Neviditelný čert

Skončil srpen a začalo září. Mudrci tvrdí, že se to opakuje každý rok. Předpokládejme, že mají pravdu. Alespoň dočasně. Jenom věčnost může trvat věčně. Multivesmír. Nikdy se nezačal a nikdy neskončí. Fakt? Stává se mi někdy, že se nad existencí a podstatou všeho zamýšlím. Dohání mě to k šílenství. Musím do sebe nalít několik sklenek silného vína, abych ty duchy absolutnosti ze sebe vypudil. Zatím se mi to vždycky podařilo. Obzvláště na začátku září, když příroda začíná nenápadně dohasínat.

Lucifer

Až nastane čas, kdy se mi to šílenství z hlavy nepodaří vypudit, skočím do nejbližší černé díry. Nohama napřed. Hlavou naposledy. Rád bych si to do poslední chvíle svými zraky vychutnal. Třeba se znovu vykulím v nějakém jiném vesmíru nekonečného multiversa. Anebo se probudím ve své posteli prvního září a dám si snídani šampiónů.

Pak vyrazím do školy přírody. Na zádech budu mít školní brašnu a na nohou papuče. Školník přírody má rád papuče. Žáci se musí pozvolna šourat až k černé tabuli, která bude zatím ještě zcela nepopsaná. Došourám se k té tabuli a bílou křídou na ni napíšu Ahoj. Paní učitelka mě pochválí, protože nesnáší, když je tabule nepopsaná. Přispěchá k ní svižným krokem s klapajícími papučovými podpatky a mé úvodní slovo doplní celými větami, jako třeba Zuj si papuče a napiš vyjmenovaná slova po V. Rád jí vyhovím, protože učitelky jsem měl vždycky rád. Píšu: vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň. Potom spolu odejdeme do sauny, kde si vyznáme lásku. Pokud se v tom mlžném oparu vůbec rozeznáme. Poznání někdy bolí.

Jednou v září jsem potkal sám sebe. Traumatizující zážitek. Ještě na Vánoce mi doznívala kocovina. Škoda, že jsem se nepotkal ještě v srpnu. To by se dalo nějak ututlat. Třeba švestkovým koláčem. Švestky mám rád. Obzvláště ty srpnové. Nosím je po kapsách. Až mi úplně zmodrají kalhoty. I nohy. Srpen je prostě něco jako kapr na modro. Září je bílá velryba.

Říká se, že ryby jsou němé. Nesmysl. Třeba takoví delfíni toho nažvaní tolik, že kdyby to někdo sepsal, tak by všechny lidské filosofické spisy působily dojmem trhacího kalendáře. Kalendář je přesně to, co nás zotročuje. Furt dokola od ledna až do prosince. Každý rok se tenhle kolotoč opakuje. Když jsem byl malým klukem, rád jsem chodíval na kolotoče. Bylo krásné točit se pořád dokola. Anebo housenková dráha. Housenky nemám rád. Alespoň do chvíle, než se promění v motýly. Když jsem se ženil, měl jsem na krku motýlka. Kravaty nesnáším. V kravatě si připadám tak nějak uškrcený. Třeba takový hroznýš královský nebo anakonda velká.

K první zářijové snídani jsem si připravil rohlík v máku, čokoládovou hadici v jogurtu a pocukrovanou pěnu dní. Co si dám na oběd, netuším. Možná papuče v remuládě s houskovým knedlíkem. Důležité je, abych se nejen nasytil, ale i pochutnal.

01.09.2021, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1