Z perspektivy satelitu (Trochu pod mikroskopem, více dalekohledem)

rubrika: Pel-mel


Současná situace není ani přirozená, ani nevyhnutelná. Ale zároveň máme mnohem více možností, než si myslíme. Znalost historie slouží právě tomu, abychom si nekonečných možností byli vědomi. Historické události se ovšem nedají předvídat a vývoj nelze vysvětlit žádnou nevyhnutelnou zákonitostí. Dějiny jsou totiž chaotické, a nepatrné změny mohou vést k úplně odlišnému než předpokládanému výsledku. V Číně luskne šupinami zvířátko, v Austrálii se vznese černá labuť… Žádný historický optimismus, o němž jsme se učili ve škole, v knize Yuvala Noaha Harariho (Sapiens, Stručné dějiny lidstva) nehledejte.

 

Stella


Kam to vede?

 

Minulost představuje jasnou cestu – směrem k nám. Ale cesta do budoucnosti se větví a může nabrat zcela nečekaný směr. Přestože historiografie vykládá minulost jako jeden nevyhnutelný příběh, ten, kdo určitou epochu zná nejlépe, ví, že se všechno mohlo odehrát úplně jinak. Věc ze zpětného pohledu zjevná vůbec ve své době zřejmá nebyla – to je železný zákon dějin. Před dvěma tisíci let by nikoho nenapadlo, jak ovlivní lidstvo jedna esoterická židovská sekta, a počátkem 20. století by nikdo nehádal, že dvacáté století poznamená tehdejší hrstka bolševiků.

 

S jistotou můžeme tvrdit jen to, že se dějiny neodvíjejí ve prospěch lidstva. Člověk je příliš slabý na to, aby chod dějin ovlivnil podle svých představ. Biologickou evoluci ani historii lidstva totiž jedinec nezajímá. Ve jménu lepší budoucnosti může sice idealistický vyznavač zasvětit svůj život některé „kulturní nákaze“ (viru), ale málokdy k užitku jedince nebo celku. Takovým virem může být úplně náhodný ideál (nacionalismus, náboženství, komunismus), jenž se pak šíří světem paraziticky, jako mem, i v době, kdy jeho vyznavač už nežije.

 

Avšak memetiku, podobně jako postmodernismus, mnoho vědců odsuzuje a přiklánějí se spíše k názoru, že se šíření memu jako kulturní informace dá vyložit pomocí teorie her. Virus každého typu se ovšem šíří jen proto, aby prospěl sám sobě (dynamika nekonečných závodů ve zbrojení), aby se množil, aby přežil. Nějaký člověk, který se považuje za vrchol tvorstva, zůstává mimo hru.

 

Odborníci se dlouho domnívali, že každá kultura je ucelená a neměnná. Ale za konzistentní můžeme považovat pouze fyzikální zákony, zatímco lidská kultura je v pohybu plném rozporů. Snaha vybalancovat tyto rozpory vždy vede ke změně. Tak např. politické dějiny jsou od Velké francouzské revoluce řadou pokusů o řešení těžko řešitelného: konfliktu mezi rovností a svobodou. Tento konflikt je charakteristický také pro současnost. Ať už máme na mysli tyranii sovětské cesty k rovnostářství, nebo konflikt mezi republikány a demokraty v USA. Volnost vede k nerovnosti a rovnost omezuje svobodu lépe situovaných. Za svobodu se platí těžká daň. Podobná disharmonie je zákonitá a pro vývoj nezbytná (kognitivní disonance). Nutí nás věci zlepšovat. Konzistentní společnost pak existuje jen tam, kde se málo přemýšlí.

 

Mají dějiny směr?

 

Ano. Větší civilizace absorbují malé kultury. Bez ohledu na „věčné říše“ je sklon k sjednocování jasný a z nadhledu mnoha tisíciletí zřejmý. Vývoj postoupil od několika tisíc lidských kultur či komunit (ještě 10 000 let př. n. l.) až k afroasijskému gigantu současnosti. Téměř všichni sdílíme jeden geopolitický systém. Všude platí právní systém, lidská práva a mezinárodní právo (alespoň teoreticky). Vědci celého světa sdílejí úplně stejné představy. Dnes už neexistuje žádná „autentická kultura“.

 

V prvním tisíciletí před naším letopočtem se zrodily tři potencionálně globální řády: jako první – peněžní. (Peníze jsou duševním vynálezem sdílené imaginace, výsledkem kolektivní představivosti. Vyjadřují univerzální důvěru, umožňují bezpečnou spolupráci bez ohledu na víru, pohlaví, rasu, věk – překonávají kulturní rozdíly, jsou vrcholným důkazem lidské tolerance. Bohy máme různé, peníze vzýváme stejné.)

 

Ale aby se svět nestal jediným bezohledným tržištěm (neboť peníze také nahlodávají mezilidské vztahy), druhým řádem, který lidi sjednocuje, je řád politický, v podobě říše.

