Synchronicita III (Péťa Pištec)

rubrika: Pel-mel


Po několikaleté odmlce se vracím k fenoménu, pro nějž Carl Gustav Jung zavedl pojem synchronicita. Jedná se o akauzální (příčinně nevysvětlitelný) sled událostí, které vykazují smysluplnou či významnou shodu okolností. Kupříkladu se vám zdá sen o Africe, dopoledne se hned po prvním kliknutí na některý ze zpravodajských webů dočtete, že v Angole explodovala elektrárna, a odpoledne vás v antikvariátu osloví žena afrického původu, do které se večer zamilujete. Ne proto, že jste měli ten sen a četli něco na internetu, ale proto, že byste se do ní zamilovali tak jako tak. Ona synchronicita vám však naznačuje, že jste tak učinili správně. Asi to není úplně dobrý příklad, jelikož jsem si ho zrovna vycucal z palce, ale podstatu jste snad vstřebali.

Již nějaký čas mi na stole leží knížka od Roberta H. Hopckeho s hlavním titulem „Nic není náhoda“, která oplývá synchronistickými událostmi na nejrůznější způsoby. Nebudu vás oblažovat dlouhým sledem citací z této knížky, uvedu jen některé autorovy myšlenky a formulace. Následovat bude pozoruhodný synchronistický příběh z téhož zdroje. Na úvod však učiním jakousi odkazovou rekapitulaci předchozích příspěvků, které jsem zde na toto téma publikoval.

 

Lucifer


V posledních letech mě synchronicita provází na každém kroku. Možná či spíš nejspíš mě něco takového provází již od samého zrodu. Bezpochyby nejen mě. Ne každý dokáže něco takého smysluplně vnímat. Neznal jsem však teorii Carla Gustava Junga, a tak jsem se tím až tak moc nezaobíral. Pak jsem na jeho teze narazil. Výsledkem mimo jiné bylo, že jsem zde na toto téma publikoval celou řadu článků, kupř.: Synchronicita, Synchronicita II, Příběhy, jež prozrazují synchronicitu, Danosti lidského života, To nemůže být náhoda, Synchronicita v moderním pojetí (zbytek najdete v odkazech tam uvedených).

 

Robert H. Hopcke začíná svoji knížku myšlenkou, že život každého člověka je postaven na vyprávění příběhů. Následují citace vybraných pasáží:

 

Co kdyby to, co prožíváme jako svůj životní příběh, bylo ve skutečnosti jen fikcí, literárním dílem? Jak bychom to poznali?… Za předpokladu, že by ten příběh byl souvislý a postavy a jejich životy by měly smysl, jak by pak postava toho příběhu věděla, že je v nějakém příběhu? Je jasné, že potom by jedině něco mimo tento příběh, něco, co by přišlo zvenčí, mohlo postavu upozornit na povahu příběhu, který prožívá. Ale přesto, i kdyby to byla ta nejpodivnější věc nebo událost, musela by být sama také součástí toho příběhu: musela by dávat smysl nebo mít význam s ohledem na postavy, zápletku, začátek, prostředek a konec toho příběhu, že?

 

Právě smysluplnost takovýchto náhodných událostí způsobuje, že je synchronistická koincidence odlišná od ostatních typů shody okolností… to, co se zdálo nahodilé a bezvýznamné, se nakonec ukáže značně důležité. A důležitost zápletky nejvíce souvisí s emocionálním dopadem, jaký mají takové události na život postav, se způsobem, jakým ho tyto události mění a transformují. Někdy k lepšímu, jindy zas k horšímu, vždy však významně.

 

Synchronistické události nás konfrontují s faktem, že ty příběhy, které si o sobě vytváříme, ty příběhy, které bychom rádi prožívali, nejsou někdy nezbytně nutně těmi příběhy, které skutečně prožíváme, nebo které bychom prožívat měli.

 

Synchronistická událost je shoda okolností, která v sobě nese pro zúčastněnou osobu subjektivní význam. Jako u všech subjektivních záležitostí, to, co jedné osobě připadá významné, tj. mající nějakou hodnotu nebo smysl, či jak hodnotu, tak smysl ve svém důsledku, může druhá osoba považovat za naprosto bezvýznamné.

 

Události, kterým říkáme synchronistické, obecně mají čtyři hlavní rysy. Za prvé, tyto události jsou spojeny akauzálně, a nikoli propojeny řetězcem příčin a důsledků, které by člověk dokázal rozlišit coby záměrné a zapříčiněné jím samým. Za druhé jsou tyto příhody vždy doprovázeny hlubokým emocionálním prožitkem, většinou při události samé, ale ne vždy. Za třetí je obsah synchronistického zážitku, tedy to, co ta příhoda vlastně je, vždy ve své podstatě symbolický, a skoro vždy se vztahuje ke čtvrtému aspektu synchronistické události, tj. k tomu, že se tyto shody okolnosti vyskytují v období důležitých životních přechodů. Synchronistická událost se v příběhu našeho života velmi často stává bodem zvratu, změny, či obratu.

