Neviditelný čert

To největší vzdělání získal Roth při rozhovorech s českými spisovateli v normalizační době. Alespoň to sám tvrdí. Vstřebal totiž historickou zkušenost, která Spojeným státům citelně schází. Kdyby viděl bláznění současné Ameriky, musel by křičet, že to přece ve svých knihách říkal, a proč ho lidi, proboha nečtete? Inu, proto, že jsme líní sáhnout po zdroji a proto, že “...dnes je všechno černoch tady a černoch tam… To, co se přihodilo Colemanovi (byl vyhozen z univerzity kvůli domnělému rasismu – pozn. Stella) se slovem „přízraky“, je všechno součást jednoho obrovského selhání. Za časů mých rodičů a dost dlouho za vašich a mých časů platilo, že zaostával žák. Dnes je to předmět. Číst klasiky je příliš obtížné, takže za to mohou klasici. Dneska studenti prosazují svou nedostatečnost jako výsadu. Nedokážu se to naučit, tak je s tím něco v nepořádku. A také je především něco v nepořádku s tím nemožným učitelem, který to chce učit. Už neexistují měřítka, pane Zuckermane, pouze názory.“

Stella

Nad hrobem

Lidská touha po začátku, středu a konci – konci odpovídajícímu velikostí začátku a středu – se nikde nenaplňuje tak dokonale jako v dramatech, která Coleman vyučoval na Athena College. Ovšem mimo antickou tragédii z pátého století před naším letopočtem nelze u dospělého člověka považovat očekávání nějakého závěru, o spravedlivém a dokonalém vyvrcholení ani nemluvě, za nic jiného než pošetilou iluzi… Je pravda a vedle ní je zase jiná pravda. Přestože po světě chodí plno lidí, kteří si myslí, že mají vás nebo vašeho souseda přečteného, neexistuje žádné dno vědomostí, jehož by se člověk mohl dobrat. Pravda o nás je nekonečná. Stejně, jako lži… Rozerván ze dvou stran… nesnášenlivými zuby tohoto světa. Antagonismem, jímž tento svět je.

Monika Lewinská jako představitelka své generace

Vždyť ona to vykládala každému. Ona prostě patří do téhle vylízané generace. Kvák, kvák, kvák. Část těch děcek je dokonce pyšná na svou povrchnost. Důležitá je upřímnost. Upřímná prázdnota, totální prázdnota. A ta upřímnost platí na všecko. Ta upřímnost je horší než faleš a ta jejich nevinnost je horší než zkaženost. Všechna jejich dravost se skrývá pod upřímností. A pod způsobem vyjadřování. Všechny rozkládají tak úžasně – aby vypadalo, že tomu věří – jaký mají “nedostatečný pocit vlastní hodnoty“, a přitom ve skutečnosti věří, že mají právo úplně na všecko. Nestoudnost nazývají láskyplností a bezohlednost ztrátou „sebeúcty“. Hitlerovi taky scházela sebeúcta. V tom byl jeho problém. To, co tahle děcka předvádějí, je podfuk. Hyperdramatizace těch nejmalichernějších pocitů. Vztah. Můj vztah. Vyjasnit můj vztah. Otevřou pusu a já lezu po zdi. Veškerý jejich projev je koncentrátem pitomostí posledních čtyřiceti let. Závěr. To je jedno z těch slov. Moji studenti se nedokážou zastavit v bodě, kde se musí přemýšlet. Upínají se na konvenční narativ s jeho počátkem, středem a koncem...

Marnost výchovy

Neměly to být právě jeho děti, kdo by ho dokázal pochopit? Všechna ta předškolní výchova. Sady encyklopedií. Přípravy na testy. Rozhovory u večeře. Zevrubné zkoumání jazyka… Dělali jsme s nimi všechno možné, a ony pak na mě přijdou s tímto způsobem uvažování? Navzdory veškerému vzdělání, všem přečteným knihám, všem slovům a špičkovým výsledkům u maturitních zkoušek – to je neobhájitelné… Kolik pozornosti věnovali rozvoji rozumu a myšlení a schopnosti imaginativně se vcítit do druhého. Rozvoji skepse, osvícené skepse. Vývoji vlastního názoru. A ony pak vezmou nějakou šeptandu za bernou minci. Všemožné vzdělání, a není to nic platné. Nic nedokáže člověka obrnit, aby neklesl na nejnižší úroveň uvažování… Nikdy jste neměly dovoleno dívat se na televizi, ale projevujete duševní obzor hodný telenovely. Směly jste číst jen Řeky a jim podobné, a klidně berete život jako viktoriánskou telenovelu.

