Neviditelný čert

Předevčírem jsem vyrazil na oběd do čínské restaurace ve stejném objektu, kde se nachází kavárna Satori.

Lucifer

Už od rána jsem měl divný pocit, že nejen mrzne, ale něco divného se kolem děje. Vešel jsem dovnitř a udivilo mě, že restaurace byla poměrně narvaná. Chodím na oběd relativně pozdě a v tuhle dobu se většina mých poskytovatelů oběda vyprazdňuje. Nejinak je tomu i v této čínské restauraci, jejíž jméno si nějak neumím zapamatovat, a to se snaživě krmím pendrekem, který obsahuje povzbuzovač paměti z lékořice. Chvíli jsem restaurací zmateně bloudil a hledal vhodné a především volné místo. Nakonec jsem ho našel a s velkým uspokojením, že jsem dosáhl svého obědového cíle, usedl k dvousedadlovému stolku. U vedlejšího stolku sedělo nějaké děvče a s hlubokým zamyšlením se krmilo čínskou specialitou.

Už od dveří mě velmi mile zdravil jeden zaměstnanec, což mě udivilo, protože pokud si pamatuji, tak jsem se zde setkával jenom se zaměstnankyněmi. Sotva jsem usedl, byl u mě jako blesk a nabízel svoje služby. Poněvadž jsem slovutný pozorovatel, ihned jsem si všiml, že to patrně nebude čínský chlapík. Vypadal totiž poněkud jinak. Ještě jsem nestačil vzít se stolu jídelní lístek, takže jsem si s předstihem objednal alespoň skleničku vína. Ještě jsem se po tom jídelníčku ani pořádně nenatáhl a už přiběhla servírka, kterou jsem si pamatoval. Rychle jsem uchopil jídelní lístek a snažil se okamžitě něco z nabídky vybrat, ale co jsem jsem hledal a s předstihem naplánoval, jsem nemohl najít. Ukázala na jeden obrázek a řekla Osm pokladů. Abych se ubezpečil, čím se budu krmit, tak jsem se zeptal, z čeho se těch Osm pokladů skládá. Odvětila, že z osmi pokladů, a tak jsem to vzdal a objednal si Osm pokladů. Za chvíli se na můj stolek přesunula sklenička vína.

Zvolna jsem upíjel a zvědavě přemýšlel, co asi těch Osm pokladů může obsahovat. Po nějaké době byla sklenička prázdná a Osm pokladů nikde. Objednal jsem si druhou skleničku. Nakonec jsem to nevydržel a s úsměvem jsem prohodil do placu, že dnes asi bude divný den. Že jsem zde na jídlo ještě nikdy tak dlouho nečekal a nedivil bych se, že až mi to přinesou, budu mít v sobě osm skleniček. Děvče vzhlédlo od čínské potravy a zamyšleně se na mne zahledělo. V jejím pohledu jsem našel nepatrný náznak úsměvu, ale jinak to vypadalo, že jí připadám jako divný člověk. Nakonec těch osm skleniček nebylo, protože vzápětí na můj stolek přispěchalo osm pokladů. Servírce jsem oznámil, že bych je rád pozřel pomocí hůlek, což vzala s povděkem, a pak už jsem se konečně mohl také a pěkně po čínsky nakrmit. Co obsahovalo Osm pokladů však doteďka netuším.

Sotva jsem talíř pomocí hůlek vyprázdnil, přiběhl ten zajímavý chlapík a už mi ho odnášel. Stihl jsem mu říci, že mi to velmi chutnalo, což ho evidentně potěšilo. Dopil jsem druhou skleničku a odněkud se okamžitě vynořila známá servírka. Řekl jsem jí, že jsem se rozhodl, že budu platit a abych navázal přátelskou atmosféru, poznamenal jsem, že si myslím, že její příjemný kolega nevypadá jako Číňan. Řekla mi, že ona je z Číny, ale ten chlapík odněkud jinde. Zeptal jsem se odkud a ona řekla jakési slovo, kterému jsem se marně snažil porozumět. Nakonec jsem to vzdal a příjemně nakrmený vyrazil směrem k Neumětelům ];-)

16.12.2010, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9