Neviditelný čert

Loni jsem slíbila mámě, že pod stromečkem najde nějakou knížku, kde by se mohla více dozvědět o lucidním snění. Hlavně nechtěla odbornou učebnici, tak jsem intuitivně, nebo spíš naprosto náhodně, vybrala knihu od Roberta Waggonera „Lucidní snění – Brána k vnitřnímu já“, která měla celkem dobré recenze. Autor knihy se naučil lucidně snít v šestnácti letech a od té doby se systematicky věnuje průzkumu lucidního snění, publikuje a přednáší na univerzitách v USA, Izraeli a Velké Británii. Do jmenované knížky jsem před Vánocemi ani nenahlédla (jak je normálně mým zvykem), půjčila jsem si ji až nedávno, až když jí máma dočetla. A jedním slovem, ta kniha je „bomba“. Aspoň pro mě. Konečně nějaký skutečný průvodce divnosvětem lucidní snové reality!

Marky

O lucidním snění jsem už tady psala dříve (Co se ti dnes zdálo?, Slova z prostoru, V síti, Počítání oveček), podstatou lucidních snů je to, že si ve snu uvědomíte, že to co prožíváte, je sen. Mám pocit, že si ale dost lidí plete živé sny, nebo věštecké sny s lucidními. Lucidní sen nemá žádné zvláštní znaky, není to tak, že se ráno probudíte a říkáte si, to jsem měl neuvěřitelně živý (katastrofický, věštecký, filozofický…) sen, byl tak jiný, reálný, tak zvláštní, asi to byl lucidní sen. Takhle to vážně není. V lucidním snu prostě jen zjistíte, že sníte a rozhodnete se dělat něco svojí vůlí, změníte děj svého snu, třeba se rozhodnete proletět nad krajinou, nebo prostě jdete něco prozkoumat. A o to právě jde, můžete snové krajiny prozkoumávat, a když se ráno probudíte, pamatujete si své zjištění, zážitky, objevy a případné rozhovory se snovými postavami.

V knize Roberta Waggonera je skvěle popsáno, jak se v lucidním snu dá chovat, že vždycky nemůžete dělat všechno, co vás napadne, jak tvrdí některé publicistické články. Upozorňuje na další vrstvy nevědomí, a na něco, co je ještě za oponou lucidního snu, mohu jen potvrdit, že takto přesně to prožívám už desítky let také. V lucidních snech například můžete skutečně komunikovat se snovými postavami, vědomě a naprosto reálně. Rozhovory s nimi a jejich odpovědi na vaše otázky jsou někdy velice zvláštní a neočekávané, R. Waggoner se domnívá, stejně jako já, že lucidní sny a tyto postavy nejsou jen produktem vlastního nevědomí a připojuje zážitky, kdy se mu podařilo navázat kontakt se snem samotným (s něčím co stojí nad, či za oponou).

„Když lidé uvědomující si svůj sen začnou se snovým prostředím komunikovat, objevují principy jeho fungování. Fakt, že toto fungování je naprosto odlišné od fungování fyzické reality, nám nedává žádný důvod k tomu, abychom snový svět ignorovali, popírali jeho existenci nebo odmítali jeho statut jako prostředí se svými vlastními principy, jako jiný druh reality.“

Jedním z principů této reality je efekt očekávání, který má takový vliv, že ke změnám v průběhu snů dochází okamžitě se změnou očekávání. Když například prolétáváte zdí a na vteřinu si pomyslíte, že se to třeba nepovede, situace se přizpůsobí. Už se mi několikrát stalo, že jsem se buď zasekla ve zdi, nebo jsem skončila v nějaké místnosti se spícími lidmi.

„V lucidním snu si uvědomíte, že účinek očekávání (a všechna pravidla proměňování reality) funguje jako určité sebereflexní vzdělávání. Pokud očekáváte problémy, pokud očekáváte hněv, pokud očekáváte trest, lucidní sen vám na vaše očekávání odpoví odpovídajícími obrazy a situacemi. Ve vašich prožitcích se z velké míry zrcadlí vaše očekávání, která pochází z vašeho přesvědčení, myšlenek, nápadů, představ a emocí.“

Dalším principem je efekt neočekávání. Co se stane, když provedeme v lucidním snu něco neobvyklého (točíme se dokola, začneme gestikulovat rukama) a nic konkrétního neočekáváme? R.Waggoner se po mávání rukama například dostal do temnoty – do prázdného prostoru, při otáčení kolem vlastní osy se jeho mysl stala vesmírnou zářivou světelnou koulí. Vypadá to, že ono neočekávání boří hranice myslitelného, můžeme pocítit nějakou velice působivou subjektivní snovou fantazii.

„Jak překonat očekávání? Jak objevit to, co se nalézá mimo vaši zkušenost? Jak se napojit na neznámé? V lucidním snění k tomu používáme záměr. Kdykoliv sen požádáme, aby nám něco ukázal, používáme záměr. Když zvoláme: ‚Chci slyšet tón svých pocitů!‘ vyjadřujeme svůj zájem. Slovo ‚záměr‘ neboli ‚intence‘ pochází z latinského intendere, což znamená ‚natáhnout se k něčemu‘. Kdykoliv ignorujeme snové postavy a obrátíme se přímo ke snu, náš záměr se ‚natáhne‘ k vědomí za snem. Záměr dává vědomí za snem příležitost k odpovědi. Záměr žádá neidentifikovatelnou tvořivou sílu, aby nám ukázala něco důležitého, vybrala nějakou věc ze všech možných, myslitelných i nemyslitelných, známých i neznámých, a podle tajemných zákonitostí záměru a svých vlastních vybrala to, co lucidně snící v daný okamžik uvidí.” Tuto tvořivou sílu nazývá R.Waggoner „vnitřní realitou“, která dokáže vědomě a štědře odpovídat na otázky, které jsou jí položeny.

Zdroj: Robert Waggoner, Lucidní snění – Brána k vnitřnímu já, FONTÁNA, 2015

22.04.2020, 20:42:26   Publikoval Luciferkomentářů: 6