1 xyz (neregistrovaný) 29.12.2022, 15:51:26
Osamění nemusí být až tak veliká závada."
To o čem píšeš ale není osamění, to jen momentální příjemný pocit projít se přírodou sám.
Ten pocit nevelké zaady může být způsoben i tím, že ve skutečnosti osamělý nejsi. Máš rodinu.
Ztratil jsi sice hodně, ne nadarmo se říká zivvotnim partnerům moje drahá polovina.
Tak té třeba cítím já. Začala pro mne éra hledání druhé poloviny. Mebyli jsme každý jednotlivé celý člověk, měli jsme prostě tu druhou půlku. Která více méně doplňovala osobnost. Neky i násobila, pozzvedaval ji, rozuměla, uměla věci, které ta jedna půlka nezvládá tak dobře, prostě doplňující se partneři. Když to vyjde, je to ideální.
Po pravdě nám to vyšlo jednak při senznameni se a prvních počátcích, pak už ne, příliš mnoho distrakcí. jenže zase cestou toho skoro dokonalého soužit zase pak tím víc ztratíš, protože ta evoje polovina je pryč.
Ale v ezilu, kde už žádné distrakce toho druhu nebyly, jsme se sžili nádherné. I jsme lip poznali jeden druhého.
Ted to osmeni vnímám spíš jako trest, z nehoz se musím vykoupit právě zas tím osaměním a pochopením, že člověk se sám narodil a je na světě sám. A je to těžký a je to tvrdý každodenní boj.