Neviditelný čert

Tak, jako většina z nás se také Václav Havel před vstupem do politiky domníval, že přes všechny dosavadní nedostatky v řízení země politici vědí něco víc, jsou nějak jinak disponováni a při rozhodování se řídí důvody, k nimž my ostatní nedohlédneme. Po osobním seznámení s realitou vrcholné politiky rychle poznal, že představa o jakémsi zasvěcení, posvěcení, byla naivní iluzí. Barack Obama se považuje za „realistického optimistu“. Ve svých vyčerpávajících vzpomínkách se snaží dobrat odpovědi, jak bojovat s určujícím vlivem „zlovolné informační architektury“ a jak si zachovat vlastní osobnost.

Stella

Občas se zamýšlím nad tím, proč nejvíc nepřátelství v ostatních vzbuzují chytří, slušní, neokázalí, nevyřvávající lidé. Nedejbože, pokud je takový člověk ještě bohatý a ke všemu filantrop! Štědrá charita je nutně podezřelá a vede k intenzivnímu pátrání, „co je za tím“, protože to přece není normální! Běda někomu, kdo se v tomto smyslu vymyká většině bez podobných možností. Že je skromný? Ale jděte, on to jenom hraje!

Náš je chlapík, který dokáže bouchnout do stolu, ale ne aby podpořil státnické rozhodnutí, ale aby přisprostle zavtipkoval, chlapík, který se důsledně vyhýbá moudřejším, (protože je obyčejný zbabělec), a naopak ty moudřejší k naší potěše pořádně shazuje. Ten jim to nandal, co? On je prostě takový nějaký jako my. Ale má veliké ambice, podívejte se, to je pašák! Kam to dotáhl! Co na tom, že po něm zbude jen pachuť po nabubřelé trapnosti a pocit hanby z nepatřičnosti toho, že na svém postu neprospívá ničemu, jen si tam tak-trvá.

Barack Obama v rozhovoru pro The Atlantic magazine zdůrazňuje, že „Je důležité být ukotven v nějakých etických a morálních principech, v základní lidské slušnosti. V průběhu mého prezidenství lidé často nechápali, jak vlastně funguje moc. Mysleli, že příkrost a schopnost být hodně nepříjemný nějak povede rychleji k cíli. A pamatuji si i na chvíle, kdy začínali být frustrovaní i moji vlastní voliči, aspoň ti z řad inteligence. Stavěli mě do kontrastu s Lyndonem Johnsonem, říkali: „I když to byl grázl, dokázal prosadit zákon o volebních právech,“ a tak podobně. „A tak se musíš, Obamo, chovat i ty, jsi zbytečně slušný.“

Po dopsání mé knihy mě přepadly obavy nad mírou, do jaké jsme ztratili společný příběh a společně sdílená fakta… Bez sdíleného narativu se demokracie stává velmi obtížnou… Je to docela drastická změna. Část sdíleného amerického narativu byla výsledkem působení tří velkých kabelových televizí a hrstky disproporčně vlivných novin. Ale džina už zpátky do lahve nevrátíte. Nezmizí internet a nezmizí ani tisícovky stanic, které vysílají pro úzce politicky vyhraněné publikum všech možných názorů… Dnes se dají šířit šílené lži a konspirační teorie pouze pomocí textu. Představte si, co se bude dít, až bude možné zfalšovat videozáznam, aby to vypadalo, že vy a já na něm říkáme prakticky cokoli. A velmi brzy to možné bude.

Musíme vymyslet, jak spolu pohromadě na globální úrovni žít. A zda to zvládneme bez kastovních systémů a bez nevyhnutelného konfliktu, k němuž výrazná sociální stratifikace po většinu dějin vedla… Pryč je doba, kdy nějaký hladovějící zemědělec vzhlížel k paláci svého krále a říkal si: Ano, tak to má být… Ochota přijmout svůj osud či úděl kvůli barvě pleti, pohlaví, víře nebo sexuální orientaci-tedy ochota přijmout, že jste méně než někdo jiný-vymizela.

Typ maskulinity, s nímž jsem vyrůstal, odkazuje zpět ke třicátým a čtyřicátým letům nebo ještě dál. Jeho součástí je, že muž drží slovo, že nese odpovědnost, že si nestěžuje, že to není zákeřný spratek, naopak, že slabší proti šikaně takových spratků brání. A tak jsem si myslel, že i když jste třeba někdo, komu leze na nervy politická korektnost dnešní levice a kdo si přeje, aby chlapi byli zase chlapi, a má plné zuby věčných stížností na patriarchát, že naším vzorem nebude naříkající, prolhaná postava neschopná nést jakoukoli odpovědnost… A já pořád cítím obdiv k velké části tradičních hodnot, jež se někdy popisují jako maskulinní. Které se týkají velké (válečné) generace a zahrnují schopnost se obětovat.  

To je na tom zajímavé. Na střední škole vidíte různé partičky, šikanu, křivdy a povrchnost toho všeho a říkáte si: Až jednou vyrostu, už s tím nebudu mít nic společného. A pak vstoupíte do místní politiky a jste svědkem stejné stupidity, stejných banalit. A pak se posunete do Kongresu a ještě později se účastníte zasedání G20 a na každé úrovni čekáte, že to všechno začne být rafinovanější, sofistikovanější, promyšlenější, více precizní a méně sebestředné. A zjistíte, že je to pořád jako na střední škole. Dynamika lidských vztahů je překvapivě neměnná, pouze nabývá různých forem. A ukáže se, že stejné silné stránky i slabosti se vyskytují napříč kulturami a že jsou součástí politiky. To by mělo lidem dát sílu.

V čem je podle Baracka Obamy ona naděje? V tom, že politika je zvládnutelná! Ovlivnitelná jedním každým z nás.

Zdroj: Obama, Barack: Jsem opatrný optimista (The Atlantic/Jefrey Goldberg), Respekt č. 48, ročník XXXI, str. 34

28.11.2020, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 16