.:: Neviditelný čert ::.

Tak jsem se znovu narodil

rubrika: Pel-mel

Už pokolikáté? Netuším. Prostě když chci, tak se narodím. Když nechci, tak ne. Vše je na mém chtění. Mohu být klidně mrtvý třeba stovky let. Když se mi nechce narodit. Dnes, v tuto neděli jsem se však rozhodl narodit se. Bylo to řešeno císařským řezem. Nejsem žádný mužik v zemljance. Jsem šlechtic a mám modrou krev. Když mi teče, tak se sice barví dočervena, ale to je jenom takový optický klam.

Lucifer

Vážená spoluautorka Neviditelného čerta, Stella, mi soukromě sdělila, že už s těmi covidovými smradlavými hadry na ksichtě mám dát pokoj. Souhlasím. Covid mě už teď zajímá asi jako oštěp přituleného alfa samce rodu neandrtálského v mém šlechtickém zadku. Alfa samice miluji. Pokaždé, když jsem se narodil, tak jsem měl pocit, že nějakou musím ulovit.

Když se člověk narodí, tak by měl vědět, do čeho jde. Obvykle to neví. Já jsem to také nevěděl. A proto jsem se rozhodl několikrát umřít. Napsal jsem si do diáře: Až se znovu narodíš, tak tady máš, do čeho jdeš. Asi posté jsem to konečně pochopil.

Zatím je neděle, a tak nic nedělám. Válím sudy a vzpomínám na alfa samice, které jsem neulovil. Jsem takový váhavý lovec. Občas sem, občas tam, ale jinak skoro nic. Zítra bude pondělí.

Je mi líto mefiho. Rozhodl se, že to kompletně zabalí. Svůj mozek. Prostě ho zlikviduje způsobem harakiri. Nic proti tomu, též mě něco takového napadá, jenže jsem líný jako včerejší fusakle. Géčko asi měl nějaký problém. Občas cekne, ale je to jako z krematoria. Kam se poděly časy, když jsme spolu brouzdali Prahou a Liťákem.

Je tady ještě někdo, kromě mě, živý?

Někdy mě napadá, že už se příště nenarodím. Prostě mě to přestane bavit. Touhle myšlenkou se už zaobírám asi tisíc let. Jenže já tady nemohu nechat Stellu jen tak odhozenou. A tak jsem se rozhodl, že své nebavící rozhodnutí odložím na neurčito.