 

Standardizace je po všech stránkách výhodná. Velká říše, která pohlcuje malé národy a malé státy, představuje nejstabilnější formu vlády a vedle nezměrného vykořisťování vždycky přinesla také prudký rozmach kultury. Pokud se podrobené národy z područí osvobodí, na místo říše bývalé rychle nastoupí říše nová.

 

Zdá se, že nadešel čas imperiální nadvlády nad světem. Národní státy překážejí nejen při uplatňování mírových zájmů a při ochraně lidských práv, ale hlavně při řešení globálních planetárních problémů. Státy už dlouho ztrácejí samostatnost – vlivem působení mezinárodního kapitálu a mezinárodní, tedy mnohonárodní, elity. Nová říše je utvářena jak mocným kapitálem a přeléváním pracovních sil, tak informacemi bez hranic. Koho dnes zajímají postoje nějakých vlád? A impériu dává přednost stále větší počet lidí, to je zcela nesporný fakt.

 

Za třetí globální řád považujeme tři univerzalistická náboženství: buddhismus, křesťanství, islám. Jejich vznik je možná vůbec nejvýznamnější revolucí dějin. Stará náboženství byla lokální a exkluzivní. Nová přispěla k sjednocení lidstva svým misionářským charakterem: reprezentují nadlidský řád, který platí vždy a všude. Přinesla systém závazných norem a hodnot plynoucích z nadpozemského řádu, který není lidským výplodem. (Tím také náboženství posiluje stabilitu společenského uspořádání – jsou věci, o kterých se nediskutuje. K otázce náboženství je dobré dodat, že všechny ideologie jsou náboženské, ať se opírají o Boha, nebo o přírodní zákony. Také humanismus je uctíváním lidstva a dělí se na tři sekty: liberální humanismus, socialistický humanismus, evoluční humanismus. Všude najdeme zakladatele, rituály, svatyně i svaté…)

 

Svět zkrátka sjednocují peníze, univerzální náboženství a impéria.

 

Jak k tomu došlo?

 

Biologický druh sapiens rodu Homo ještě zhruba před 2,5 miliony let dováděl (a bál se) se svými sestřenicemi a bratranci: s šimpanzi, orangutany a gibbony. Měl ale také sestry a bratry a bylo jich po světě rozeseto šestero druhů. Proč se právě Homo vyšvihl z někdejší poloviny potravního řetězce až na vrchol, je trochu záhadou. Právě tak se zatím úplně nedaří vysvětlit, proč právě sapiens někdy před 100 000 lety začal své vítězné tažení – od využití ohně po rozbití atomu. Teorie křížení je podpořena důkazy, ale genů našich někdejších příbuzných není tolik, aby odpověděly na otázku, proč se druh sapiens tak rozšířil. Pravděpodobnější je druhá teorie: sapiens jiné druhy vytlačil a nebylo to přemlouváním.

 

Ovládnutí ohně byla převratná věc: člověk získal kontrolu nad něčím silnějším, než je on. Proč ale zároveň po dvou milionech let, kdy se s člověkem relativně mnoho nedělo, získal jeho mozek schopnosti, jež uplatňuje dodnes, nevíme. Možná se o to přičinila náhodná mutace. Každopádně někdy před 70 000 lety začala první a zásadní revoluce: kognitivní.

 

Člověk je společenský tvor, který se dobře snese zpravidla se skupinou do 150 lidí. Aby se lidé mezi sebou nepobili, je nezbytné vhodně komunikovat. Jazyk Homo sapiens je neobyčejně tvárný, a umožňuje tak rozvinout nejsložitější formy spolupráce. Neslouží jen k tomu, aby druhé informoval, kde co je, ale k tomu, aby sdělil, kdo s kým a proč a kdoví, co z toho bude. Neboť informuje především o vztazích. Upozorňuje, na koho si dát pozor. Ano, Harari je přesvědčen, že jazyk se vyvinul především ke klevetění. Klevety jsou totiž základem veškerých informací do dnešních časů.

 

Jenom člověk je schopen věřit věcem, které neexistují. Opici nepřesvědčíme, že bude mít v ráji nekonečné množství banánů, když si stávající banán odřekne. Člověk dokáže jazykem vyjádřit věci smyšlené a ovlivnit jimi třeba – celý svět. Protože právě kolektivně sdílené mýty umožňují spolupráci nejširších společenství. Bez rozpaků věříme v existenci společenského řádu, automobilové společnosti, akcií, práva na sebeurčení, v peníze – jakkoli nic z toho reálně není. Jsou jen naše společné představy. Tyto sdílené představy, společenské konstrukce, zajišťují stabilitu, která trvá, pokud lidé v tyto představy věří.

 

O revoluci zemědělské píše Harari zcela bez obvyklých iluzí – jako o největším podvodu lidských dějin. Člověka si ochočily a zotročily rostliny. A evoluční úspěch Homo sapiens byl vykoupen těžkou dřinou a devastujícím účinkem, pokud jde o zvířata i přírodu jako celek.

 

Vědecká revoluce (smyčka se zpětnou vazbou) také patří k mnoha jevům, jež Homo sapiens neměl čas vstřebat. Je to událost a proces příliš mladého data. Paradoxně, nebo logicky (?) díky ní člověk poprvé získal schopnost dějiny nejenom měnit, ale také ukončit.

