistů se ukázalo, že brankáři většinou skočili do rohu branky, přesně tak, jak by se to asi očekávalo. Vědci však dospěli k závěru, že by brankáři penaltu chytili dřív, kdyby místo toho prostě zůstali stát uprostřed branky.

Zmíněná studie ukazuje, že někdy vůbec nemusíme dělat příliš. Můžeme jít jednoduchou cestou, nechat se unášet proudem života. Můžeme ale jít i složitou cestou, tedy plavat proti proudu. Bohužel si naše mysl často ráda volí druhou cestu, neboť chce mít život plně pod kontrolou. Ráda plánuje, organizuje, předvídá a velmi se snaží, aby vyřešila všechny problémy, které si ovšem většinou nejdříve sama vytvořila. Nechat něco dít je pro ni těžké, protože se pak musí vzdát zdánlivé kontroly nad situací a nad životem. Věří, že když všechno neovládá, budou se dít strašné věci. Proto pro ni neexistuje snad nic složitějšího než se svěřit proudu života.

Nechat něco dít neznamená, že spoléháme na to, že něco bude takové, jaké to chceme mít. Nebude to žádná přehlídka splněných přání bez vlastního přičinění. Znamená to, že věci smějí být takové, jaké jsou, i když nejsou takové, jaké bychom je chtěli mít. Neboť toto Já, které si něco přeje, je naše mysl, která si myslí, že naprosto přesně ví, co potřebujeme. Ale nezřídka se mýlí a někdy si dokonce přeje něco, co by pro nás bylo velice škodlivé.

Nechat dít nutně neznamená být pasivní a nic nedělat. Ale nic si neplánujeme do posledního detailu a můžeme spontánně reagovat na nastalou situaci. Nenaučili jsme se „nechávat věci dít“, nebo jsme to postupem času zapomněli. Většinou začínáme být aktivní ještě před tím, než se něco může stát. Takže se sotva kdy dozvíme, že by se věci staly i bez našeho přičinění.

Mnohé v našem životě vůbec nemusíme plánovat, stane se to samo od sebe, tedy pokud se tomuto procesu nepostavíme do cesty. Existuje nádherné přirovnání, které popisuje, že nežijeme svůj život, ale život žije takříkajíc nás. Jsme jako flétna, na které si chce život hrát svou píseň. Nemusíme na flétnu hrát sami, jen se musíme postarat, aby byla dobře vyčištěná a aby jí život mohl proudit. Jsme dokonce velmi špatnými hráči na flétnu. Když se snažíme hrát sami, většinou z toho nevzejde nic dobrého. Naše hra často působí křečovitě, předstíraně, není přirozená a spontánní. Když přenecháme hru životu, své existenci, hned zní hudba úplně jinak. Když budete opravdu otevření, nemůže se stát nic zlého.

Na závěr tohoto kratičkého pojednání o spontánním podvolení se proudu života Andreas Knuf píše:

Nedávno jsme s jedním známým, který u mě byl na návštěvě, vyzkoušeli toto: Protože u mě ještě nikdy nebyl, chtěl jsem ho trochu provést po městě. Ale pak nás napadlo, že by mohl provést po městě on mě místo já jeho. A tak mi dvě hodiny ukazoval město, ve kterém ještě nikdy nebyl. Na každé křižovatce se rozhodoval, kam dál. Neuvěřitelně jsme se pobavili a já viděl ve svém městě věci, kterých jsem si nikdy dříve nevšiml!

Zdroj: Andreas Knuf, Jak zklidnit splašenou mysl – Cesta k vnitřnímu klidu, Grada Publishing, a.s., Praha 2014 (Z německého originálu Ruhe da oben! Der Weg zu einem gelassenen Geist, Arbor Verlag GmbH, Freiburg 2010)

05.11.2019, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11