Dnes bylo od rána jasno. Občas nějaký nadýchaný obláček, ale jinak téměř úplně modro. Nadešel čas, abych se konečně vydal na nějakou jarní procházku. V zimě jsem skoro nikam nechodil, pouze do obchodů v blízkém okolí, a stejně tak i v první polovině jara. Doba olověná se snad už skončila. Vzhledem k tomu, že jsem už téměř zcepeněl, tu procházku jsem si naordinoval. Nemám nic proti lékařům, ale člověk by měl být i sám sobě lékařem.
Lucifer
Ráno jsem vstával ještě před pátou. Postupně se začalo rozednívat. Těšil jsem se na východ slunce. Venku bylo zatím jen kolem šesti stupňů nad nulou, ale meteorologové předpovídali, že se teplota během dne vyšplhá až na dvacet stupňů. Tak to už je pořádné jaro, dokonce i jakýsi náznak podletí. Léto je však ještě daleko. Příští dny se má zase zamračit, doufám, že už ne v olověné podobě, pršet a teploty o něco spadnout.
Za dva dny bude svatého Jiří, který se narodil 23. 303 v Nikomédii. Podle křesťanské hagiografie to byl římský voják pocházející z Anatolie, dnešního Turecka, který byl uctíván jako mučedník. Ve většině zemí se svátek svatého Jiří slaví 23. dubna. V českých zemích, na Slovensku a v Polsku se slaví až 24. dubna, protože na 23. dubna připadá den umučení svatého Vojtěcha.
Pranostika praví, že na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. A jiná zase, že na svatého Jiří rodí se jaro, anebo že před Jiřím sucho a po něm mokro. Tak nevím. Teď je jasno a víceméně sucho. Pak se má ochladit a začít pršet. Hadi a štíři se budou koupat?
Přesně v sedm ráno jsem dorazil do Alberta u stanice metra Hůrka. Byl první, který do Alberta vstoupil. Chvíli se vztekal nějaký týpek s velkou brašnou, kterou mě zezadu nabral. Dohonil jsem ho u pečiva a zeptal se, proč mě nabral tou brašnou. Řekl mi, že před vchodem do Alberta čekal už čtvrt hodiny a já jsem ho o sekundu předběhl. Překvapuje mě, jak málo stačí některým lidem k tomu, aby si dali do držky. V našem případě k tomu nedošlo. Psychicky jsem ho zpracoval.
Do Alberta jsem vyrazil v košili s vyhrnutými rukávy a v sandálech. Bylo sice ještě trochu chladnou, ale dalo se to zvládnout. Obzvláště ve slunečním svitu. Ve stínu to bylo trochu horší. Když jsem se vracel z Alberta přes louku šikmým chodníkem, kvetly kolem pampelišky. I sedmikrásky. A zpívali různí ptáci. Jaro se začínalo oblékat do gala.
Někdy po deváté jsem vyrazil na obhlídku nové části luxusní čtvrti Waltrovka. Je pod Jinonicemi a už jsem tady o ní psal – viz Waltrovka II. Horní část, která začíná pod stanici metra Jinonice, už funguje několik jet. Zpočátku ne úplně, stále se tam ještě nějako objekty dodělávaly, ale život už tam běžel na plný výkon. Někdy před dvěma lety začala výstavba dolní Waltrovky, která končí až téměř u stanice metra Radlická.
Vypravil jsem se tam nejenom, abych se prošel, ale též abych zkontroloval v jakém stavu je dolní Waltrovka. Naposledy jsem to byl omrknout někdy na podzim minulého roku. V té době se tam tyčila řada budov ve fázi hrubé stavby. Řekl jsem si, že by už mělo být něco v provozu. Nebylo. Rozsáhlé staveniště, které je běžnému člověku nepřístupné.
Původně jsem měl v úmyslu vyrazit na Waltrovku pěšky. Z pražského pohledu to není až tak daleko. V podstatě blízké okolí. Časově to ale trvá dost dlouho. Absolvoval jsem to už mnohokrát. Nedá se to však srovnat s tím, když jsem šel z NB pěšky přes Vidouli až na Pražský hrad a Malou Stranu.
Když jsem vyšel ven, pochopil jsem, že mé nohy jsou v dezolátním stavu. Zhruba půl roku jsem je vůbec neprocvičoval. Došlo mi, že bych to pěšky nezvládl. Nastoupil jsem do soupravy metra ve Stanici Nové Butovice a vystoupil ve stanici Jinonice. Zpátky jsem pak jel ze stanice metra Radlická.
Až skončí kropení po svatém Jiří, budu v procvičování svých nohou pokračovat. Nic jiného mi nezbývá. Nebudu přece jen tak vyhnívat před monitorem.
22.04.2023, 13:07:05 Publikoval Luciferkomentářů: 17