Neviditelný čert

Nejednou jsem přemýšlela, co bych si asi tak počala, kdybych zůstala vězet na chodbě bez klíče, bez mobilu, a vůbec bez pomoci. Podobné se mi už jednou stalo. Tehdy mě vysvobodila šikovná paní, když po žebříku vylezla do mého okna v prvním patře, aby zevnitř odemkla byt. (Já jsem to vzhledem k hodně požehnanému stavu risknout nemohla.) A hle! Příležitost vyzkoušet si krizovou situaci se naskytla opět.

Stella

Docela nedávno si u nás jeden mladý muž chystal horolezecká cingrlátka, s tím, že od kamaráda z pátého poschodí slaní k oknu svého zamčeného bytu. Byla jsem z té představy nefalšovaně hysterická. Když zhlédl a vyslechl mou etudu, uklidnil mě, že u nás tedy vyčká do třetí hodiny ranní, aby svou akcí nevyděsil ani majitele, ani prosté nájemníky. Hrozné. V jednom každém z protějších oken jsem viděla dychtivě namířený kalašnikov.

On je totiž problém v tom, že pokud se člověku nepodaří sehnat zámečníka a pokud v bytě nehrozí požár nebo zdravotní újma, nesmějí vám pomoci hasiči ani policie. Také cena za odbornou havarijní službu různého druhu vůbec není symbolická. Musím dodávat, že podobný malér nastane výhradně před dlouhými svátky nebo v pátek odpoledne před prodlouženým víkendem?

K mým oblíbeným představám patří, že budu muset vlézt do kontejneru, protože jsem se zbytkem brokolice vyhodila klíče i mobil. Nejbližší příbuzný dvě stě kilometrů daleko… Kamarádka Věruška už tímhle způsobem pobavila blízké činžáky dvakrát. Jenomže ona je fyzicky přece jen lépe disponovaná. Já bych sotva co našla a nakonec bych se držela ručkama za okraj „sběrné nádoby“, koukalo by jen moje vrásčité čelíčko a brejličky a – všichni by to měli za bezvadný vtip a chodili by se dívat zblízka.

Takže. V pátek před svátky nešel proud, prý plánovaně, ovšem bez předchozího upozornění dodavatele. Protože ráda zachraňuji lidstvo, sebrala jsem nůž, pár šroubováků, nůžky, a šla jsem zkontrolovat hlavní jistič. Tentokrát se mi ale ta dvířka nepodařilo otevřít ničím, ani žádným z mnoha klíčů, jež nosím při sobě. Místní lidstvo jsem tedy před tíživým blackoutem nespasila, a sobě jsem uškodila.

Jeden z experimentálně použitých klíčů totiž patřil k mému bytu a – zlomil se v zámku, když jsem hodlala úplně nenápadně, protože poražena, zmizet doma. V lehkých šatičkách, bez mobilu, nikde nikdo, zůstala jsem stát za dveřmi. Nešel proud, takže nezvonily zvonky, nefungovaly čipy, výtah nejezdil. Čert vem civilizaci! Marné bouchání na několikery dveře. Sousedé už vesměs někde otevírali vrátka zahrádek, dveře chatiček nebo hospod Na Růžku.

No, ale konec dobrý, skoro všechno dobré. Jak tomu bývá v poučných příbězích, ukázalo se, že blízko bydlí samí dobří lidé. Když přicházela domů Miluška z pošty, podivila se, proč zkroušeně sedím na schodě. S poděkováním jsem odmítla nabídnuté přístřeší, a tak mi přinesla aspoň vodu se šťávou, kávu a nízký trůn s křivýma nožkama a červeným sametem. Helenka z pizzerie se také podivila a nabízela cokoli včetně televize a pejska. Ale jako nejúžasnější se ukázal být nový pěkný frajer, kterému jsem v náhlém popudu zastoupila cestu na schodišti, se sugestivním zvoláním: Vy jste určitě zámečník! Chudák, právě běžel domů na pozdní oběd. Víc než půl hodiny a dobrovolně ze svého mobilu obvolával: zámečníky, policisty známé i neznámé, hasiče, školníky a různé podezřelé amatéry.

Nemínil to vzdát! To je, čím mě fascinoval. Jen opakoval, že si musíme pomáhat. Nakonec se zeptal, jestli náhodou nejsem pojištěná, a zkusil asistenční službu příslušné pojišťovny. Něco podobného by mě samotnou nenapadlo ani ve snu. Klaplo to. Už za půl hodiny (zámečník sem musel jet 30 kilometrů) jsem doma otevřela PC a začala vkládat do mobilu všechny myslitelné havarijní služby. Teď ještě mobil nevyhodit… A znát pár čísel zpaměti! Pro mou zlenivělou mysl nadlidský úkol.

Žili jsme bez mobilů. Do pádu režimu většina z nás i bez pevné telefonní linky. Úplně nenápadně, plíživě, se stáváme závislými na mobilech – a, světe div se, – bez protestů! V tomto směru bude vývoj ještě hodně zajímavý! Já vím, že za vším je podvratný nástup umělé inteligence.

Mobil jako příruční banka, příruční paměť a příruční vzdělanost. Kompenzační pomůcka pro uměle vytvořenou invaliditu. Místo vybuzování k aktivitě se necháváme chlácholit a nepozorovaně uspávat. Snad se ale v pravou chvíli zúročí, co nosíme uvnitř a co se dá sice zdeformovat, ale ne vyhodit s posledními letáky či zapomenout v zaneřáděném suterénu.

To teprv bude objev! Epochální.

12.07.2021, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 13