Neviditelný čert

Už jste někdy odešli z divadelního představení o přestávce? Já s manželem občas ano, někdy se nám po zhlédnutí první části představení zdá, že čekání na jeho konec by bylo zbytečné plýtvání času. Radši si koupíme na zbytek večera lahev červeného a zatlačíme slzu nad cenou vstupenek.

Marky

Neodcházíme často, divadlo máme rádi, některé herce známe i osobně, ale tento týden se opět (ne)zadařilo. Představení mělo být o ráji, jenže autor asi chtěl tak moc úpěnlivě vyjádřit, tak moc věcí, že se do toho trochu zamotal a výsledek byl, podle mého mínění, křeč a zoufalství. Nové bylo to, že se nás snažila zadržet šatnářka, která tvrdila, že i jí se první část zdála prapodivná, ale že pak nakonec zazní poselství, které je „wau“. To poselství měla být myšlenka, že kdyby lidé nebyli blbí, byl by na světě ráj. Nechci rozebírat informační hodnotu takového sdělení, ani to, že ráj si představujeme každý jinak a už vůbec ne, co autor myslel tím, že lidé jsou blbí.

Lidský ráj ponechme stranou. Osud (nebo synchronicita?) tomu chtěl a ten stejný den, který jsme byli v divadle shlédnout “ráj”, odešla ráno do nebe šestnáctiletá členka našeho domácího kočičího gangu, dá se říct, že vlastně jedna ze zakládajících členek. Jsem si naprosto jistá, že odešla do kočičího ráje. Chcete vědět, jak takový kočičí ráj vypadá? Pokládám se ohledně koček tak trochu za znalce. Po domě nám totiž již druhé desetiletí pobíhá kočičí parta, která teď čítá dva statné kocoury a již jen jednu kočičí slečnu. Takže nějakou odbornou představu ohledně místa, kam odchází kočičí duše, mám.

Tak především, je tam spousta kartonových krabic všech velikostí. Krabice jsou samozřejmě otevřené a v některých jsou polštářky. Takový krabicový nebeský ostrov, ve kterém kočky bydlí. Také je tam nekonečně mnoho kožených sedaček, aby se po nich dalo válet a brousit si o ně drápky. V kočičím ráji nesmí chybět použité froté papuče, houbičky na nádobí, korkové zátky, lesklé náušnice a malé plyšové myšky na hraní. Kolem dokola je veliká zahrada se spoustou stromů, keřů a záhonů s hráškem, šantou a bájnou bylinkou, na které rostou výborné nakládané olivy. Jsou tam koberce a koberečky na schovávání a značkování, a také květináče na vyhrabávání hlíny a shazování z čehokoliv dolů.

Kočky jsou tam v tlupách, dvojicích, nebo i jako samotáři, můžou si dělat, co chtějí a kdy chtějí. Takže spát celý den a v noci řádit. A možná tam mají i kopie svých lidí, kterým dovolí, aby je hladili, mazlili se s nimi a nosili jim kapsičky Felix, případně vyčesávali kožíšek.

Tak takhle nějak asi vypadá kočičí ráj, a protože kočky nejsou blbé, mají ho některé už na zemi. 

28.02.2020, 00:06:53   Publikoval Luciferkomentářů: 6