.:: Neviditelný čert ::.

Květinová

rubrika: Pel-mel

Zítra či pozítří se ukončí druhá světová válka. Zemřely v ní miliony lidí jenom tak z legrace. Teď z legrace řádí jakýsi virus. Prý ho vypustili Číňani z nějaké laboratoře. Zkoumali netopýry a luskouny. S Číňany je docela sranda. Miluji jejich hůlky, které sebrali Japoncům. V Japonsku jsem jednou byl. V Kjótu, což bylo původně jejich hlavní město. Byl jsem tam na vědecké konferenci a málem jsem odbouchnul císařský palác.

Lucifer

Na vědecké konferenci to šlo v podstatě o ničem. Prostě jsem zaletěl do Japonska a nic vědeckého neřešil. Zašli jsme s mým kolegou, který už nežije, do jednoho japonského baru. Nacházel se nahoře jednoho kjótského baráku. Dole byla reklama. Ta nás zaujala. V tom baru nebyla ani jedna noha. Tedy kromě našich čtyř tam byly nohy majitele, ale jinak nikdo další.

Majitel baru byl bezva. Uměl částečně anglicky, takže jsme si rozuměli. Už ani nevím, co nám dal k jídlu a pití, ale můj kolega vypadal, že už se sotva drží na nohou. Majitel baru byl sdílný, takže jsme si popovídali o druhé světové válce. On v ní bojoval. Na straně Japonců samozřejmě – tedy na opačné straně než západní spojenci včetně nezanedbatelného množství odbojných Čechů.

Absolutně nechápu, proč se Hitler dal do kupy s Japonci. Vždyť to byla pro árijské Němce evidentně méněcenná rasa. Ale když Japonci napadli Pearl Harbor na Havaji, vyhlásil Spojeným státům americkým válku. To si teda nachcal do bot. Probudil spícího obra a jeho dny byly sečteny.

S tím Japoncem jsme si docela dobře popovídali. I o druhé světové válce. Byl fajn. Je krásné potkat na opačném konci světa člověka, se kterým si můžete popovídat bez pušek.

Z oné vědecké konference si nepamatuji skoro nic. Jedině ten Japonec v mé hlavě utkvěl.

Zúčastnil jsem se spousty vědeckých konferencí. Vždy jsem měl v ruksaku nějaký příspěvek. Prostě to byla moje práce a zároveň i jakási cestovní legrace. Byl jsem dvakrát v Turecku, jednou v New Yorku či v Chicagu nebo v Taormině, která je na Sicílii. Vždycky to byla docela zábava, ale já jsem fakt makal. Měl jsem pocit, že dělám něco užitečného.

Jediná užitečnost nakonec spočívala v tom, že jsem mohl lítat po světě. A poznal spoustu zajímavých lidí.

A teď ještě ty květiny