Neviditelný čert

Sedmého února jsem slavil narozeniny. Při této příležitosti jsem se sešel s empetrem v Nových Butovicích. Nejdříve v jedné restauraci, kde nás v podobě jedné sklenky vína oběma obsloužila robotí ruka. Pak jsme šli do jiné restaurace, kde se k nám připojil empetrův známý R. Tam jsme pili pivo, asi tři každý, ale mohu se mýlit. V čem se ale mýlit nemohu je, že jsem od empetra dostal k narozeninám knížku. Jako autor je uveden Karel Klostermann, nicméně ji z jeho pozůstalosti připravili Kristina Kaiserová a Ivan Martinovský. Celá knížka je věnována dopisům Karla Klostermanna jeho druhé ženě Barboře, kterou Klostermann něžně nazýval Betty. Klostermann byl český spisovatel německé národnosti, který se vyskytoval převážně na Šumavě a psal převážně česky. To se týká i dopisů Bettyně. V knížce je u každého z nich však uveden i německý překlad. Už jenom ty dopisy představují dost objemné a kvalitní literární dílo. 50 dopisů, první z nich je z března 1889, poslední z února 1919. Úvodu knížky vévodí úvaha Karla Klostermanna, která je mi velmi blízká, a proto jsem se rozhodl, že vám ji předložím (doslova a do písmene):

Lucifer

Je mi skoro padesát let a mám tudíž život za sebou. Myslím, že pohlížím na svět a na lidi objektivně a nepředpojatě: myslím si to, s jistotou to nevím. Míval-li jsem iluze, nepozbyl jsem jich rázem ani způsobem takovým, že by trpkost mi po nich zbyla v duši: zdá se mi spíše, že se domluvily se skutečností, že pomalu s ní splynuly: nepovstal mi tudíž nikdy spor s pozitivním žitím.

Nebyl jsem nikdy nemocen: proto při všem soucitu, jejž chovám k neduživým, choroby mě nelákají, nejméně choroby činů, jejž nějakým způsobem nedovedu stopovati ani rozebírati.

Nereptám proti osudu ani proti lidem, ježto jsem přesvědčen, že jsem zavinil sám vše, co mě v životě potkalo zlého a nepříjemného.

Víra a naděje mě neopustily nikdy ani na chvilku, a skepse není mým údělem.

Lidé mě nezklamali, protože jsem v nich nehledal anděly, jakož i já anděl nejsem. Je na světě mnoho ubohých, zvrácených, pobloudilých a lehkomyslných, ale velmi málo opravdových zlosynů: mně učinili lidé nesrovnale více dobrého než zlého: byl bych nevděčný, kdybych jich nenáviděl.

Žen si vážím. V mém mládí mě nehýčkaly ani neklamaly. Vedle mé zkušenosti jsou, jakými je příroda stvořila: neměl bych odvahy odsouditi kteroukoli z nich; pochybily-li, neodolaly přírodě, lásce nebo předsudkům. Neidealizoval jsem jich nikdy, ačkoli jsem chápal zplna, proč jiní tak činili, mně stačila skutečnost, abych v nich viděl, co je nejlepšího, nejšlechetnějšího a nejkrásnějšího na světě. Běda nám, kdyby neměly slabosti! Jsou ženy, že bych za ně dal bez rozmyšlení život, a přece bych nemohl říci, že bych byl do nich zamilován, už proto ne, že na ně žárlím. Nevím, čím to je…

V Plzni, dne 25. března 1897

Zdroj: Karel Klostermann: Dopisy Bettyně (Briefe an Betty), vydali Kristina Kaiserová a Ivan Martinovský, Albis International, 1995

15.02.2020, 20:16:48   Publikoval Luciferkomentářů: 14