Neviditelný čert

Jsou okamžiky, kdy mě vůbec nic nenapadá.

Lucifer

Vlastně od chvíle, kdy jsem opustil vinohradskou nemocnici, se to nestalo ani jednou. Pořád mě něco napadalo. Pořád jsem k něčemu směřoval. No a tu máš čerte kropáč, od počátku večera mám v hlavě vymeteno. Jediná věc, která mě napadla, ovšem až po dlouhé odmlce, byla ta, o kterou se teď snažím - tj. hodit ten pocit o ničem do několika písmenkových řádků.

Tyto řádky jsou o ničem, takže komu se nechce o ničem číst, udělá nejlépe, když přestane v tomto místě a pustí si televizi, nebo si přečte něco jiného, a nebo se pokusí sám něco napsat, nebo zajde do kina, do hospody, na špacír - zkrátka cokoli udělá, učiní pro sebe mnohem více. Kdo však má pocit, že i když to nebude o ničem, přesto by o něco přišel, nechť pokračuje ve čtení dalších řádků.

Po roztodivném úvodu o ničem bych si nyní dovolil nastínit, kudy cesta nevede. Odpověď je jednoduchá: Nevede nikudy. Takže - ať už se vydáte kamkoli, vždycky někam dojdete. Důležité je, abyste se vůbec vydali - je úplně jedno kam. Protože, když zůstanete stát na místě, tak dříve či později dojdete k velmi smutnému závěru, že už nemáte kam jít. No a to je právě ten okamžik, kdy si uvědomíte, že jste se ocitli Nikde, kam žádná cesta nevede.

To mě tedy podržte. Začínám mít pocit, že se začínám poněkud zamotávat do osidel matematické logiky. Stojíte, nejdete nikam a přitom jste došli do Nikam za pomoci svého smutného závěru. Takže - i když nikam nejdete, tak přece tam dojdete. Není to legrace?

Není - protože když nemáte ani jeden nápad, ale díky svému dlouhodobému zvyku máte pocit, že když nenapíšete alespoň pár řádků, nemůžete jít spát - začínáte se stávat vážným klientem psychiatrické kliniky.

No vida - a už jsem našel cestu, která někam přece jenom vede.

Tak dobrou noc, dobré ráno a hezký pátek - a já vyrážím směrem Bohnice.

];-)

26.11.2010, 00:07:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2