 

Tolik zatím poznámky Roberta H. Hopckeho k synchronicitě, k některým dalším se ještě možná vrátím. Nyní už ten slíbený synchronistický příběh. Je to příběh Sharon, která se Hopckemu představila jako potomek dlouhé řady silných a parapsychicky nadaných žen:

 

Jedna věc, kterou udělaly spolu s babičkou právě v době, kdy Sharon začala projevovat zájem o chlapce, jí navždy utkvěla v mysli. Babička pekla jablkový koláč a Sharon, které bylo tehdy dvanáct let, jí pomáhala. Babička ji náhle vyzvala, aby vzala jablko a opatrně ho oloupala tak, aby proužek slupky zůstal celý v kuse. Sharon, která dobře znala babiččinu schopnost „vidět věci“ a bohatství staré tradice, dané jejím apalačským původem, babičku poslechla. Pak jí babička řekla, aby slupku vzala, podržela ji v ruce a usilovně přitom myslela na muže, který jednou bude v jejím životě tou pravou láskou. Pak aby hodila slupku přes levé rameno. „To písmeno, které slupka vytvoří, je první písmeno jeho křestního jména.“

 

Jak se s babičkou shodly, podle tvaru slupky na podlaze to nemohlo být jiného než P, ale Sharon, dědička této tradice zvláštního věšteckého nadání žen své rodiny, se rozhodla, že tradici vylepší, a hodila slupku přes rameno ještě jednou, aby získala také iniciálu příjmení své pravé lásky. Z té se nakonec vyklubalo další P, čemuž se s babičkou v té době smály a dělaly si legraci, že je Sharoniným osudem provdat se za Péťu Pištce z dětské říkanky, který tak falešně hraje, nebo za nějakého Pěkného Papriku. Nicméně v rodině, kde se sny předvídající budoucnost a parapsychické vazby mezi ženami braly jako každodenní samozřejmost, Sharon na příhodu nikdy nezapomněla, ačkoli o ní nikdy nikomu nevyprávěla, a když začala chodit s chlapci, potají stále vyhlížela pana P. P.

 

Samozřejmě, že nikdo z chlapců, s nimiž si kdy dala rande, tyhle iniciály neměl. Po škole se seznámila s Davidem a poprvé v životě se šíleně zamilovala, aniž brala zřetel na starou předpověď. Během jednoho roku se zasnoubili a vzali se, a uplynula celá řada dalších let. A pak jednou o Vánocích, rok po smrti Sharoniny tchyně, byli s Davidem v domě jeho otce. Tchán měl v úmyslu dům prodat a Sharon s Davidem mu pomáhali projít všechny věci na půdě a rozhodnout, co zahodit a co si nechat. David tam našel nějaké hračky, které jeho matka uložila ze sentimentálních důvodů do krabice, a se smíchem vylovil starou černou flétničku, jaká se dává ve škole dětem, aby si zvykly na hru na nějaký hudební nástroj a naučily se číst noty. Jeho otec láskyplně zavrtěl hlavou a zeptal se Davida, zda si vzpomíná, jak celý rok bez ustání hrál a hrál a doháněl tím celou rodinu k šílenství.

 

Aniž by si byl vědom, co pro ni jeho slova znamenají, otočil se David k Sharon a jen tak mimochodem řekl: „No jo, tenkrát mi začali říkat Péťa Pištec, a dokonce se to přes mého bratra tak ujalo, že tak na mě začala volat i děcka ve škole. Mému muzikantskému sebevědomí to zrovna moc nepomohlo.“

 

Zdroj: Robert H. Hopcke – Nic není náhoda (Příběhy našich životů z hlediska neobyčejných shod okolností), z anglického originálu There Are No Accidents (Riverhead Books, New York 1997), vydalo nakladatelství Ikar Praha s.r.o. v roce 1998


komentářů: 5         



Komentáře (5)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Marky
5
Marky * 27.01.2020, 18:25:10
Ten seriál je vážně návykový...už jsem ho viděla celý.
Lucifer je tam za rebela, co nikdy nelže. Je to dobře vymyšlený Úžasný

Lucifer
4
Lucifer * 27.01.2020, 15:49:49
Dva komentáře z oficiálního traileru Season 1, Lucifer (viz odkaz od Marky).

Maya Hooper:

He says "my name is Lucifer."
Girl: "Like the devil?"
Me: "No, like the cat from Cinderella."

Jako kočka z Popelky Úžasný


Wiener Jim:

Lucifer, the world's first rebel. The first one to take a stand against absolute power......If he was real I might think he gets a bad rap.

Lucifer, první světový rebel. První, kdo se postavil proti absolutní moci ... Kdyby byl skutečný, mohl bych si myslet, že dostane nepříjemný úder.

Marky
3
Marky * 27.01.2020, 14:39:07
To jsem si jednou na podzim, bylo to minulý rok, zadala do vyhledávače slovo " synchronicita" a progooglila jsem se až sem na NČ. Mrkající...fakt...
Mimochodem doporučuji návykový seriál Lucifer, který jsem tehdy začala sledovat na Netflixu...

https://www.youtube.com/watch?v=X4bF_quwNtw


Lucifer
1
Lucifer * 27.01.2020, 11:49:32
Carl Jung Speaks About Synchronicity
https://www.youtube.com/watch?v=1EXTGfM8n-E

Synchronicita - řeč kvantového pole (Reinkarnace, Stanislav Grof)
https://www.youtube.com/watch?v=_xHL4iNw110

«     1     »