Neviditelný čert

Začala se druhá polovina června. Možná dorazí i léto. Zatím váhá. Meteorologové nás však ubezpečují, že v příštích dnech mají nastat tropická vedra. To jsem fakt zvědavý. Mám rád tropická vedra. Nemusím se skoro oblíkat. A v noci pod tenkou dekou snít třeba o Karibiku nebo o nějaké vzdálené planetě v září ohnivé hvězdy. Ve hvězdách je všechno napsáno. Jenom se to naučit číst. A pak tomu psaní ještě porozumět. Není to snadné, ale když se soustředíte, dá se to zvládnout. I v tropických vedrech.

Lucifer

V posledních dvou dnech jsem navštívil v motolské nemocnici svého kamaráda Tondu Dudíka. Utrpěl jakýsi úraz, který je v našem věku běžný. Když se ráno probudím, ihned přemýšlím: Jaký úraz mě dneska čeká? Něco se vždycky najde. Zvykl jsem si a beru to jako sportovní klání.

Před chvíli mi Tonda Dudík volal, že ho asi odpoledne převezou někam jinam. Odpověděl jsem mu, že do Motola v každém případě dorazím ve dvě odpoledne. Pokud na své loži už nebude, odkráčím směrem na Břevnovskou pláň. Taky se musím trochu projít, dokud nedorazí ta tropická vedra. No a samozřejmě mu zavolám, abych věděl, kam ho odklidili. Člověk když stárne, začíná být tak akorát na nějaké odklizení.

Jsem člověk společenský. Nesnáším samotu. Nemohl bych být poustevníkem. Přítomnost lidí by mi chyběla. Dokážu si popovídat takřka s kýmkoli. Třeba i s chovancem blázince. Někdy si připadám jako v blázinci a říkám si: Těm lidem musí notně šplouchat na maják.

Všichni mají potřebu něco skrývat. Kromě mě a mé opice.

17.06.2023, 10:27:13   Publikoval Luciferkomentářů: 3