.:: Neviditelný čert ::.

Poutníci mezi hvězdami

rubrika: Pel-mel

Odjakživa jsem věděl, že znám i jiné doby a jiná místa.

Lucifer

Věděl jsem o jiných osobách, které žijí ve mně. A věř mi, stejně jsi na tom byl i ty, můj čtenáři. Začti se zpátky do svého dětství a pocit povědomí, o němž hovořím, se ti připomene jako zkušenost z dětských let. Tehdy ses ještě neustálil, nevykrystalizoval. Byl jsi tvárný, byl jsi duch v proměnlivém stavu, vědomí a osobnost v procesu utváření, ano, utváření a zapomínání.

Hodně jsi toho zapomněl, milý čtenáři, a přece si při četbě těchto řádků vzpomínáš na mlhavý sled minulých událostí z jiných dob a z jiných míst, kam jsi nahlížel dětskýma očima. Dnes si myslíš, že to byly sny. Kdyby to však byly jen sny, které se ti tehdy zdávaly, odkud by se byla vzala jejich podstata? Naše sny se kupodivu skládají z věcí, které známe. Látka našich nejčiřejších snů je látka našich zážitků. Jako dítěti, jako nemluvněti se ti zdávalo, že padáš z velké výšky, zdávalo se ti, že létáš vzduchem, jako létá to, co patří vzduchu, sužovali tě lezoucí pavouci a mnohonožci, kteří žijí v bahně, slyšel jsi jiné hlasy, viděl jiné tváře, děsivě známé, a pozoroval jsi jiné východy a západy slunce; když na ně teď pohlížíš zpět, víš, že byly jiné, než jaké jsi kdy spatřil.

Nu dobrá. To, co jsi v dětství občas letmo zahlédl, je z jiného světa, z jiného života, jsou to věci, které jsi v tomto vymezeném světě svého vymezeného života nikdy neviděl. Ale kde tedy? Jiné životy? Jiné světy? Možná, že až si přečteš všechno, co napíšu, dostane se ti odpovědi na zmatené otázky, které jsem ti předložil a které sis v duchu kladl ještě dřív, než ses dostal k četbě toho, co právě píšu.

Tak tohle byl Jack London z knížky Tulák po hvězdách. Já se však teď budu věnovat jiným tulákům, poutníkům mezi hvězdami, což jsou planety, neboť slovo planeta má původ v řečtině a znamená poutník. Svým způsobem to však bude i o nás, neboť mi putujeme po těch planetách a s nimi mezi hvězdami. S literární nadsázkou spolu s Jackem Londonem se tak můžeme považovat za tuláky po hvězdách.

Do srpna 2006 čítala Sluneční soustava devět planet: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto. Valné shromáždění mezinárodní astronomické unie (IAU) v Praze po dvoutýdenní prudké a vášnivé diskusi odebralo chudáku Plutu 24. srpna překvapivě oficiální statut planety. Sluneční soustava tak má už pouze osm planet, což je dle mého soudu stále ještě víc než dost. Čtyři vnitřní planety podobné Zemi jsou jakési horninové koule s pevným povrchem a sestávají se téměř výlučně z těžkých prvků. Pod pevnou kůrou mají vnitřní slupku z tekutého magmatu a uprostřed pevné železné jádro. A takoví jsem i my, tedy pokud vůbec za něco nebo za něčím stojíme. Zbytek jsou už jenom hadrové panenky. Dvě další planety, plynoví obři Jupiter a Saturn, jsou největší, nicméně podobně jako Slunce sestávají hlavně z lehkých prvků. Ve skutečnosti zcela plynoví nejsou, neboť jejich nitro pod gigantickým tlakem plynových mas zkapalnělo a zčásti se dokonce proměnilo v pevný vodík s kovovými vlastnostmi. Zbývající, Uran a Neptun, jsou ledoví obři a sestávají pouze z patnácti procent vodíku a helia a z převážné části z vodního, metanového a amoniakového ledu.

No a Pluto, jak už bylo řečeno, planetou není díky tzv. Třetí pražské defenestrace, a aby se mu dostalo alespoň jakéhosi odškodnění, byl povýšen na krále nově vytvořené třídy trpasličích planet. Ukázal se totiž být příliš maličkým a dle komise IAU neodpovídal schválené fyzikální definici planety. Směl si však ponechat měsíc, který se jmenuje Charon. A proč se tak jmenují? Planety se obvykle pojmenovávaly podle postav řecké nebo římské mytologie. Pro budoucího trpaslíka byla navrhována všemožná jména a horlivě se toho zúčastnil především tisk. Na název Pluto nakonec přišla jedenáctiletá školačka Venetia Burneyová z anglického Oxfordu. Zajímavé je, že již její strýc navrhl jména pro marsovy měsíce Phobos a Deimos, což česky znamená Strach a Hrůza, čemuž se nelze divit, poněvadž Mars byl považován za boha války. Venetia znala mytologii, ale současně si také velmi dobře uvědomovala, že jméno by mělo obsahovat iniciály Percivala Lowella, který se na jeho objevu významně podílel. Ještě v témže roce oslavil svůj debut oblíbený pes Walta Disneyho Pluto.

Již dominikánský mnich Giordano Bruno tvrdil, že ve vesmíru je nekonečně mnoho planet, a také předpokládal, že jiné planety musí obývat nekonečně mnoho živých tvorů. Za to byl 17. února 1600 upálen v Římě na Campo di Fiori a navzdory poznenáhlu se liberalizujícím názorům katolické církve nebyl nikdy úplně rehabilitován. Astronomové mezitím objevili vskutku nemalý počet planet nacházejících se mimo Sluneční soustavu. Kdoví kolik tuláků se po nich potuluje.