Ztracené iluze

Ona opustila svou zemi, odvážně odjela z Francie, pracuje tak usilovně na svém postavení, pracuje tak usilovně na svých publikacích a chce to někam dotáhnout. Je naprosto sama, nikdo ji nepodporuje, bez domova, vykořeněná – dépaysée. Ve svobodné zemi, ale častokrát tak bezútěšně dépaysée.

V nedokonalé revoltě proti své francouzskosti (a zároveň posedlá svou francouzskostí), dobrovolně přesazená ze své vlasti … Delphine ke svému úžasu zjišťuje, že se v Americe ocitla v téměř naprosté izolaci… Na životě je cosi velice podlého, když jí tohle provedl… Uvědomila si, že cesta do Ameriky bylo to nejstatečnější, k čemu se kdy odhodlala, ale tehdy netušila, kolik statečnosti bude potřebovat… Tady operuje s padesáti procenty své inteligence, zatímco v Paříži chápala každou nuanci. Jaký to má smysl být chytrá tady, když jsem de facto blbá, protože nejsem odtud…

Uvědomila si, že všechny její intelektuální přednosti ochably, když se stala dépaysée... Uvědomila si, že ztratila periferní vidění, že vidí pouze věci před sebou, ale koutkem oka už nezahlédne nic, že to, čeho zde dosáhla, už není pohled na věci, jaký by mohla mít žena s její inteligencí, ale plochý, naprosto frontální pohled přistěhovalce či vysídlence, vlastně člověka přesazeného na nesprávné místo… Dosáhla pouze toho, že se stala svrchovaně nešťastnou, nepochopenou cizinkou… Uvědomila si, že není ve středu pole, že je na tom ještě hůř, že je ve vyhnanství, že odešla do ohlupujícího, svévolného, skličujícího vyhnanství…

Zmrzačená měřítka

...usadil se a pokusil se klidně popřemýšlet o nátlaku slušnosti. O tyranii slušnosti. Dokonce i jemu připadalo těžké v polovině roku 1998 vůbec uvěřit v přetrvávající moc americké slušnosti, a to se právě on považoval za tyranizovaného – veřejný projev má pořád ještě nasazený náhubek, a jak báječně to lidi pobízí k přetvářce, téměř všude přetrvává tohle eunuchoidní vystavování vlastních ctností… Evropané je ahistoricky označují za americké puritánství a tábor Ronalda Reagana to nazývá základními americkými hodnotami, a tento exhibicionismus vládne všem možným soudům a úsudkům, protože se maskuje jako něco jiného – vlastně jako kdeco.

Jako mocnost se slušnost próteovsky proměňuje, vládne v tisíci převlecích, infiltruje v případě potřeby jako občanská zodpovědnost,… ženská emancipace, černošská hrdost, etnické spojenectví či emocemi obtěžkaná židovská etnická přecitlivělost. Nejenže se zdá, jako by Marx či Freud či Darwin, Stalin, Hitler či Mao nikdy neexistovali… Jako kdyby ani ta nejzákladnější úroveň imaginativního myšlení nikdy nepronikla do vědomí a nikdy tam nezpůsobila ani ten nejmenší rozruch. Století naprosto neuvěřitelné ve svém řádění málem zahubí veškeré lidstvo… toto století jim nabízí taková srovnání, a přitom v lidech tady vyvolá nejvyšší rozhořčení Faunia Farleyová (Colemanova milenka – pozn. Stella), nebo Monika Lewinská. Jejich život v blahobytu je narušen neslušným chováním Clintona a Silka! Toto je prosím ohavnost, s níž se musí vyrovnávat v roce 1998. Toto je prosím mučí, toto je jejich utrpení a duchovní smrt…

Coleman Silk byl zbaven místa na univerzitě, protože označil za přízraky dvě černé studentky, které se nikdy nedostavily na seminář. Ubohá děvčata z toho měla takové psychické trauma, že v jejich důsledku nemohla docházet ani k jiným učitelům… Roth předvídal Ameriku, jakou se stala o dvacet let později už bez předstírání.

Zdroj: Roth, Philip: Lidská skvrna, Mladá fronta, Praha 2009

18.03.2021, 18:32:06   Publikoval Luciferkomentářů: 6