Každému, kdo má nějaké potíže s chůzí, (jak se k nim nedávno přiznal Lucifer), doporučuji Leacockovu Přednášku o chození. K praktickým radám autor řadí také otázku společnosti: „Ať vás ani nenapadne chodit někdy na procházku se ženskou! Buďto vás bude otravovat, pánové, a bude vám na obtíž, nebo vás naopak bude zajímat až příliš, a v tom případě, pánové, si nikdy nemůžete být jisti, kam až na takové procházce zajdete. Pochopte, pánové, že v těchto věcech neexistuje žádná střední cesta.“ Ale Leacocka zajímá i jiný způsob přepravy.
Stella
Úvahy o jízdě koňmo
Tato studie byla inspirována nedávnou debatou v literárním kroužku v mém rodném městě, debatou na téma: “Bicykl jako vyšší forma stvoření nežli kůň.“ Abych mohl této tezi oponovat s patřičnou autoritou, strávil jsem několik týdnů oddávaje se naplno používání koně. Shledávám, že rozdíl mezi koněm a bicyklem je podstatnější, než jsem předpokládal.
Kůň je zcela obrostlý chlupy. Bicykl není zcela obrostlý chlupy, leda model z roku 1889, na kterém se jezdí ve státě Idaho. Při jízdě na koni jezdec zjistí, že pedály, na které šlape, mu nedovolují plynulý kruhový pohyb nohou. Shledá nicméně, že je tu sedlo, na něž má čas od času dosednout, zvláště, jestliže kůň klesá. Jednodušší je však jet vstoje s nohama v pedálech. Kůň nemá řídítka. Model z roku 1910 je však opatřen na každé straně tlamy řemínkem, kterým se dá natočit hlava, chcete-li mu něco ukázat.
Jízda z kopce bez šlapání je na dobrém koni pravým požitkem, doporučuje se však dobře jej přitom ovládat. Zažil jsem, že se se mnou kůň náhle rozjel z kopce asi tři kilometry od domova, začal se řítit strašlivou rychlostí po hlavní třídě mého rodného města a konečně projel oddílem Armády spásy do konírny, odkud byl pronajat. Nemohu s dobrým svědomím popřít, že jízda na koni si vyžaduje značnou dávku kuráže. Tu však mám. Obstarávám si ji po čtyřiceti centech za láhev a beru ji podle potřeby.
Zjistil jsem, že při jízdě na koni po hlavní třídě venkovského městečka není vhodné cválat. Vyvolává to nevlídné komentáře. Je lépe nechat koně po celou délku třídy kráčet krokem. Aby to vypadalo přirozeněji, je možno otočit se v sedle s jednou dlaní na koňském zadku a zírat upřeně asi dva kilometry za sebe. Zdá se pak, že jste prvním z oddílu asi čtrnácti mužů.
Co se učím jezdit, všímám si s oblibou všeho, co dělají při jízdě na koni hrdinové v knihách.
Něco z toho svedu, ale většinou je mi to zcela nedostupné. Například takováhle jezdecká finta,
kterou každý čtenář dobře zná a kterou jenom zoufale obdivuji:
„Jezdec kvapně pokynul na rozloučenou, nasadil koni ostruhy a zmizel v oblaku prachu.“
S trochou cviku v roztahování a zmenšování ostruh bych je pravděpodobně dokázal nasadit koni jakékoli velikosti, ale nikdy bych nedokázal zmizet v oblaku prachu – aspoň ne se zárukou, že bych zůstal zmizelý, až se ten prach usadí.
Tohleto bych určitě uměl:
„Uzda vyklouzla lordu Edvardovi z ochablé ruky a on s hlavou svěšenou na prsa nechal koně volně kráčet stinnou alejí. Pohřížen v myšlenky nevšímal si kroků věrného oře, který ho nesl.“
Totiž tvářil se, jako by si nevšímal, jenže v mém případě si lord Edvard všímá oře náramně bedlivě.
O další fintě mám své pochybnosti:
„ - Na kůň, na kůň! - zvolal rytíř a vyšvihl se do sedla.“
Myslím, že bych to snad dokázal, kdyby to bylo takhle:
„ - Na kůň! - zvolal rytíř, vytrhl spolehlivému panoši z rukou žebříček a kvapně se vyšplhal do sedla. „
Závěrem bych chtěl poznamenat, že mi mé vlastní jezdecké zkušenosti vrhly velice zajímavé světlo na jeden záhadný moment v historii. Je zaznamenáno, že proslulý Jindřich Druhý „byl téměř stále v sedle a byl tak neklidné povahy, že nikdy neusedal, ani při jídle.“ Doposud jsem ten Jindřichův neklid, který mu nedovolil usednout ani při jídle, nebyl s to pochopit, ale myslím, že mu teď už rozumím.
Tak. Tolik pro milovníky jízdy na koni. A pro pěší muže ještě nekorektně výtvarný dodatek z Úvahy o chození. Je vůbec možné nějakou ženu s sebou vzít na procházku? „Připouštím samozřejmě, že když je vám libo, můžete si vzít na procházku svou vnučku nebo třináctiletou neteř, jestli ji přimějete, aby mlčela. Bude to hezký obrázek, až s ní půjdete mezi padajícím podzimním listím, zvlášť, když se sám budete držet hezky v popředí a to dítě si necháte vzadu pro kontrast.“
Leacock, Stephen: Literární poklesky, Mf, Praha 1986
04.06.2021, 20:39:36 Publikoval Luciferkomentářů: 9