 

„Vědecká revoluce nebyla revolucí vědomostí, ale naopak revolucí neznalosti. Největším objevem bylo zjištění, že na řadu důležitých otázek zatím nemáme odpověď.“

 

Jednu odpověď má Harari za jistou: člověk neprospěl nikomu a ničemu.

 

(Stella: Prosím případné čtenáře, aby příspěvek nevnímali jako obsahově vyčerpávající. Postihnout celé lidské dějiny je od Harariho troufalý pokus, upozornit na všechny aspekty rozebírané v jeho knize není v podobném článku ani možné. Pro hrubou představu o člověku biologicky omezeném, ale vládnoucím mnoha možnostmi, snad text postačí. Cituji: …, ale upřímně řečeno, jak dlouho bude možné podepírat zeď, která odděluje katedru biologie od katedry práva a politologie? “Nepochopila jsem úplně Harariho pojetí abstraktního a konkrétního – on tyto pojmy ani nepoužívá. Nevzpomínám si ani na slova obraznost, fantazie. Možná jsem přehlédla zmínku o emocích a obecně přijímaný názor o geneticky podmíněné potřebě spirituality. Nepřišel čas přeptat se Platóna na ten skutečný svět? Jestlipak má v jeskyni signál? Kredit určitě nevyčerpal.)

 

Zdroj: Harari, Yuval Noah: Sapiens, Stručné dějiny lidstva, LEDA 2018


komentářů: 9         



Komentáře (9)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »


8
xxx (neregistrovaný) 24.03.2020, 11:53:53
Marky,
u Lucifera na blogu najdete i chobotnice!
Bez nadsázky, fascinující jsou! Schopnost měnit i barvu, inteligence... Co my víme! Nebo: co všechno my nevíme. Natož, co všechno neumíme.

Marky
7
Marky * 24.03.2020, 09:27:58
ad6) To je moc zajímavé čtení, škoda, že už nefunguje to video.

Mě fascinuje inteligence chobotnic.
https://www.denik.cz/veda-a-technika/alternativni-inteligence-chapadla-chobotnic-jsou-schopna-premyslet-i-bez-mozku-20200626.html

https://svetemzvirat.cz/chobotnice-desive-inteligentni-tvorove/

6
xxx (neregistrovaný) 23.03.2020, 09:54:41
5
Jistě. Hmyz je schopen i dokonalé organizace.
Ale: proč se u člověka utvářela mluvidla a ruka tak, jak se utvářela, a jak se stalo, že člověk abstrahuje.
Harari podotýká, že platíme věčnými bolestmi zad a porodními bolestmi a nedozrálostí mláděte za NEPŘIROZENÝ vzpřímený postoj...

Možná je něco z otázek, když ne z odpovědí, skryto i v závěru onoho rozhovoru s prof. Bičákem zde na Čertím poklábosení.

Hmyz: https://www.neviditelnycert.cz/blog/popularne-naucny-koutek/1782-vilik-maja-beruska-aninka-ferda-proste-hmyzovi.html

Marky
5
Marky * 23.03.2020, 08:14:43
ad3)"To mě vždycky trápilo: proč vývoj jiných druhů, které na Zemi byly miliony let, nevedl ke kultuře." Jiné druhy nemají stejnou definici kultury jako my Usmívající se Myslím, že o komunikaci zvířat a rostlin máme ještě pořád dost zkreslené představy.

Lucifer
4
Lucifer * 22.03.2020, 21:13:15
A co takhle matriarchát.

Ženy rozhodují, muži jsou 5 kolo u vozu. I takhle vypadá matriarchát, přibližuje cestovatelka

https://www.youtube.com/watch?v=eBnEWCID7lc

Úžasný

Stella
3
Stella 22.03.2020, 20:50:23
Díky, Marky.

To mě vždycky trápilo: proč vývoj jiných druhů, které na Zemi byly miliony let, nevedl ke kultuře.
Proč tedy také nemají (neměly)článkovanou řeč.
Pro vyjádření KONKRÉTNÍHO skřek asi stačí.

O někdejších otcích v tlupách zase Harari říká, že je nějaké otcovství vůbec nezajímalo.
Zvláštní kapitolu věnuje patriarchátu, uznává, že musí být něčím výhodný, ale nedovede příliš odpovědět - proč.


Marky
2
Marky * 22.03.2020, 20:03:03
Nebyli si jisti (nějak mi vypadlo slovo).

Marky
1
Marky * 22.03.2020, 20:01:02
Vzpomínám si na článek v kulturní antropologii, lidská řeč se podle něj vyvinula kvůli tomu, aby mohli muži kontrolovat své ženy, když odcházeli na lov. Nebyli si totiž jestli případný potomek je jejich, nebo někoho jiného z tlupy. Takže doufali, že to někdo když tak práskne Mrkající takže vlastně klevety.

Zajímavý přispěvek Stello! Usmívající se


«     1     »