Neviditelný čert

Odjíždím z Prahy někam ven. Jdu hledat pěnu dní. Snad ji najdu. Anebo sám sebe. Anebo nic. Něco však určitě najdu. A kdyby ne, tak se až tak moc nestane. Kdy se vrátím, netuším. Možná nikdy. Přesto to ale přece jenom zkusím.

Lucifer

Jedna z nejkrásnějších knížek, které jsem kdy četl, a bylo to dávno, je od francouzského prozaika, novináře a kritika, jazzového hudebního skladatele, trumpetisty, dramatika, písničkáře, herce, malíře, překladatele, scenáristy a člena kolegia patafyziky Borise Viana, a jmenuje se Pěna dní. Román začíná krásně a končí krutě.

Tady je jeho vlastní předmluva:

„Hlavní věcí v životě je vynášet o všem apriorní soudy. Skutečnost je taková, že masy se mýlí a jednotlivci mají vždycky pravdu. Z toho však není radno vyvozovat pro život žádná pravidla: k tomu, aby se člověk podle nich řídil, nepotřebují být formulována. Jsou tu pouze dvě věci: láska na všechny způsoby k hezkým dívkám a hudba z New Orleansu nebo od Duke Ellingtona. Všechno ostatní by mělo zmizet, protože všechno ostatní je ošklivé, a síla těch několika následujících stránek, které to mají dokázat, je v tom, že onen příběh je naprosto pravdivý, neboť jsem si jej od začátku až do konce vymyslel. Jeho hmotné ztvárnění ve vlastním slova smyslu je založeno v podstatě na posunutém promítnutí pohnuté skutečnosti s hřejivou atmosférou do roviny vyprávění nepravidelně zvlněné a pokroucené. Jak uvidíte, je to postup, pokud tu vůbec jaký byl, k němuž se mohu klidně přiznat.“

Nemám k tomu co dodat.

21.02.2021, 20:25:52   Publikoval Luciferkomentářů: 10