Sluneční ráno na Junkáči

rubrika: Pel-mel


Nastal poslední den v červenci roku 2020. Po noční pracovní pauze jsem se opět usadil na lavičce v horní části Junkáče se dvěma plechovkami Gambáče, abych se přivítal se Sluncem.

 

Lucifer


Předchozí sezení mého již zaběhlého rituálu proběhlo bez vosího pozdravu. Kam jste se poděli mé vosí přítelkyně, jedna čí dvě? posteskl jsem si a vyprázdnil tentokrát či už tenkrát jednu plechovku Gambáče. Možná si ta vosí dvojka přečetla Jó pes, ale vosa! a naštvala se, že jsem ji napráskal na Neviditelného čerta. Těžko říct, ale to bylo teprve třicátého dne v červenci, který se měl skončit až dne následujícího.

 

Měl jsem nicméně jinou návštěvu. Na lavičce asi deset metrů de té mé se usadil pán zhruba stejného věku jako já a v ruce třímal zhruba stejnou plechovku zlatavého moku jako já. To má být jako můj zrcadlový obraz nebo co? zeptal jsem se pošklebujícího sluníčka. Ten člověk čučel stejným směrem dolů a dělal podobné pohyby jako já.

 

Ten den – když to píšu, tak ještě tento – jsem na horní lavičku Junkáče usedl opět se dvěma plechovkami Gambáče. Zítra už bude srpen, říkal jsem si, a upadl do sentimentálního žalozpěvu. Když tu náhle zjevila se moje věrná vosa. Obkroužila moji plechovku, potom moji hlavu.

 

A zase bylo krásné sluneční ráno na Junkáči.

 


komentářů: 0         



Komentáře (0)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_