Neviditelný čert

Už zhruba čtvrt roku se po světě potuluje zvláštní koronavirus, který způsobuje onemocnění Covid-19 zvrhávající se v pandemii. Někde to vypadá opravdu dost ošklivě, v Česku na to zatím zemřelo něco málo přes tři sta lidí. Prý asi jenom proto, že vláda zavedla důrazná omezení našich životních aktivit. Vážně? K sepsání tohoto „rouhačského pamfletu“ mě podnítil úvodník „Rouška for ever“ Ondřeje Neffa alias Astona na jeho Neviditelném psovi.

Lucifer

Aston naznačuje, že i když se Covid odebere do nikam, roušky nám zůstanou. Je trochu opatrný, takže říká „pravděpodobně“, ale nejspíš si myslí, že už se bez nich tak jako tak neobejdeme. Dokladuje to jakýmsi experimentem s nakaženými křečky, jehož výsledkem je, že křečci s chirurgickou rouškou měli mnohem větší naději přežít. Nedivím se. Představte si, že v nacistickém koncentračním táboře naženete do plynové komory stovky lidí, polovinu z nich obdaříte plynovou maskou, a pak tam do té komory napumpujete smrtící plyn. Kdo přežije? Samozřejmě že ti s plynovými maskami, tedy pokud mezitím nezemřou hlady.

Netroufám si říci, jak tento koronavirus vznikl. Zajímavé je, že obtěžuje pouze lidi a křečky v „plynových komorách“. Působí to dojmem, že vznikl cíleně. Virů podobného typu kolem nás kolují mraky. Už od samotného vzniku lidské rasy. Teprve když se lidé začali přemnožovat, docházelo k pandemiím, kdy ten či onen vir se tomu přemnožení „pokoušel“ zabránit. U jiných živočichů to fungovalo jinak. Pokud na této planetě začínají vymírat některé živočišné druhy, nemohou za to viry, ale lidé, kteří planetu devastují. Lidé devastují i sami sebe. Jejich dekadentní životní styl v podobě konzumní likvidace imunitního systému.

Lidstvo zažilo už řadu virových pandemií. Některé z nich vedly k obrovskému úbytku obyvatelstva. Ti, co uklízeli hromady mrtvých, měli roušky. Ne proto, že by mohli ještě více nakazit ty mrtvé, ale aby nenakazili sebe. Nikdo však až do dnešní doby nevyhlásil, že za těchto okolností je třeba zarouškovat všechno obyvatelstvo. Zamezit jeho volný pohyb i tam, kde se hromady mrtvol nenacházejí, nasáčkovat je do domovní izolace. Oplotit jejich existenci kdekoli, kdykoli a jakkoli. Lidstvo to přežilo a v důsledku vědeckotechnického pokroku se začalo přemnožovat ještě více.

Drtivá většina lidí, která zemřela s tím, že u nich byla zaregistrována přítomnost dotyčného koronaviru, zemřela v podstatě na úplně jinou nemoc. Koronavirus to více či méně urychlil, Tento virus je pro náš imunitní systém naprostá novinka, se kterou nemá žádné zkušenosti. A tak dochází k jeho mobilizaci. U lidí zasažených chorobami ve vyšším stadium je již dost narušený a nemá šanci. Zkolabuje. Pak už můžete zemřít na cokoli. Jako třeba u HIV-AIDS. Když řádil tenhle blízky příbuzný aktuálního koronáče, žádná vláda plošné nošení roušek nenařizovala, nikoho necpala do domácího vězení, nevytvářela armády nezaměstnaných a nedevastovala ekonomiku. HIV-AIDS je bezpochyby stále aktivní, ovšem na úrovni zanedbatelného šumu.

Myšlenka, že nastal čas, abychom se definitivně izolovali od jakéhokoli přírodního vlivu, který nám může ublížit, možná i trochu snížit naše přemnožení, je více než absurdní. Pokud to není cílená aktivita vládců světa za účelem udělat z běžných lidí neškodný dav zarouškovaných otroků, pak se jedná o něco ještě horšího. O naprostou rezignaci na schopnost člověka vypořádat se s přírodou přirozeným způsobem. Někdo se nám snaží naznačit, že i přes veškerý vědeckotechnický pokrok jsme dospěli do stadia, kdy holé přežití spočívá už jenom v organizovaném pochodu s rouškami v dvoumetrových odstupech. To je samozřejmě momentálně nezvládnutelné, mnozí se však tomu již přizpůsobili a dalším se budou postupně přitahovat šrouby.

Jak už jsem řekl, ostatním živočichům na této planetě je tato záležitost naprosto ukradená – tedy až na křečky v „plynových komorách“. Dočetli jste se snad, že někde došlo k velkému úhynu toho či onoho mimolidského živočišného druhu v důsledku koronáče? Ani potkani či krysy, kteří se bez roušek shlukují v tlupách s bezpochyby mnohem menší roztečí, než jsou dva metry. Naši „domácí mazlíčci“ v podobě degradovaných psů s tím též nemají žádný problém. Mořští živočichové mají problém pouze s megatunami plastů, které do oceánů sypeme, a ptáci jsou rádi, že je svým hlukem obtěžujeme poněkud méně.

Jednoznačně odmítám nosit na veřejnosti roušku, pokud se nebude jednat o zcela výjimečnou situaci. Jako třeba že bych dělal chirurga nebo uklízeče hromady infikovaných mrtvol. Koronáč možná mám, možná nemám (v podstatě už ho máme skoro všichni), v každém případě se cítím zdravotně dostatečně nezávadný a lidem, kteří ze mne mají strach, se dokážu vyhnout širokým obloukem. Dodržuji základní hygienu a nedovolil bych si kolemjdoucím, kterých se neštítím, prskat své sliny do tváře. Pokud lidé nejsou schopni chovat se kultivovaně, tak asi nezbývá ne zapráskat nad nimi nějakým bičem. Ale já v tom nejedu a nemám v úmyslu si nechat zarouškovat svět a přírodu, do které jsem se narodil a se kterou jsem doposavad žil v míru. Nenechám si vzít alespoň ten kousek svobody, který jsem si vydobyl. Než otroctví, radši smrt.

23.05.2020, 18:48:05   Publikoval Luciferkomentářů: 23